Generace Y nebo také Millennials. U nás nejsou tyto pojmy moc rozšířené, ale v angloamerické kultuře se hojně používají. Oba výrazy slouží k popisování toho stejného – generace lidí narozených od začátku 80. let minulého století do doby před počátkem nového tisíciletí. Generace, která se pomalu ujímá kormidla řízení celého našeho světa. Jak moc se naše planeta pod jejím velením změní?
Zkuste si udělat takový malý experiment. Otevřete si okno internetového vyhledávače, napište frázi „why millennials“ (případně alternativní „why is generation y so“) a podívejte se, co vám našeptávač nabídne za výsledky. Z nich se dozvíte, že je naše generace nešťastná, liberální, líná, že naše generace odmítá pracovat od devíti do pěti, raději cestuje, než aby své úspory šetřila na penzi, a sympatizuje s Obamou. Dokonce vám vyhledávač nabídne tak odvážná tvrzení jako „Why millennials will save us all?“ Během pár sekund si tak dokážeme udělat základní obraz o generaci, která je úplně jiná než všechny ostatní a podle ostatních lidí na internetu nás dokonce může všechny zachránit.
Bylo by pošetilé myslet si, že půjdeme ve stejných kolejích, jako kráčeli naši rodiče či prarodiče. Výše zmíněné předsudky, které se o naší generaci šíří, však dávají najevo, že se blíží něco většího než pouhá generační výměna. A myslím si, že prostředí České republiky je pro to jasným příkladem. Poválečné děti i takzvaná generace X, tedy rodiče a prarodiče dnešních studentů, vyrůstali v nesvobodném prostředí totalitního státu. Ačkoliv měli nepochybně své sociální jistoty, jejich životy se ubíraly stejným monotónním směrem. Životní styl velké části obyvatelstva byl podobný a málokdy měli možnost ho nějak změnit. Nebo možná ani nechtěli. Po revoluci se mnozí zástupci generace X, která v tu dobu přicházela ke slovu, rozhodli podnikat, tvořit kariéru a hodnotit svůj život podle měřitelných výsledků. Tedy především penězi a ostatními materiálními statky, které jim předešlý režim neumožnil získat. Obětovali volný čas zaměstnání a blahobytu svému i své rodiny. Právě z tohoto stabilního, svobodného a zajištěného podhoubí mohla vzniknout silná a sebevědomá generace, které se razantně změnil hodnotový žebříček a vlastně pohled na celkové bytí na naší planetě.
To, že jsme pouze produktem generace minulé, dokazuje i jeden z hlavních vynálezů, na kterém se naši rodiče podíleli. Není téměř pochyb o tom, že jsme generace utvářená internetovým prostředím. Málokteré médium dokázalo v minulosti lidské smýšlení měnit tolik jako právě síťové propojení. Propojení nejen počítačů, ale především jejich uživatelů. Obyčejných lidí, kteří tak mohou okamžitě komunikovat s kýmkoliv na světě, sdílet své rozdílné názory, ideje a přesvědčení. Jedná se o atributy, které u rozumného člověka mohou upevnit empatii a sociální cítění. Moudrý člověk, který dokáže nahlížet na názory ostatních z různých perspektiv, získá díky internetu nevídaný rozhled. Ironií je, že život na síti je v současnosti líhní různých populistických a extremistických subjektů. Ty při propagaci svých demagogických myšlenek míří na důvěřivou část obyvatelstva. Především na ty, kteří jakýkoli údaj na webu považují za dogma. Na ty, kteří nemají ve zvyku si sdělení ověřovat a informaci považují za pravdivou jen proto, že ji řekl vysokoškolský docent.
Ač s tím možná nebudete souhlasit, naše generace je v porovnání oproti těm minulým téměř bezstarostná, tedy minimálně pokud budeme nahlížet na euroamerickou kulturu. Netíží nás války, svobodně můžeme šířit své myšlenky, nezáleží na barvě naší pleti, ale spíše na tom, jací ve skutečnosti jsme a co umíme. Netrpíme hladomorem a téměř všichni mají volný přístup jak ke středoškolskému, tak i vysokoškolskému vzdělávání. Žádná generace neměla v minulosti tak ideální vstupní podmínky pro vniknutí do dospělého života. Nikdo v minulosti neměl takovou šanci vzít život do vlastních rukou a jít si vlastní cestou. Dělat to, co ho baví, a nebýt svázán společenskými konvencemi.
Jasným důkazem může být například české školství. Maturanti nemají potřebu vybírat si vysokoškolské obory, které jim zajistí bohatou budoucnost. Čím dál více volí humanitní obory, protože je baví a rozšiřuje jejich dosavadní zájmy. Zřetelně je to vidět na statistikách ministerstva školství. Například Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci během posledních deseti let zvýšila množství studentů o pětinu, počet absolventů se téměř zdvojnásobil. Opačný trend můžeme vidět u jedné z nejprestižnějších technických fakult v republice - Fakulty stavební ČVUT v Praze. Ta v minulém roce přijala přibližně o třetinu studentů méně než v roce 2005. Pouhým pohledem do statistik můžeme snadno zjistit, jakým směrem chtějí studenti svou budoucnost směřovat.
