Pavel Zeman: Ústava definuje nezávislost žalobců nešťastně

E15: Už delší dobu jste zastáncem zásadní reformy státního zastupitelství. V čem je model, který funguje od roku 1993, kdy byla zrušena prokuratura, nevyhovující?

Prokuratura je monokraticky řízena. Generální prokurátor má široká oprávnění zasahovat do otevřených případů a na všech stupních vyšetřování a dozorování k nim může vydávat pokyny. Dokonce si je může převzít a sám vyřídit. V roce 1993 se odehrála významná změna, když se Česká republika vydala cestou zřízení státního zastupitelství.

To spočívá na několika na sobě relativně méně závislých entitách. Tehdejší zákon byl ale podle mého názoru připraven poměrně narychlo. Až do současnosti byl pětadvacetkrát měněn, z čehož čtyři novely byly velice zásadní. Po vstupu do 21. století bychom měli upravit i chod institucí zajišťujících výkon spravedlnosti v naší zemi.

E15: Jak by se soustava státního zastupitelství měla změnit?

Chci, aby státní zastupitelství v dozoru nad policejním vyšetřováním trestné činnosti bylo efektivnější a kladlo důraz na kvalitu. Nový zákon by také měl vést k větší flexibilitě v personálních vztazích.

E15: Smyslem dřívějšího návrhu zákona kabinetu Petra Nečase mělo být posílení nezávislosti státního zastupitelství na vládě a politické reprezentaci obecně. Nezávislost žalobců ale byla postupně posilována už od roku 1993, přičemž vrcholem těchto snah byla reforma exministra spravedlnosti za ODS Jiřího Pospíšila. Připomenu, že ho za to kritizovala část občanských demokratů. Proč by měl být orgán zastupující veřejnou žalobu v trestních věcech ještě nezávislejší?

Musíme si uvědomit, že žalobci jsou nezastupitelným článkem na cestě ke spravedlnosti. I když jsou vnímáni jako represivní složka, ochraňují společnost tím, že dozorují vyšetřování trestné činnosti. Co se nedostane přes ně, nedostane se ani k soudu. Navíc mají oprávnění podávat správní žaloby, v nichž se domáhají ochrany práv státu, a tedy i občanů, což žádný jiný orgán dělat nemůže. Státní zastupitelství nemůže být jakýmsi pejskem na vodítku, které občas povolíte a občas přitáhnete podle toho, jak se vám to zrovna hodí.

Pavel Zeman: Jsem něco jako nárazník mezi žalobci a vnějším světem. Pokud by se nějaký politický či jiný tlak objevil, musím ho odrazit tak, aby se do soustavy státního zastupitelství nepřenesl

E15: Naznačujete politické tlaky?

Obecně chceme větší nezávislost na politice jako takové. Například nejvyšší státní zástupce by neměl být exekutivou poměrně jednoduše odstranitelný.

E15: Slyšel jsem názory z Unie státních zástupců, že žalobci by chtěli být součástí moci soudní nebo i nezávislou ústavní institucí, jako je například centrální banka, přičemž nejvyšší státní zástupce by měl srovnatelné postavení například s předsedou Energetického regulačního úřadu, jehož jmenuje prezident republiky. Skutečně jste se nechtěli stát čtvrtým mocenským pilířem?

Nechceme uzurpovat moc proto, abychom ovládali stát. Po tom rozhodně nevoláme. Abychom ale mohli efektivněji a kvalitněji pracovat, potřebujeme určité kompetence. Narazil jste na změnu ústavy. Podle jejího článku 80 jsme řazeni do části moci výkonné, což nepovažuji za šťastné. Účelu, jemuž má státní zastupitelství sloužit, by lépe vyhovovalo, kdyby jeho postavení bylo někde na pomezí moci soudní.

Anebo aby bylo samostatné jako ČNB. Na druhé straně jsem realista a vím, že prosadit změnu ústavy asi nebude možné. Proto nový zákon o státním zastupitelství, na němž jsme se dohodli s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, vyhovuje ústavnímu limitu.

E15: Proč by bylo lepší, kdyby státní zastupitelství bylo na vládě ještě více nezávislé, když je jeho úkolem hájit zájmy státu v trestním řízení?

Vzhledem k tomu, že žalobci jsou přiřazeni k moci výkonné hned za ministerstvy a jinými správními orgány, si exekutiva občas dělá nároky na to, aby je řídila. Přitom se vytrácí skutečnost, že vláda a státní zástupci fungují na jiných principech. Být orgánem veřejné žaloby neznamená podrobovat se politikům. Musí to fungovat přesně opačně, abychom při konkrétních postupech v jednotlivých trestních případech byli nestranní.

E15: Zaznamenal jste od roku 2011, kdy jste ve funkci, snahy o politické tlaky?

