„V rozhodnutí rezortu byla řada chyb. Máme za to, že náměstkyně Peštová, která rozhodnutí vydala, vůbec není formálně a odborně způsobilá kladné stanovisko k EIA posuzovat a zrušit,“ upozorňuje Dospiva. Penta se proti rozhodnutí ministerstva odvolala.
E15: Tento týden se dokončí obchod s letouny L-159 z Aera Vodochody, koupí je americký Draken. Co to pro Aero znamená?
Je to průlom po více než deseti letech snah o prodej těchto letounů. Od vstupu do Aera jsme sedm let tomuto projektu věřili, i když jsme někdy byli terčem uštěpačných poznámek. Pořád jsme drželi tým, který je schopen letadla prodat, uvést na nový trh, udrželi jsme si schopnost letadla vyrábět a opravovat. Čas a peníze, které jsme do toho vložili, se vyplatily. Je to úspěch a doufám, že ne poslední. Aero chce oznámit podpis kontraktu ve středu ve Farnborough, kde se koná jedna z nejdůležitějších světových výstav letecké techniky.
E15: Kdo kontrakt vyjednal? Podíleli se na tom více zástupci státu, nebo vy?
Je to společný úspěch Aera Vodochody a ministerstva obrany.
E15: Američané za letadla zaplatí ministerstvu obrany, které je vlastní. Kolik peněz kontrakt přinese Aeru?
V kontraktu nejde o závratné sumy, ale spíše o symbol, že si letadla vzal prestižní zákazník. Draken bude na letounech trénovat piloty pro americké ozbrojené síly. To je pro nás nejlepší reference. Pro Aero bude benefit spočívat i v údržbě a poskytování podpory. Draken se stává strategickým obchodním a servisním partnerem Aera pro vojenské programy v regionu Severní a Jižní Ameriky.
E15: Jsou opravy a údržba letounů přímo součástí kontraktu?
Jeho součástí je, že na letadlech budou provedeny vybrané práce po dohodě se zákazníkem.
E15: V jaké fázi je jednání o dalším kontraktu, vývozu letounů do Iráku?
S Irákem je podepsána smlouva a na jejich straně cítíme maximální snahu, aby se kontrakt završil. V současné fázi jde spíše o vyjednávání s českým ministerstvem obrany. Transakci musí předcházet například souhlas americké strany, o který musí požádat ministerstvo obrany, a řada dalších kroků.
E15: Nemůže se stát, že letadel bude nakonec nedostatek? Kdyby jich Američané odebrali dalších čtrnáct, což umožňuje opce, a klapl obchod s Irákem?
Irák chce 11 uložených letadel, Američané podepsali smlouvu na 14, to je 25. Teoreticky, kdyby Draken využil opci na dalších 14, může to být celkem 39 strojů a armáda jich má jen 36. Irák navíc chce několik letounů, které se dají okamžitě nasadit, a to je také spíše otázka na ministerstvo obrany, zda lze uvolnit letouny, které jsou v provozu.
E15: Pokud taková situace nastane, je možné, že začnete vyrábět nová letadla?
Je. Nejen nová L-159, pro jejíž výrobu je Aero plně připraveno, ale hlavně letoun L-39 nové generace. Ten je jednodušší a univerzálněji použitelný, byla by po něm vyšší poptávka. Navázal by na historické úspěchy původní L-39, samozřejmě s novou technologií, s jednodušším vybavením, novým motorem, ale zároveň při zachování její tradiční přednosti – jednoduché a spolehlivé konstrukce. Současné kontrakty tedy mohou Aeru otevřít novou etapu, kdy bude opět vyrábět letouny na trhy, které letouny odebíraly.
E15: Jak vnímáte kontrakt s Irákem? Říká se, že pro reference by byl ještě lepší než obchod s Američany, protože Irák by L-159 nasadil přímo do boje.
Obojí je dobré. L-159 je stroj na výcvik pilotů nadzvukových letounů. Jestli na nich budou iráčtí piloti trénovat pro přechod na F16 nebo je budou používat v bojových akcích, neřešíme. Ale určitě referenčně působí dobře, když je nasadí do výzbroje armády. Pro to, co se teď děje v Iráku, jsou naše letouny použitelnější než nadzvuková letadla. Mohou být nasazeny na útoky na pozemní cíle. Proto je Iráčané tak chtějí.
E15: Na jakých trzích vidíte možné nové zákazníky?
U všech zákazníků, kterým jsme prodali L-39. Proto přicházíme s ideou produktu nové generace L-39.
Aero je dnes fabrika s poměrně diverzifikovaným zákaznickým portfoliem, díky kterému očekáváme téměř trojnásobný růst tržeb do roku 2018
E15: Má v tuto chvíli Aero kapacitu na rozjezd výroby nového letounu?
Aero kapacity má. Je to podobné, jak organizujeme nové výrobní programy pro světové výrobce, které nám každý rok přibývají. Pořád přibíráme nové lidi, otvíráme nové provozy, takže není problém v případě podpisu kontraktu na nová letadla rozšířit výrobu. Abychom to ale neposunuli dále, než to skutečně je. Dnes jsme v situaci, že prodejem 14 letadel L-159 renomovanému partnerovi vysíláme signál, že je Aero schopno vyvinout a vyrobit nový letoun. Záleží ale na poptávce. Nové letadlo se bude uvádět pouze po podpisu kontraktu. Nebudeme vyvíjet nová letadla bez zákazníka. Už teď jsme je ale schopni v podobě projektu zákazníkům prezentovat. Zaměříme se na země, kde Aero historicky dodávalo. To je Jihovýchodní Asie, Střední a Blízký východ, Afrika, Latinská Amerika.
E15: Nové kontrakty do Ameriky případně do Iráku také znamenají, že budete rozšiřovat výrobu?
Ne, pojedeme v existujících kapacitách.
E15: Máte technologické kádry na vývoj nového letounu?
V Aeru jsme udrželi vlastní vývoj, proto vítězíme v tendrech na nové programy například s Bombardierem, s Embraerem. Aktivity Divize Defense a MRO (vojenská výroba) tvoří necelých 15 procent ročních tržeb Aera. Více než 85 procent jsou dodávky divize Aerostructures. Spolupracujeme s předními leteckými výrobci na světových kooperačních projektech – podílíme se jako risk-sharingový partner brazilské firmy Embraer na vývoji a výrobě nového vojenského transportního letounu KC-390, vyrábíme téměř kompletní vrtulník S-76 pro Sikorsky, děláme kokpit pro známé vrtulníky Black Hawk, náběhové hrany křídel pro dopravní letoun CSeries, který vyrábí kanadský Bombardier, dodáváme trupové panely pro Airbus A321. Aero je dnes fabrika s poměrně diverzifikovaným zákaznickým portfoliem, díky kterému očekáváme téměř trojnásobný růst tržeb do roku 2018.
E15: Penta dlouho plánovala výstavbu letiště ve Vodochodech. Ministerstvo životního prostředí nedávno vydalo negativní stanovisko k EIA. Co bude teď ?
Podali jsme rozklad proti rozhodnutí ministerstva životního prostředí, respektive proti odebrání původního kladného stanoviska k EIA. Považujeme to za nezákonné a bezdůvodné. Věříme, že rozkladová komise naše argumenty věcně posoudí a zruší rozhodnutí náměstkyně ministerstva. Máme řadu signálů, že argumenty, které použila ve svém stanovisku k naší EIA – tedy námitku kumulativního hluku – začínají používat řady aktivistů a zájmových skupin k zastavení různých jiných projektů po celém Česku a hlavně v Praze. Považujeme rozhodnutí ministerstva v naší EIA za nešťastné. Navíc tento precedent může paralyzovat stavební činnost v celém Česku.
E15: Co je podstatou námitky „kumulativního hluku“?
