Miroslav Uďan: Češi jsou národ kutilů a on-line obchodníků

Miroslav Uďan

Miroslav Uďan Zdroj: Shoptet

Marek Schwarzmann
Projekt zakládání e-shopů v Brazílii Miroslavu Uďanovi a jeho firmě Shoptet nevyšel podle plánů, ušetřené síly se však projevily na domácím trhu, kde podle jeho slov Shoptet roste desetiprocentním tempem měsíčně. A růst je prý stále kam: "Asi 250 tisíc podnikatelů v Česku má vlastní obchod, krámek, a zhruba třetina z nich disponuje zbožím, které lze prodávat na internetu," říká Uďan s tím, že i aktuálních více než 30 tisíc e-shopů tak stále nenaplnilo potenciál českého on-line trhu.

Jak se Shoptetu daří v Brazílii? Při našem loňském rozhovoru jste byl plný naděje a plánů...

Naše plány s expanzí v Brazílii jsme opustili, hlavně kvůli rentabilitě.

Trh nebyl připraven na takovou službu, nebo problém s tamními obchodníky? Při vstupu tam jste zmiňoval nereálná očekávání prodejců…

Byla to kombinace všech možných negativních faktorů. Často se nám stávalo, že si prodejci u nás e-shop objednali, ale po měsíci přestali platit. Pětinásobně častěji si e-shopy zakládali, ale pak nepokračovali. E-commerce byznys tam funguje, ale je tam trochu jiná mentalita. Možná jsme se asi netrefili ani do vkusu těch lidí. Když jsme si dělali průzkumy, tak se nám tamní konkurence, subjektivně, jevila jako mnohem horší – stará grafika, drahé služby a podobně. Nelámeme ale nad Brazílií zcela hůl, možná se tam někdy vrátíme.

V Česku a na Slovensku se vám daří?

Plus mínus tu vykazujeme zhruba desetiprocentní růst měsíčně. Stažení se z Brazílie nám umožnilo přesměrovat zdroje na zdejší trh a byla to dobrá volba, je to znát.

Kolik je dneska v Česku e-shopů?

Zeptáte-li se ČSÚ, tak vám tam řeknou, že je tu kolem 4 tisíc e-shopů. Ale reálně je tu už zhruba 35 až 37 tisíc obchodů. Těžko se to počítá, některé už nemusí být aktivní, tedy prodávat, ale web mají stále přístupný. Dokud si někdo platí doménu, tak nejde poznat, jestli opravdu daný obchod funguje.

Heureka.cz si to, tuším, počítá podle aktivního stahování, obratu reakcí nakupujících zákazníků. Oproti jiným zemím je to pořád docela dost, v Polsku a v Anglii mají při násobně větším počtu obyvatel přibližně stejný počet e-shopů.

Jaktože tu máme takovou penetraci? To jsme tak obchodně založení?

Češi jsou národ kutilů a podle těchto statistik očividně také on-line obchodníků. Pokud si dobře pamatuji statistiky, tak asi 250 tisíc podnikatelů má vlastní obchod, krámek, a zhruba třetina z nich disponuje zbožím, které lze prodávat na internetu, takže z tohoto pohledu jsme ještě i s třiceti tisíci e-shopy pod možným potenciálem.

Kolik e-shopů spravujete?

Přes pět tisíc v Česku a kolem pěti stovek na Slovensku.

Co se nejčastěji prodává? Zaregistroval jste nějaký boom?

Nedávno jsme si začali vést statistiku, ještě ale ladíme její metriku, protože nám vychází trochu divné výsledky: nejčastěji podle nich třeba obchodníci prodávají pletivo na ploty, úchyty na pletivo na ploty. Drobné železářství obecně. Pak „táhne“ móda, drobné elektro… Na kusy ale vedou úchytky na to pletivo.

Inspirovalo nás schizma evidenčních systémů a prodej „ze skladu“ e-shopu nebo kamenné prodejny

Nedávno jste začali nabízet společnou správu kamenného obchodu a e-shopu…

Inspiroval nás základní problém, s nímž se potýkali všichni, kteří mají kamenný a souběžně s tím internetový obchod: schizma evidenčních systémů a prodej „ze skladu“ e-shopu nebo kamenné prodejny, dovytváření dokladů a umělých objednávek v e-shopu v případě osobního prodeje a podobně. Problém dělaly hlavně oddělené sklady, obchodníci permanentně nevěděli, kolik čeho vlastně mají.

