V roce 2013 se v Česku prodalo 350 tisíc jízdních kol, ve srovnání s předcházejícím rokem o desítky tisíc méně. Jak se podle vašeho odhadu situace vyvíjela loni?
Nemyslím si, že by český trh s jízdními koly šel dolů. V některých segmentech cyklistiky bych to spíš viděl opačně.
Které to jsou?
Po dlouhých letech došlo ve sportovní horské cyklistice k radikální změně v průměru kol. Donedávna se vyráběl jeden průměr kol 26 palců. V posledních dvou, třech sezónách přibyly další dva průměry kol. Nejprve přišla 29palcová kola, nyní se k nim přidala 27,5palcová kola. To byl velký impulz pro další vývoj cyklistiky ve světě i v Čechách. Pro mnoho lidí to byl motiv, aby vyměnili kolo za nové.
Pocítí uživatelé nějak tuto změnu?
Do diskuse, zda je to lepší nebo horší, bych se raději nepouštěl, debata na toto téma je totiž velmi rozsáhlá. Je to zkrátka tak, tyto rozměry tady jsou a vypadá to, že k nim budou přibývat i další. Naopak 26palcová kola už z některých segmentů zcela vymizela.
Horská kola s tradičním průměrem kol tedy postupně zmizí?
V některých segmentech ano. U kol s lepší výbavou je jednoznačně nahradily „dvacetdevítky“. Z velkých světových výrobců už kola této kategorie s 26palcovými ráfky nikdo nevyrábí.
Jaké kolo si kupuje typický český zákazník?
V drtivé většině naši zákazníci kupují kolo za účelem sportu. Bohužel. Většinou jde o horská kola. Trochu se změnil přístup lidí k údržbě. Počet zákazníků servisů stoupá, ale lidé jsou opatrnější a více si hlídají, co se na kole bude opravovat. Obvyklá cenová relace je dlouhodobě mezi 10 a 25 tisíci korun.
Lidí, kteří na kole nechtějí sportovat, ale chtějí ho jako dopravní prostředek, je u nás velmi málo
Prosazují se i silniční kola?
Rádi bychom prodávali více silničních kol, ale lidé preferují horská kola. Poptávka po silničních kolech navíc hodně kolísá. Celkově ale v posledních letech mírně stoupá. Hlavně díky těm lidem, kteří ještě v době, kdy terénní kolo nebylo, jezdili na silničních kolech, a teď mají za sebou dlouhou éru v terénu. Zjistili, že v silniční cyklistice se udělal obrovský kus práce, a když mají možnost se s nějakým takovým kolem svézt, tak si ke svému terénnímu miláčkovi pořizují ještě silniční kolo. Druhou kategorií zájemců jsou jezdci na horských kolech, kteří chtějí na silničním kole získat kondici. To jde totiž na silničním kole mnohem lépe a rychleji, než v terénu.
To zní, jako by Češi byli národem amatérských závodníků.
Ano, je to tak. Češi jsou velcí závodníci. Hlavně různé závody v terénu Čechy baví.
V poslední době se v Česku začíná objevovat trend městských kol. Je to vidět i na prodejích?
Lidí, kteří na kole nechtějí sportovat, ale chtějí ho jako dopravní prostředek, je u nás velmi málo. Jsme v Praze a Praha je specifická tím, že není na rovině. To je jeden z hlavních důvodů, proč lidé na kole po Praze nejezdí. V městech na rovině, i v těch českých, je cyklistika mnohem rozšířenější.
Je výrazná převaha horských kol českou specialitou?
Určitě. Jsem ale optimista a myslím si, že se situace zlepší. Jsou tu už lidé, kteří jsou této barevné sportovní cyklistiky „přežraní“ a chtějí něco jiného. Na to reagují i obchodníci, dovážejí kola zajímavých světových značek, které dokážou oslovit tuto kategorii lidí.
České značky jsou ve vaší nabídce zastoupeny jen okrajově. Je to kvůli zájmu zákazníků?
Není to tak, že by Češi nechtěli české značky. My jdeme jinou cestou, ale proti českým značkám nic nemáme.
Kam se trh s jízdními koly ubírá?
Cyklistika určité má dobrou budoucnost. Je to spojení sportu se zajímavou technikou, a to lidi baví. Spoustu lidí přitáhne právě vyspělá technika moderních kol.
Když mluvíme o moderní technice, jsou elektrokola jen výstřelkem, nebo mají budoucnost?
Podle mého názoru mají velkou budoucnost. Člověk je totiž velmi líný a pořád si hledá cestičky, jak si věci ulehčit. Spousta lidí nejezdí pravidelně na kole, i když by chtěla, a když pak jednou za čas na kolo nasednou, tak jsou z toho znechucení, protože je bolí zadky, nohy, záda, zápěstí… Po návratu jsou tak otrávení, že na kolo zase dlouho nesednou. Na elektrokolo nemusí mít člověk tak vybudovanou kondici. Teď je třeba, aby tito lidé zjistili, že něco jako elektrokolo existuje, aby se na něm projeli. Jakmile to udělají, tak tu máme další velkou skupinu potenciálních zákazníků.
Jak se elektrokola prodávají nyní?
Trh zatím není moc ustálený, každopádně zažíváme velký boom. Dnes už asi neexistuje žádný z velkých výrobců, který by v nabídce nějaké to elektrokolo neměl. Po dlouhé době se standardizoval způsob uchycení elektromotoru k rámu, hodně do toho „šlape“ firma Bosch.
Brání většímu rozšíření cena?
Cena je rozhodující. Už se vyrábí i levná elektrokola, ale ta mají do kvalitního kola daleko. Aby elektrokolo za něco stálo, tak stojí 50 tisíc korun a více. To je pro spoustu lidí astronomická částka. Například v Německu si elektrokola nejčastěji kupují důchodci, respektive důchodkyně. Pro ně ale není problém zaplatit dva nebo tři tisíce eur. Na českém trhu se tedy o elektrokola zajímají hlavně mladší zákazníci střední věkové kategorie od 35 do 50 let. Hodně pracují, mají na to peníze a nemají čas na kole jezdit. Ceny nicméně do budoucna půjdou dolů.
Nepředstavuje ale pro tyto zákazníku určité stigma, přiznání toho, že „to neušlapou“?
Jen do té chvíle, než se na elektrokole svezou. Pak jde stud stranou. Nezažil jsem ani jednou, že by někdo po projížďce vracel zkoušené elektrokolo a měl k němu nějakou větší výtku. Občas se objevují i zajímavé poznatky. Třeba lidé, kteří leta jezdí na terénním kole a pořídí si elektrokolo, najednou vnímají přírodu kolem sebe úplně jinak. Někteří zákazníci přesto mají strach, zda po pořízení elektrokola ještě někdy sednou na kolo „normální“. Zatím jsem ale postřehl poznatky, že elektrokolo slouží jako druhé nebo třetí kolo a chuť a běžné kolo je pořád.
Nemohla by se elektrokola prosadit právě v kopcovité Praze?
Myslím si, že elektrokola mají velkou budoucnost jako dopravní prostředek. Právě v kopcích je pomoc elektromotoru hodně znát. Dojezd bohatě stačí na cestu do práce a zpátky. Teď máme v prodejně sto kol a někde vzadu asi tři elektrokola. Za pár let budou v cyklosportech dvě třetiny elektrokol.
