Bývalý guvernér ČNB a exšéf České spořitelny Pavel Kysilka kritizuje současnou vládu i bývalý kabinet Andreje Babiše. Za velký problém ve výdajích státu považuje přebujelou byrokracii a dotace. „Nastal obrovský odliv šikovných lidí z produktivní ekonomiky do státní správy. Firmám a dalším potřebným institucím chybějí lidé a stát vyplácí desítky miliard korun ročně na platech svým novým zaměstnancům. Ti navíc vytvářejí spoustu regulací. Jsou to tři jedy vypuštěné do těla české ekonomiky,“ říká Kysilka. Pokud podle něj voliči vlády Petra Fialy čekali změny, jsou velmi zklamaní.
Přijetí eura se stalo mediálním tématem začátku roku, vyvolává napětí ve vládní koalici. Jste pro přijetí evropské měny?
Použiji podmiňovací způsob. Byl bych pro euro, ale za jasně definovaných předpokladů a podmínek. Pokud nebudou naplněny, ruku pro společnou evropskou měnu nezvednu. Bavme se o euru, ale kvalifikovaně a strukturovaně. Výkřiky „jsem pro” nebo „proti” nemají žádnou hodnotu.
Jaké jsou nejdůležitější podmínky?
Když přijdeme o národní měnu, ztratíme také národní měnovou politiku. Ta působí jako plyn a brzda v autě: do kopce plyn přidáváme, z kopce brzdíme. Pokud je měnová politika unijní a je tedy šitá na celou eurozónu, tvořenou navíc velmi rozdílnými členy, musíme se ptát, jak ztrátu národního plynového a brzdového pedálu nahradíme.
Státu zůstane k dispozici jeden velmi silný nástroj. Je jím rozpočtová politika vlády, která, pokud se správně používá, umí brzdit i přidávat plyn neboli peníze. Když se ekonomice nedaří a udýchaně se vleče do kopce, má uvolňovat finanční prostředky například v podobě investic. A při hospodářské konjunktuře musí naopak brzdit, tedy šetřit v podobě rozpočtových přebytků.
To se ale v Česku zatím nikdy nestalo.
S výjimkou ekonomické transformace na začátku devadesátých let se rozpočtové přebytky v dobách růstu vědomě nevytvářely. Od roku 1994 byla rozhazovačná dokonce i vláda Václava Klause. Místo správné proticyklické hospodářské politiky se děly pravé opaky. Typicky přiléváním peněz v podobě rozpočtových schodků v dobách růstu. Máme za sebou ale i epizodu, kdy se v krizi místo přidávání plynu brzdilo. Bylo to za velké finanční krize z let 2008 až 2011, která právě proto v Česku trvala až do roku 2013. Abychom se nezadlužovali a nepřipomínali Řecko, nevyužívali jsme státní rozpočet na oživení. Důvody do jisté míry chápu, byli jsme obezřetní. Je ale potřeba si otevřeně přiznat fakta.
Takže byste přijetí eura podmínil účinnou pákou na vládu, aby se chovala zodpovědně?
Když se celá relevantní politická reprezentace zaváže k fiskální disciplinovanosti a začlení ji do pravidel, že v době růstu vláda jako každá rozumná rodina a jednotlivec vytváří rezervy a v horších časech je rozpouští, tak řeknu: Pojďme do eura. Může nám to přinést určité mezinárodněpolitické výhody a určitě to přivítá i spousta českých firem. Ty už jsou ale tak jako tak ve velké míře euroizované. Loni si dokonce vzal podnikový sektor více úvěrů v eurech než v korunách.
Oním pravidlem by mohla být takzvaná finanční ústava?
Považoval bych to za dobré řešení, ústavní ukotvení je mnohem obtížnější měnit. Jak ale známe současnou situaci na české politické scéně, shoda vládních a opozičních stran je nepravděpodobná. Politickým i byznysovým podporovatelům eura říkám, že přijetí jasných a nepřekročitelných vládních rozpočtových pravidel musejí vyžadovat jako nezbytnou podmínku pro přijetí eura.
Připomeňme si, že když Rakousko v minulosti vstupovalo do měnového svazku s Německem, vznikla pevná dohoda tehdejších hlavních rakouských politických sil zprava i zleva a také odborů a centrální banky na finanční disciplíně. Nikdo si pak vyjednané mantinely netroufl zpochybnit ani slovně. Když to dokázali Rakušané, na které se občas díváme skrz prsty, proč bychom to nedokázali my?
