Pokud katalánský parlament v rámci svého zasedání vyhlásí nezávislost na centrální španělské vládě a v budoucnu se skutečně oddělí, čelil by mimo jiné otázce, jakou v zemi používat měnu. „Kdyby si ponechali euro, tak by se zařadili na úroveň Kosova a podobných zemí,“ uvádí v rozhovoru pro E15.cz profesor Michal Tomášek, proděkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy a expert na právo Evropské unie.
Pokud by katalánská vláda skutečně vyhlásila nezávislost na základě referenda, co by to pro Španělsko znamenalo?
Jednalo by se o právně jednostranný akt. Záleželo by, jestli ho někdo uzná, což se u španělské vlády a Evropské unie zřejmě nestane. Vzniká tak otázka, jestli ho uznají i ostatní státy.
Španělsko je členem eurozóny, může ovlivňovat politiku Evropské centrální banky přes svého zástupce v Radě guvernérů. Co by pro Katalánsko znamenala separace od tohoto členství?
Pokud bude muset Katalánsko odejít z EU na základě vyhlášení nezávislosti, je otázka, jaká bude v regionu platit měna. V případě vyhlášení nezávislosti by došlo buď k měnové odluce, anebo si ponechají euro. V prvním případě by si Katalánci museli vymyslet měnu, kterou používat. A to je velký problém i pro euro. Kdyby si ho naopak ponechali, půjde o měnovou exteritorialitu, jelikož nebudou členy EU.
V takovém případě by se zařadili na úroveň Kosova, které je příkladem země s eurem jako oficiální měnou. Jak ale budou ovlivňovat rozhodování rady guvernérů, když tam nebudou mít svého zástupce? Bude tam pouze guvernér španělské centrální banky, tomu ale budou Katalánci jedno. Ti si tak budou moci o měnové politice Frankfurtu jen číst v novinách. To uprostřed španělských vášní poněkud zapadá.
Jaká plynou pro Španěly největší varování, vezmeme-li v úvahu zkušenosti z procesů separací v jiných evropských zemích?
Největší hrozbou je eroze španělského jednotného státu, o separaci mohou tím víc usilovat i ostatní regiony. I proto jedná premiér tak rázně, někdy až příliš.
Jak na sebe naráží principy zachování územní celistvosti a na národní sebeurčení?
Řekl bych, že je to půl na půl. Ne všichni Katalánci jsou pro separaci, a i výsledek referenda, kterému říkám průzkum veřejného mínění, naznačil, že je podíl lidí pro separaci mírně nadpoloviční. Pokud ale bude zrušena autonomie, nepřilije to ještě víc olej do ohně stoupenců odtržení?
Jaký vývoj lze ve Španělsku očekávat v případě vyhlášení nezávislosti?
Premiér Mariano Rajoy řekl, že je připraven zrušit katalánskou autonomii podle článku 155 španělské ústavy. Vznikají tak dva různé scénáře. Buď by centrální vláda v Madridu zrušila autonomii a rozpustila katalánský parlament a vyhlásila nové volby, nebo, a to se mi zdá méně pravděpodobné, by došlo k nějakým jednáním mezi odštěpeným územím a centrální vládou o další situaci.
Jde o politicky-právní řešení, pak tu je ale druhá stránka věci – vyvolané vášně ve společnosti ústící v různé demonstrace, kterých jsme už byli svědky.
Kam až sahají pravomoci centrální madridské vlády a ve který moment by už o sporu rozhodoval soud?
Dle ústavy může rozhodnout španělská vláda, kterákoliv z obou stran se může obrátit na ústavní soud, zda byly kroky centrální vlády ústavní. Jak sleduji činnost španělského ústavního soudu, tak ten by asi takové rozhodnutí potvrdil.
Evropská unie by podle článku pět zachovala neutralitu, protože je výslovně napsáno, že EU respektuje kroky členských států k zajištění územní celistvosti těchto zemí a že se do těchto procesů nevměšuje.
Co mohou ovlivnit Evropská unie a OSN?
EU musí respektovat kroky centrální vlády. To ale nevylučuje, že by se EU mohla stát zprostředkovatelem jednání, pokud o to některá ze stran sporu projeví zájem. Úloha OSN by nastoupila ve dvou případech: pokud by mělo dojít ke větším násilnostem, než kterých jsme byli svědky, anebo kdyby se Katalánsko případně osamostatnilo a usilovalo o členství v OSN.
Podívejte se na demonstraci v Barceloně:
