Jako by vypadal svět bez Beatles? | E15.cz

Jak by vypadal svět bez Beatles? Film Yesterday má výborný nápad, ale bojí se důležitých otázek

Vojtěch Kočárník

Scenárista Lásky nebeské spojil síly s režisérem Trainspottingu. V komedii plné hudby legendární liverpoolské kapely se neúspěšný písničkář rozhodne těžit z toho, že svět zapomněl na existenci Beatles. Ačkoli na začátku stojí originální a velmi slibný námět, dvojice autorů se rozhodla pro nejsnazší možnou cestu. Pro velký chtíč davové emoce absentují důmyslné otázky, a film Yesterday se tak stává značně nevěrohodnou, komerční a lacinou komedií.

Přestože od založení Beatles zanedlouho uplyne dlouhých šedesát let, jejich popularita je stále vysoká. Hity typu Let it be, Yesterday nebo Hey Jude stále nacházejí nové a nové posluchače a mnohé z písní jsou stále součástí rádiových playlistů. Pomineme-li Beatles, můžeme tento jev aplikovat i na řadu dalších kapel včetně Rolling Stones, Queen nebo Joy Division. Je proto celkem pochopitelné, že si tohoto jevu v poslední době všímají i filmová studia. Kupříkladu v loňském roce slavil celosvětový úspěch blockbuster Bohemian Rhapsody, diváky oslovil fiktivní hudební film Zrodila se hvězda a před třemi lety si Oscara za nejlepší dokument odnesl snímek Amy. Čím si takový boom vysvětlovat?

Jednu z příčin najdeme v proměně světa umělecké produkce. Ve věku streamovacích kanálů s rozrůstajícím se pirátstvím ztrácejí umělci kontrolu nad šířením svých děl. Logicky se tak obracejí k filmovým studiím, pomocí kterých dochází k obnově jejich odkazu a popularity. Filmová kritička Wendy Ide z britského nedělníku Observer například v případě snímku Bohemian Rhapsody, popisujícím vzestup kapely Queen a jejího zpěváka Freddieho Mercuryho, pozoruje přítomnost pozůstalých členů kapely coby kreativních konzultantů. „Stávají se vychytralými podnikateli s pevnou kontrolou nad svým produktem. Jde o mírně dezinfikovaný, bezpečný a schematický přístup,“ všímá si Ide.   

S vědomým užitím kontroly sice současné hudební filmy revitalizují své hity a získávají nová publika, jejich příběhy jsou ale často upravené tak, aby vyhovovaly davům a staly se marketingovým nástrojem. Ve věku internetových dezinformací tak paradoxně mohou přispívat k jejich šíření. 

Probudím se bez Beatles. A co dál? 

S vývojem populární hudby, variabilitou žánrů a proměnou hudební produkce se ale někdy objeví zajímavé polemiky. Diskutéři se ptají, jestli jsou písně skutečně natolik dobré a prorazily by i v dnešním světě, nebo jestli měli „Brouci“ štěstí na dobu, v níž tvořili. 

K této debatě se stáčí i dramatický námět filmu Yesterday z pera Richarda Curtise, autora kultovních romantických komedií Notting Hill, Lásky čas nebo Piráti na vlnách. Námět buduje zvláštní situaci: Jack, britský mladík s indickými kořeny, se snaží prosadit coby kytarista a textař. Jeho písně ale nikoho příliš neoslovují. Jednoho dne postihne zemi dvanáctivteřinový blackout a v důsledku toho Jacka srazí autobus. Po probuzení v nemocnici zjistí, že je v současném světě takřka jediný, kdo si pamatuje Beatles. S vidinou slávy začíná hrát „neznámé“ písně a brzy se stává nejslavnějším světovým hudebníkem. 

A právě v tom okamžiku začíná slibně rozehraný nápad stagnovat. Jack se zprvu příliš nezaobírá vědomou krádeží a kvůli snadnému vzestupu z filmu mizí zajímavé otázky. Autoři svou postavu nekonfrontují s dnešní dobou, respektive s nabízejícími se otázkami: Slavily by písně Beatles takový úspěch i dnes? Kdo je Jack – zloděj, který se chce obohatit, nebo hrdina, který společnosti vrací zapomenutý odkaz legendární kapely? Například v podobném duchu vystavěný snímek Slova je v tomto ohledu mnohem šikovnější.

Jedinou konfrontaci představuje Jackův měnící se život, jenž je neslučitelný s možným vztahem, reprezentovaným Jackovou dlouholetou kamarádkou. I zde je ale film neinvenční a upadá do hollywoodského komediálního kýče, jemuž se Curtis dříve dokázal vyhýbat. 

Vyčistit zuby, zabít tátu a spát – jak z nás Netflix dělá špatné hochy

Žijící Lennon a až příliš bílé album

Na rozdíl od výše zmiňovaných Curtisových scénářů nefungují ani vedlejší postavy, které se navíc až příliš nápadně podobají svým předchůdcům, jimž nejsou schopny konkurovat. Zatímco postava Spika z Notting Hillu měla vtip i šarm, současný Rocky je jen scénáristickou berličkou násilně plodící komické situace. Značně problematická je i alternativní existence Johna Lennona, skromného muže z domku na pláži, který prožil spokojený život, ale nikdy nenapsal žádnou píseň. 

Pravděpodobně jedinou nosnou konstrukcí je trefně karikované prostředí hudební produkce a jeho kontrast s šedesátými lety. Jackův návrh názvu „Bílé album“ – jak desku pojmenovala kapela – je americkými producenty zamítnut v obavě, že by album mohlo působit až příliš bíle. Dalším symbolickým přesahem je i Ed Sheeran radící Jackovi, ať místo Hey Jude pojmenuje píseň Hey Dude. Nejzábavnější postavou je hudební producentka Debra v podání Kate McKinnon symbolizující současnou produkci. Debra se Jacka rozhodne vyslat do Saturady Night Live, první album je koncipované jako dvojalbum a prvních pět písniček putuje na internet několik hodin před vydáním alba. 

Původně slibný námět nakonec kopíruje cestu řady loňských hudebně-filmových blockbusterů. Yesterday je ziskově koncipovaný film určený pro masy, kterým ale nenabízí filmovou zápletku, věrohodné emoce nebo tvůrčí zápal. Ve zpětném pohledu na jeho autory se do podvědomí vkrádají úvodní verše titulní písně: „zatímco včera se jejich problémy zdály vzdálené, dnes to vypadá, že tu zůstanou.“

Autor: Vojtěch Kočárník
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!