Válka na Ukrajině a s ní spojené změny na trhu se surovinami znovu ukázaly, jak životně důležitou, ale zároveň podceňovanou surovinou je pro Českou republiku dřevo, rostoucí v tuzemských lesích. Podle zástupce Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků Tomáše Paříka by se měl stát dřevem zabývat mnohem více, než to dosud dělal. A zřejmě i výrazně změnit přístup k hospodářskému využití českých lesů.
Jak se vlastně projevila válka na Ukrajině na cenách dřeva? Je tam podobný nárůst jako u jiných energetických komodit, nebo dřevo tolik nepodražilo?
Surové dřevo v kvalitě, vhodné ke zpracování v nábytkářství či stavebnictví, dnes v Česku stojí zhruba trojnásobek toho, co stálo loni. Ten nárůst je enormní. Nedávno jsem mluvil se známým, který chtěl dětem koupit dřevěné pískoviště a když zjistil, že by ho to stálo 6000 korun, raději si objednal plastové, čtyřikrát levnější. To ale mluvíme o pískovištích pro děti. Zdražuje ale úplně všechno, co se vyrábí ze dřeva. Loni stál např. kubík na výrobu papíru 250 až 400 korun, dnes ho pořídíte za dvanáct až čtrnáct stovek. Násobky stojí i palivové dříví.
Proč? Jaké jsou hlavní důvody zdražování dřeva?
Je jich hned několik, tím hlavním je zvyšující se poptávka po ekologičtějších materiálech, ale také omezení dovozu dřeva z Ruska a Běloruska a obecně omezení obchodu se dřevem z Východu. K tomu se přidává zhoršený stav lesů v důsledku klimatických změn, hmyzí kalamity, změny druhové skladby lesů, ale i stále rostoucí plochy rezervací, v nichž se netěží a dřevo zůstává k zetlení.
Laická představa je ale obecně taková, že když se kvůli kůrovci vykácí v Česku tak obrovské plochy lesa, mělo by to dřevo spíše zlevnit. Proč tomu tak není?
Abyste udržel dřevo v kvalitě, vhodné pro kvalitní výrobek, musíte ho co nejdříve dopravit ke zpracovateli. S každým dnem prodlení dřevo ztrácí kvalitu, vlastně jediným způsobem, jakým je ho možné dlouhodobě uskladnit pro pozdější zpracování, je jeho ponoření pod vodu. Tak se to dělalo i za našich předků. Jenže kapacita pro okamžité zpracování tak obrovského množství dřeva u nás neexistuje a problémy jsou pochopitelně i se skladováním.
Ministerstvo zemědělství už před dvěma roky slíbilo, že vytipuje v Česku vodní plochy, do kterých by bylo možné dřevo po kalamitě uložit. Víte, kolik dřeva se takto podařilo takzvaně zachránit?
Pokud vím, tak ani kubík. Nakonec stát nenašel ani jednu vodní plochu pro uskladnění většího množství dřeva. Založilo se několik menších skladů, kde se dříví skrápělo, ale to nemělo na celkovou bilanci prakticky vliv.
Jak je to možné?
Jsme prostě v Čechách se všemi byrokratickými předpisy. Vodoprávní úřad měl obavu o kvalitu vody, vlastníci vodních děl s tím nesouhlasili a než bychom prošli všemi povolovacími procesy, tak je opět po boji.
I pokud se velké množství kalamitního dřeva v dobré kvalitě nepodařilo zpracovat či uskladnit, pořád představuje dřevo důležitou energetickou surovinu. Ani tady se nepodařilo získat z kalamity nějakou cenovou či jinou výhodu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