Jsem něco jako nárazník mezi žalobci a vnějším světem. Pokud by se nějaký politický či jiný tlak objevil, musím ho odrazit tak, aby se do soustavy státního zastupitelství nepřenesl.

E15: Hovoříte o nutnosti zefektivnění a zkvalitnění práce žalobců. Zaručí to nový zákon?

S novým ministrem jsme měli několik jednání. I když jsme se neshodli ve všem, oceňuji jeho věcný přístup. V principu jsme ve shodě.

E15: Jak zrušení vrchních státních zastupitelství v Praze a v Olomouci, s nímž počítala i původní předloha, přispěje k větší efektivitě a kvalitě?

Už tím, že odpadne jeden stupeň soustavy. Do doby, než byly zřízeny takzvané šesté odbory v Praze a v Olomouci zabývající se závažnou hospodářskou a finanční kriminalitou, sloužila obě zastupitelství k zastupování veřejné žaloby v odvolacím řízení a primárně k výkonu dohledu.

Původní reformní návrh předpokládal, že veřejnou žalobu budou mít v pětadevadesáti procentech případů na starosti jednotliví krajští státní zástupci, přičemž dohled mělo provádět Nejvyšší státní zastupitelství. Za tím, že je takový model efektivnější, si zcela určitě stojím.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman|Vackova Anna/E15

E15: Vznikne takzvaný protikorupční speciál, tedy silné jednostupňové státní zastupitelství. To jistě vítáte.

Tlačí-li nás někde bota, tak je to korupce a s ní související zadávání veřejných zakázek či insolvence, kde nestačí obecná řešení, která jsou k dispozici. To jsou velice sofistikované věci, kde potřebujete čas a zkušené lidi, kteří se odhalování této trestné činnosti nebudou jen věnovat, ale budou jí i rozumět. Naše představa je taková, že by mělo být vybráno kolem patnácti až dvaceti státních zástupců.

V týmu by jistě nebylo na škodu mít i analytiky či auditory, jak je v Evropě obvyklé. Problém je v tom, že v působnosti šestých odborů při vrchních státních zastupitelstvích, které vznikly v reakci na tunelování bank, nenajdete korupci.

E15: Kdo by měl jmenovat nejvyššího státního zástupce?

Tato myšlenka už se nějakou dobu vyvíjí. Osobně se domnívám, že si můžeme vystačit se stávajícím modelem. Pro systém jako celek je podstatné, aby byl jasně stanoven důvod pro odvolání nejvyššího státního zástupce. Dosud to funguje tak, že může být odvolán na jakémkoliv jednání vlády, aniž by pro to bylo zdůvodnění. To považuji za slabinu už proto, že pod sebou má na 1300 žalobců. Pokud jejich hlavu můžete kdykoliv odstranit, tak to ke stabilitě a nezávislosti soustavy rozhodně nepřispívá.

E15: Shodujete se s ministrem Pelikánem v tom, aby odvolání vedoucích státních zástupců bylo omezeno na přesně stanovené důvody?

Razím zásadu, že pro vedoucí státní zástupce musí být stanoveno pevné funkční období. Zároveň by tam měla být pojistka v podobě přesně stanovených důvodů pro odvolání kárným řízením u Nejvyššího správního soudu. V základních principech se s ministerstvem shodujeme.

E15: Letos v červnu uběhnou dva roky od policejního zásahu na Úřadu vlády, který smetl tehdejší Nečasovu exekutivu. Podával jste vy nebo olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištván už vysvětlení?

Nevím, jestli nějaké dotazy ze strany ministerstva směřovaly na doktora Ištvána. To se musíte zeptat jeho.

E15: Proč se případ vleče?

Nedozoruje ho Nejvyšší státní zastupitelství, ale Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Ptát se musíte tam.

E15: Ještě se vrátím k větší nezávislosti státního zastupitelství. Určitě by nebylo dobře, kdyby si ji žalobci představovali tak, že budou ovlivňovat obsazení Strakovy akademie.

Je samozřejmé, že část veřejnosti po zásahu na Úřadu vlády takto uvažuje. Zpočátku bývá veřejné mínění nakloněno orgánům činným v trestním řízení. Lidé si říkají: Tak, konečně to dopadlo i na ty nahoře. Potom ale podpora začne klesat, protože se rychle nedostaví výsledky. V této zemi ale nerozhodujeme o vině a trestu všelidovým hlasováním. Máme nezávislé soudy, aby na základě důkazů o dané věci nestranně rozhodly.

To je velmi důležité, protože jde o aplikaci práva na spravedlivý proces v praxi. Vím, že spousta lidí se zásahem z předloňského června nesouhlasí a kritizuje jeho extenzivnost. Ukázal ale, že před zákonem jsme si všichni rovni.