Zelenou agendu EU a horizont 2050 lze akceptovat, míní ekonom Zahradník | E15.cz

Vše o netradičních investicích

Vše o netradičních investicích Vstoupit do speciálu

Klimatické plány EU jsou zatím jen floskule, hodnotí ekonom Zahradník

Michal Šenk

Michal Šenk

S investicemi do ekologicky šetrnějších technologií a politik majících za cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 Petr Zahradník problém nemá. Bojí se ale toho, aby přílišný tlak bez ohledu na potřeby národních států tuto myšlenku neodsoudil k nezdaru. "Důležité bude správné časové rozložení i míra," soudí ekonom a muž, který v rámci evropského hospodářského výboru spolurozhodoval o doporučení nové investiční politiky Evropské unie. Tu ve středu za Evropskou komisi na plénu Evropského parlamentu obhájila nová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Ve čtvrtek mají o této agendě jednat účastníci prosincového summitu EU.

Bruselské instituce v podstatě unisono hovoří, že takzvaný Nový zelený úděl je milník ve vývoji Evropské unie a Evropy. Cítíte to stejně? A je taková proklamace a plán budoucích opatření v tomto směru podle vás dobrá cesta?

Negativní externality v oblasti životního prostředí jsou velké a viníci nenesou zodpovědnost. Nechat to být by bylo špatně. Co pak s tím? Změnit výrobu a spotřebu. Pokud se to nestane, tak je třeba pokrýt náklady, které jsou se sanací spojeny. A pokud hovoříme o uhlíkové neutralitě do roku 2050, je to nějaký horizont, který lze akceptovat. Ovšem zatím o tom plánu víme málo a těžko se to soudí. V tuto chvíli máme na stole ani ne hrubé obrysy té agendy, ale floskule, možná politické cíle.

Zatím, pokud se nepletu, ani nikdo nedefinoval, co to je ta uhlíková neutralita. Neví se, kdo to počítá, na jaké území se to počítá. Nic. Jsme na začátku. Jde o ovlivnění stavu mysli. Jinak samotná cesta tímto směrem za mě určitě problém není. Je potřeba ale prodiskutovat to, jaký bude časový rámec a jaký bude detail toho, co Evropská unie nařídí.

Co to v tuto chvíli znamená pro Česko a českou ekonomiku?

Máme ekonomiku náročnou energeticky i náročnou na lidské zdroje. Musíme na adaptaci dostat odpovídající čas. Ten smysl takového přemýšlení je ale určitě v pořádku a například Německo už řadu let ukazuje, že to jde, že lidé jsou ochotni za to, že budou žít v čistém prostředí, připlatit. Přijetí tohoto tématu v Česku se ale docela obávám - máme tendence buď podobné věci bagatelizovat, nebo se jim rovnou vysmívat.

Novopečená investiční skupina cílí na třímiliardový zelený fond

Když mluvíte o hloubce detailu a časovém rozložení, o jaký další postup - byste usuzoval - se Unie bude snažit?

Těch cest k dosažení oněch cílů pro rok 2050 může být a bude víc. Určitě jednou ze součástí bude zaměření evropského rozpočtu, zjednodušeně, kdo bude plnit požadavky, dostane víc. Když budete chtít úvěrovat, a půjde o nepreferovaný energetický zdroj v rámci takového podnikání - a vidíme to už dnes - tak to bude problematické, respektive dražší. A může to jít i dál na národní úroveň, klidně do předurčení alokace peněz z národních rozpočtů, to především u zemí eurozóny. Nedávno jsem dostal otázku, jestli centrální banky mají v rámci svých úvěrových politik řešit tuto zelenou kartu. Kdyby se mě někdo zeptal před dvěma roky, budu si o něm myslet, že se zbláznil... Nicméně z toho, jak teď vypadá rozložení Evropského parlamentu a Komise si myslím, že entuziasmus Bruselu být v tom všem co nejaktivnější je větší než malý.

Pozici Evropské komise a Evropského parlamentu vůči klimatickému plánu podporuje i skupina zaměstnavatelů při evropském hospodářském výboru. Jak se vůčí "zelené" politice EU staví čeští zaměstnavatelé a jejich oborové organizace?

Ti mají obavy. A pro přijetí plánu v Česku je dost rizikové to, že to bude špatně pochopeno a špatně vyloženo. Svaz průmyslu ani Hospodářská komora tuto iniciativu podle mého soudu neodsoudí jako úlet, ale budou k tomu přistupovat velmi rezervovaně. Je to ale taky otázka snahy pochopit a dávání správných příkladů toho, že zelený úděl může mít smysl. Dnes se třeba děje to, že máme po kůrovcové kalamitě nadbytek dřeva, děláme vše pro to, abychom se ho zbavili, dotujeme vývozy. A pak si to dřevo importujeme v podobě nábytku s vyšší přidanou hodnotou. Protože nemáme kapacity doma to dřevo zpracovat. Pokud tohle téma neumí domácí politici vyřešit a současně začnou zpochybňovat klimatický plán, tak budou mít sami máslo na hlavě.

Leyenová přišla se smělými klimatickými plány. Češi si připlatí desítky tisíc ročně, tvrdí analytik

Kromě zelené agendy má nová Evropská komise na poli investic obecně velké plány. Souzníte s nimi?