Částečně za vyšší zájem o humanitní obory ale určitě může jejich falešná image jednoduchého vzdělání. Mnozí mladí, kteří by v minulém režimu o vysokoškolském vzdělání ani nepřemýšleli, chtějí zvolit nejsnadnější cestu k akademickému titulu a snaží se o vyšší uplatnění na trhu práce. Otázkou však je, do jaké míry studenta uspokojí vzdělání v oboru, o které nemá zájem a pro jehož studium se rozhodl jen z „povinnosti“. Udělování titulů by nemělo být záměrem vzdělání, škola by pro studenty měla být spíš cestou nežli pouhým cílem. Ve finále také vyvstává otázka, o kolik se zvýší na pracovním trhu hodnota člověka ač s vysokoškolským titulem, ale naprostým nezájmem o daný obor a problematiku.
Příslušníci generace Y ale obecně dávají spíše přednost povoláním, která je vnitřně naplňují, případně jsou prospěšná pro společnost. Raději chtějí společnosti přispívat duševními než materiálními hodnotami a jsou tomu ochotni obětovat i část své potenciální mzdy. S tím přímo souvisí také větší poptávka po klouzavé pracovní době, případně přímo po práci z domova. Ačkoliv se může zdát, že se dnešním mladým nechce brzy vstávat do zaměstnání a pracovat v danou dobu, mladá generace chce jednoduše o čase, během kterého bude pracovat, rozhodovat sama. Benefity z toho může mít také zaměstnavatel jednoduše proto, že výkon práce je efektivnější.
Na obdobném principu generace Y vnímá také svůj volný čas. Zatímco minulé generace své vydělané peníze investovaly do hmotných požitků, současní mladí preferují zážitky, cestování a přímé zkušenosti. Nechtějí své životy pouze přežít a před smrtí jen předat kormidlo potomstvu. Generace Y chce životy prožít. Vzdáleně tak dnešní mladí mohou připomínat americkou mládež konce 60. let minulého století a jejich hnutí hippies. To také tvořila téměř bezstarostná generace tehdy poválečných dětí. Odmítali převzít životní styl svých rodičů. Představa vystudování vysoké školy, založení rodiny, domku na předměstí a práce pro korporátní sféru pro ně byla nepřijatelná. Raději chtěli žít pro dobro společnosti. A i když s jejich způsobem bytí bylo spojeno množství negativních vlivů jako alkohol a drogy, jejich původní záměry byly jednoznačně dobromyslné a čisté.
Po desetiletích podobných životních cílů a návyků přináší millenniálové změny také do světové ekonomiky. Jednou z mnoha společností, která se vlivem generace Y na hospodářství zabývá, je renomovaná investiční společnost Goldman Sachs. Ta ve svém průzkumu potvrdila trend klesajících příjmů mladých lidí, kteří zůstávají déle u rodičů a za našetřené peníze si raději koupí byt než dům. Stejně jako nákup nemovitosti odkládají také svatby a pořízení automobilu. Na čem však příslušníci generace podle průzkumu nešetří, je zdravý životní styl, sportovní vyžití a zdravé potraviny. Paradoxně se ale nezdráhají utrácet ani za nezdravé požitky, jako jsou cigarety a alkohol. Podobně hovoří také studie Bílého domu, která informuje o vzrůstajících investicích do zdravotního pojištění. Zároveň také vyzdvihuje změny v investičních návycích. Generace Y tolik nevěří nadnárodním investičním společnostem a své finance raději svěří startupovému projektu v rámci komunitního crowdfundingu.
Pokud vám budou říkat prarodiče, že je dnešní mládež naprosto jiná, než byla jejich generace, nemusí se nutně jednat o otřepané klišé. Žádná generace do dnešní doby neměla tolik možností jako právě „Ypsilonka“. Byli jsme vychováni moderními technologiemi, máme téměř neomezený přístup k informacím, nechybí nám sociální cítění. Teď už zbývá odpovědět jedinou otázku. Dokážeme s danými předpoklady a naším odhodláním dobře naložit? Skutečně jsme generací, která změní životní styl budoucích pokolení, nebo se jedná o pouhou pózu? Neskončíme nakonec jako hippies, kteří po pár letech ideálů svůj životní styl opustili a vrátili se ke způsobu života svých rodičů? Na tyto otázky nezná odpověď nikdo, je totiž na každém z nás, jak se chopíme neopakovatelné příležitosti a dokážeme ze svých krátkých životů vytěžit maximum. A to jak pro nás, tak i pro zbytek společnosti.
