Robert Wilson: Sepisování žádostí o granty je mrháním času nadaných lidí

Není tomu ani týden, kdy Papež prohlásil, že teorie o Velkém třesku, jejíž potvrzení váš objev "vesmírného šumu" přinesl, se vzájemně s tvrzením v Bibli nevylučují…

Vždy jsem říkal, že některé vědecké teorie jsou v konvenčním katolickém výkladu poměrně přijatelné. Velký třesk ostatně také zapadá do teorie o stvoření světa. Někteří věřící jsou samozřejmě až příliš nadšeni výkladem Stvoření v sedmi dnech, ale vezmete-li to jako jistou metaforu k našemu vědeckému pojetí „stvoření“, tak to docela zapadá.

Ve Spojených státech aktuálně probíhá ostrá diskuse mezi církví a vědeckou obcí, kterou rozpoutali Richard Dawkins a Lawrence Krauss. Které z těchto frakcí straníte?

Určitě vědeckému proudu reprezentovanému Richardem Dawkinsem. Popravdě, zrovna před měsícem jsme se setkali a diskutovali některá témata.

Jak se vám změnil život po obdržení Nobelovy ceny?

Můj život se stal mnohem více předmětem zájmu veřejnosti. Zároveň jsem však byl pozván na mnoho úžasných míst a setkal jsem se s mnoha zajímavými lidmi, třeba jako tady v Praze. To by se bez této ceny nestalo.

Váš objev byl náhodný, nebo šlo o cílený výzkum?

Popravdě, hledali jsme něco jiného, jiný jev, který se ale velmi podobal tomu, co jsme nakonec objevili. Pracovali jsme v rámci skupiny komunikací v Bellových laboratořích, která se zabývala dálkovým přenosem, satelitní komunikací, kde se mělo za to, že radioastronomové jako já a kolega, by byli užiteční pro tuto oblast.

V roce 1970 jsme například objevili oxid uhelnatý v mezihvězdném prostoru, k čemuž jsme využili radioteleskop, který se používal jak pro základní výzkum, tak pro aplikovaný výzkum. Když to umožňovalo dobré počasí, teleskop jsme využívali my pro astronomické účely, při špatném počasí jej využívali kolegové ke sledování vlivu špatného počasí na příjem satelitních signálů. Byla to ideální spolupráce.

Kdo by podle vašeho názoru měl primárně investovat prostředky do vědeckého výzkumu? Soukromé společnosti, nebo vlády? Váš výzkum tehdy financovaly Bellovy laboratoře… Co je podle vás lepší?

Například v době mého aktivního výzkumu představovaly Bellovy laboratoře jistý monopol v oblasti výzkumu telefonie a příbuzných technologií. Pravda je však taková, že jejich laboratoře byly tehdy mnohem lépe vedeny, než ty vládní. Byla to však doba, kdy motivace k výzkumu byla jasná – mít výsledek co nejdříve, nejlépe zítra nebo dokonce už včera (smích). Základní výzkum tak příliš nezapadal do koncepce výzkumu v takto průmyslově založené firmě.

Na druhou stranu jsem si ale všiml, že v té době, oproti dnešku, často nezáleželo na tom, kdo danou věc vynalezl a vyvinul, zda nějaké laboratoře v Americe nebo třeba v Japonsku, záleželo hlavně na tom, že daný vynález vylepšil funkčnost určitého přístroje. Má to tedy své pro i proti.

Americký astronom, laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1978, Robert Wilsondoktor Wilson při přednášce na ČVUT

Jaký je podle vás největší rozdíl mezi výzkumem v 60. a 70. letech a nyní? Co se třeba pro vás nejvíce změnilo?

Aktuálně pracuji pro státní organizaci a to s sebou přináší mnohem více pravidel a omezení, než bych rád viděl. Myslím ale, že mám stále docela štěstí, když můj šéf jednou za čas zajede do Washingtonu pro finance, které pak mohu při výzkumu utratit. (smích)

Základní výzkum je nyní samozřejmě dělán převážně na univerzitách, naneštěstí oproti dřívějšku mnoho vyučujících profesorů a odborníků musí trávit značné množství svého času psaním žádostí o granty. A to je jednoznačné mrhání lidským potenciálem. Nejsem si jistý, jaký jiný systém by tuto praxi měl nahradit, ale stoprocentně vím, že to je mrháním času talentovaných lidí.

V příběhu o vaší práci na anténě v Bellových laboratořích je také zmínka o tom, že jste se kvůli stoprocentnímu prověření vašeho objevu snažili naprosto vyloučit veškeré možné externí vlivy, a proto jste se jali čistit anténu mimo jiné od ptačích hnízd a nečistot. Napadlo vás někdy v průběhu vašich studijních let, že se v rámci svého výzkumu budete muset zaobírat i ptačinci?

Vždycky jsem se snažil přispět, kde se dalo. Manuální práce jsem se nikdy nebál. Popravdě, v průběhu studií nás jeden z profesorů často velmi rád vyhnal ven na vzduch a „nutil“ nás dělat nějakou „opravdovou“ práci - občas jsme třeba dělali výkopy pro kabeláž mezi jednotlivými anténami a podobně. Na manuální práci jsem byl zvyklý, proto mě to nějak zvlášť nepřekvapilo.

Který z objevů vás v poslední době zaujal?

Fakt, že se vesmír neustále a rychleji rozpíná. Další věc, kterou jsem trochu očekával, je to, že zrhuba třetina hvězd má své planetární systémy. Jsme tedy tak na půl cesty ke zjištění, že by mohl existovat život i na jiných planetách.

Na čem nyní pracujete?

Na poli teleskopů pracujících s vlnovou délkou kratší než milimetr. Nachází se na Havaji, naším cílem je měřit molekulární mlhoviny ve vesmíru a místa, kde vznikají hvězdy a jejich planetární systémy. Nyní dělám spíše inženýrskou práci spojenou s tím teleskopem, protože se snažíme podstatně zvýšit jeho citlivost.

Co byste si přál, aby se v oblasti výzkumu podařilo? Co by pro vás bylo nejlepší zprávou?

Za nejlepší možný průlom v nynějších výzkumech bych považoval nalezení čistého zdroje energie. Buď vyrobení nějakého bezpečného reaktoru, nebo nový způsob skladování větrné a sluneční energie. Něco, co by konečně začalo zásadně hrát roli v boji proti změnám klimatu. To bych si přál, aby se současné vědě a výzkumu podařilo.

A k tomu může přispět každý student. Studenti by se měli učit nejen základní vědu, ale také aplikované vědy. Fyzika, matematika, chemie či biologie – to jsou obory, které se už nebudou příliš měnit, ale technologie, ty se neustále vyvíjí.