Poslední rozpočtové období bylo spíš o dotacích, když byla řeč o investování - šlo o individuální půjčky. Nyní se hledají cesty, jak propojit veřejný a soukromý kapitál na základě nějakých garančních schémat, které do toho soukromý kapitál dokážou přitáhnout. Program Invest EU by na tomto principu měl být založen. V této souvislosti bude zajímavé sledovat také český Národní investiční plán a Národní rozvojový fond, který by s podobnou bází spolupráce veřejného a soukromého kapitálu měl počítat. Myslím si, že celý systém rozpočtů směřuje k tomu, že bude vlastně jen soubor garancí. Na základě nichž se bude soukromý kapitál rozhodovat, kam alokuje peníze.

Jednou z investičních novinek v plánech Evropské unie na další období je užší spolupráce s Afrikou. Proč tento směr? A dává to smysl?

To je otázka. Střední Evropa například víc preferuje expanzi směrem na Balkán nebo další východní partnerství. Pokukování po Africe dává větší smysl jižním zemím. Ale jistou logiku je v tom také možné vidět. Afrika je dlouhodobé riziko pro migraci do Evropy a bezpečnost Evropy. Možná je to teritorium vhodné pro rozšiřování myšlenky obonovitelných zdrojů.

Jeden z argumentů, proč Afrika, je také to, že africké země se dostaly do hledáčku Číny, která tam aktivně investuje a působí, a to se Evropě nelíbí.

To je samozřejmě silný argument, ale takových teritorií, kde je Čína aktivní, je víc.

Bojovnice za klima Greta Thunbergová je osobností roku časopisu Time

Silně rezonující agendou současných reprezentantů evropských institucí je také sociální nerovnost v Evropě. Konkrétně skutečnost, že byť společnost jako celek bohatne, zvýrazňují se rozdíly na obou pólech příjmového spektra a roste počet lidí ohrožených chudobou. Co se v tomto ohledu v EU nyní řeší?

Toto téma dřív bylo dokonce silnější mantrou než zelené investice. Ustoupilo ale do pozadí. Před dvěma lety byl ratifikován Evropský pilíř sociálních práv. Ten měl definovat základ toho, co je sociální standard, právo na bydlení, vzdělání, práci včetně minimálního příjmu. Víc se to ale nerozpracovává.

Byly dokonce úvahy o jednotné minimální mzdě v Evropě, jednotném nebo minimálně harmonizovaném systému sociálních dávek, to už je smeteno ze stolu?

Není to na pořadu dne. Stejně jako po pár pokusech ve Švýcarsku nebo ve Finsku ustrnulo téma nepodmíněného příjmu. Potřeby napojené na sociální blahobyt ale jistě zase vyvstanou, zvýší-li se v EU nezaměstnanost, budou-li lidé přicházet o práci.

Co jsou další hlavní současná témata Evropské unie? Příležitosti a zároveň rizika podle vás?

Důležité pro Evropu je udržení kroku s konkurencí v globální soutěži. Proto potřebuje investovat, proto potřebuje, aby investice byly návratné. A minimálně v určitých sektorech díky tomu EU udržela nebo získala konkurenční výhodu. Například diskutovaný Nový zelený úděl může být takovou konkurenční výhodou. Systémy a komponenty toho, jak mít ekologičtější průmysl, to přece může být něco, co budeme exportovat.

Co ta rizika?

Eskalace obchodních válek doplněná nešťastně provedeným brexitem může zastavit ekonomický rozvoj na dlouhou dobu. Kdyby se vývoz do Číny přes Německo nějak zadrhl, bude to problém. Migrační krize může být problém. Lokální relativně malé konflikty typu protestů v Barceloně nebo ve Francii mohou také přinést nejistotu. Nebo nemusíme chodit daleko, překreslená politická mapa spolkových zemí bývalé Německé demokratické republiky - kde by vládla AfD následovaná Die Linke, případně naopak, je také věcí, kvůli které musíme být na pozoru.

Co na sobě může sama unie zlepšit?

Řekl bych že dostát zodpovědnosti. Příklad. Francie často ráda poučuje o lidských právech, ale je to země, která chronicky neplní kritéria makroekonomické stability, fiskální udržitelnosti a strukturálních reforem. S Evropskou unií jsem nějakým způsobem spjat od počátku 90. let. Celou tu dobu se říká, že je na rozcestí, na křižovatce, ale její schopnost se zotavit je obdivuhodná. Taky bych chtěl poznamentat jednu věc. Říká se, že unie je nákladný kolos. Ale na její správu padne pouze necelé procento unijního HDP. Z toho na administrativu jen setiny procenta HDP. Nějakých 40 tisíc úředníků je číslo srovnatelné s vládními úřady a agenturami v Česku. Nadměrná bruselská administrativa je mýtus. Na druhou stranu, klíčoví úředníci možná nereflektují realitu a pořád tvoří jakousi bublinu. S tím souvisí třeba i to, že EU o sobě neumí dobře mluvit, dobře komunikovat, co dělá. A pak je také na zváženou přerozdělení a revize kompetencí, protože evropské instituce se v mnohém kryjí.

Petr Zahradník (54)

Ekonom České spořitelny je dlouholetý uznávaný konzultant a spolupracovník řady domácích i zahraničních institucích. Česko, konkrétně Hospodářskou komoru, momentálně zastupuje v poradním orgánu Evropské unie - Výboru pro hospodářství a sociální věci.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!