Určení kumulativního hluku znamená, že když stavíte letiště, musíte vypočítat, jaký je kumulativní dopad hluku na zdraví obyvatel ze samotného provozu letiště, jaký je dopad silničního hluku, případně jiných, které se nacházejí v okolí, například z továrny. My jsme postupovali přesně tak, jak se postupovalo roky, měli jsme vyjádření krajské hygienické stanice, která je kompetentním orgánem, drželi jsme se osvědčené metodiky. Ministerstvo nám v nedávném rozhodnutí sdělilo, že je to nedostatečné. Zároveň ale neříká, jak při stanovení kumulativního hluku postupovat. Není to jediné selhání, v rozhodnutí rezortu byla řada dalších chyb. Máme za to, že náměstkyně Peštová, která rozhodnutí vydala, není formálně a odborně způsobilá stanovisko k EIA posuzovat a zrušit.
E15: Jak budete dál postupovat?
Ministerstvo přijalo náš rozklad a bude se jím zabývat rozkladová komise. Bohužel existuje možnost, že i kdyby se komise vyjádřila v náš prospěch, ministr to nemusí respektovat. Pokud se tak stane, nabude právní moci rozhodnutí ministerstva o zrušení kladného stanoviska k EIA. Pak nám musí rezort říci, co se s EIA stane. Jaký bude další proces. To my nevíme.
E15: Co byste dělali? To byste nemohli začít stavět?
EIA je jen posudek. Bez kladné EIA se ale nedá vydat územní rozhodnutí a stavební povolení. Musíme počkat na rozhodnutí o našem rozkladu.
E15: Kolik příprava projektu stála?
Desítky milionů korun. Trvá to pět let, všechny studie, měření, lidi, kteří na tom pracovali… V případě, že náš rozklad neskončí úspěšně, jsme připraveni se bránit soudně. Hodnota projektu je tři miliardy korun.
E15: Soudně, nebo arbitráží?
Počkejme si, jaké rozhodnutí ministr přijme. Arbitráž by mohla teoreticky nastat až poté, co bychom využili všechny právní prostředky a postupy, které česká legislativa umožňuje.
E15: Žalovali byste ministerstvo životního prostředí?
Příslušné rozhodnutí vydalo ministerstvo životního prostředí.
E15: Ještě k Pentě – minulý týden jste prodali Pet Centra. Splnil tento projekt vaše očekávání?
Nesplnil. To by se musel rozvinout tak jako jiné projekty do konsolidace trhu ve střední a východní Evropě. Naše entity bývají jedničkou či dvojkou na daném trhu, tedy u nás, na Slovensku, v Polsku či Maďarsku, případně v jiných zemích regionu. S Pet Centry se nám nepodařila expanze do Pobaltí a Rumunska, proto tento projekt nenabral rozměr a otáčky tak, jak jsme plánovali.
E15: Proč se to nepodařilo?
Zřejmě jsme špatně odhadli proces humanizace domácích mazlíčků v Pobaltí a Rumunsku.
E15: Byl to pro Pentu ztrátový projekt?
To bych neřekl. Tehdy jsme koupili dvě věci v jednom, kromě Pet Center také výrobu prémiového krmiva na severu Německa a na jihu Německa výrobu kočičího steliva. K tomu byla rozjetá síť distribuce v Česku. Ta se rozdělila ještě na slovenskou větev, která měla expandovat. V souladu s naší filozofií, že chceme být jen ve velkých projektech, jsme Pet Centra prodali, ale německá výroba – firma Gimborn – setrvává v našem portfoliu, má nový management. Šéfem Gimbornu je Michael Baumgartner, což je bývalý ředitel rakouského výrobce sušenek Manner. Tuto firmu výrazně zvedl a věříme, že se mu totéž povede s Gimbornem. Našimi trhy v Gimbornu jsou hlavně Německo, Itálie, Francie, Česko a nyní i Rusko.
Marek Dospiva (44)
Je jedním ze spolumajitelů společnosti Penta Investments. Vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů a Pekingskou univerzitu. V roce 1994, krátce po ukončení studií, se stal jedním ze spoluzakladatelů společnosti Penta Brokers. V dubnu 1998 byl pak u zrodu sesterské společnosti Penta Group. V roce 2001 se vrátil ze Slovenska do České republiky a řídí tuzemské aktivity Penty.
Vodochodský precedens: O zelený posudek může přijít i Ruzyně