Samozřejmě, existují různé komplexní systémy, které toto sledují, ale bývají zpravidla poměrně drahé. A tak jsme začali dělat na vlastním řešení propojení on-line a off-line obchodů. Je to i systém, jak při osobním nákupu zákazníkům zachovat výhody, slevy či věrnostní programy, které obchod nabízí na webu.

Prodavači se tak zobrazí třeba historie nákupů zákazníka, tudíž pak může nabídnout dodatečné služby či zboží, anebo se jen zeptat, jak je zákazník s tím výrobkem, který nedávno kupoval, spokojen. Chceme však jít ještě dál, připravujeme jednotný systém identifikace zákazníků bez toho, aby museli cokoliv prodavači sdělovat.

Prostřednictvím nějaké app či klientské karty?

Buď, anebo osobního QR kódu, nebo app a bluetooth chytrého telefonu. Nebo NFC samolepek či přívěšků…
Naší výhodou je, že spravujeme více systémů více obchodů, pokud bychom byli schopni zákazníkovi nabídnout jednotnou platformu více obchodů, na sobě nezávislých slev. To je ale samozřejmě jen vize do budoucna.

Do jak moc dalekého budoucna?

Tak zhruba do roka. Je to ale jen jedna z cest, kterou můžeme jít. Teď se soustředíme na to propojení prodejních systémů.

Kolik vašich klientů má čistě jen e-shop?

Třetina našich zákazníků má k e-shopu kamennou prodejnu. Paradoxní bylo to, že si o to původně ani nijak neřekli. Pravidelně se dotazujeme, co bychom třeba mohli vylepšit či změnit. Nikdo nám nic kolem tohoto neřekl, ale když jsme jim tuto změnu pak představili, jásali. A tak jsme jim radši začali „koukat pod ruce“ a nabízet to, co si myslíme, že by se jim mohlo hodit.

Takže děláte i nějakou tu osvětu.

A funguje to, zpravidla jsou totiž smíření s nějakými technickými možnostmi a ani je nenapadne, že už jsou dávno překonány. Neví, co vše je možné, a tak jim to ukazujeme, navrhujeme.

Kam se český e-shopový prostor ubírá? Jaké trendy aktuálně frčí?

Rozjíždí se jídlo, ale pořádně podchycená ještě podle mě není móda a obuv. Takové to „pošleme vám několik kusů zboží, vy si ho vyzkoušíte a zbytek nám vrátíte“. Já bych si třeba rád zaplatil za to, že mi vybrané páry bot kurýr přiveze, já si je zkusím, za hodinu se zase objeví a odveze to, co mi nesedí, a to, co jsem si nechal, mi obchod naúčtuje.

Tenhle model je podle vás rentabilní? Jak velký by měl být takový poplatek za rozvoz kusů obuvi?

Třeba v případě dražších bot si je prostě na internetu nekoupíte. Čas jsou ale peníze a návštěva takových obchodů si jej jednoduše vyžádá. Proč bych si domů nemohl za dvě tři stovky tyto páry nechat dovézt? Než dorazí, mohu vklidu pracovat, pak si je vyzkouším, odevzdám, a zase mohu dál pracovat. Spousta dražších značek třeba i kvůli tomuto nemá e-shopy, prostě ví, že by si je nikdo on-line nekoupil, že k nim všichni radši chodí. Tato služba by to „vyřešila“.

Co říkáte na evidenci tržeb? Říkal jste, že pořád přemýšlíte o systémech služeb – zvažujete něco takového postavit?

Ten náš systém společné evidence je na toto už teoreticky připraven.

Jak se vyvíjí ochota lidí platit kartou online, na dobírku atd…?

Probíhá tu zásadní změna formy doručení objednávek, lidé si je radši vyzvedávají osobně. Je to zvláštní fenomén.

Není to spíše tím, že jsme v Praze, že tu lidé jednoduše nechtějí stát fronty na poště a že na obyčejnou dobírku nejsou permanentně doma, když zrovna chodí pošťačky?

No ale vždyť si to mohou na tu dobírku nechat třeba doručit do práce. Já to upřímně nechápu, proč si to nechávají posílat do kaslíků někde na Floře nebo na benzince, když si to mohou nechat poslat do práce.

Součástí vašich předpřipravených e-shopů jsou i platební tlačítka?

Jsme napojení na platební agregátory PayU a GoPay. S nimi si pak zákazníci domlouvají, co chtějí.