Kyperská pozice je o to důležitější, že jde o blízkého partnera Řecka, který podporuje jeho setrvání v eurozóně.
Kypr je však pro Řecko důležitý i z jiného pohledu. Evropané sledující řeckou krizi si mohli během probírání jednotlivých kapitol řeckého rozpočtu všimnout, že země dává velké množství financí do obrany. V rámci Severoatlantické aliance je v procentech HDP vydaných na obranu dokonce na druhém místě za USA.
Na otázku, proč Řecko i přes rostoucí dluhy nakupuje v zahraničí zbraně, lze odpovědět jednoduše - stále vidí hrozbu v Turecku. I přesto, že jsou obě země již dlouhá desetiletí členy NATO, pokládá mnoho Řeků sousední zemi za zdroj svých problémů. Jedna z připomínek neustálé vojenské přítomnosti – a tedy i možné hrozby pro Řecko – je pak právě Kypr. Ostrov je totiž dlouhá desetiletí rozdělen na dvě části. Zatímco jižní část je spravována mezinárodně uznávanou Kyperskou republikou, na té severní se dodnes nachází turecká armáda a jako stát ji uznává pouze Turecko.
Rozdělený ostrov
Pokud se chceme podívat na kořeny problému, je nutné se vrátit do 60. let minulého století. Tehdy se po mnoha letech úsilí podařilo tamějším obyvatelům získat nezávislost na britské nadvládě a vznikla Kyperská republika. Existenci země obývané kyperskými Řeky a menšinou kyperských Turků tehdy smluvně garantovala Velká Británie, Řecko a Turecko. Zároveň však smlouva těmto třem zemím dala právo intervence v případě, že by bylo nutné znovu obnovit stav daný smlouvou. Když pak v roce 1974 proběhl vojenský puč vedený prořeckými nacionalisty, jejichž cílem bylo sjednotit Kypr s Řeckem, reakce Turecka byla velmi rychlá. Turecká armáda provedla invazi na sever ostrova a obsazení třetiny ostrova zdůvodnila ochranou kyperských Turků. O rok později byla vyhlášena Severokyperská turecká republika.
V posledních desetiletích proběhlo pod patronací OSN mnoho mírových rozhovorů o sjednocení ostrova, díky strategii reprezentací obou částí ostrova známé jako „žádné řešení je taky řešení“ však nikdy neskončily úspěšně. Nelze říci, že by třeba Turecko řešení nehledalo, zvláště když se jednalo o důležitou otázku jednání s Řeckem, či Evropskou unií, vždy však nakonec převládly otázky ochrany menšiny či národního zájmu. Na druhou stranu referendum o sjednocení v roce 2004 zase odmítlo na 75 % obyvatel jižní části ostrova.
To, že jde nejen o problém regionální, dokumentuje i chování Kyperské republiky v EU a Turecka v NATO. Země totiž kvůli stále nevyřešenému problému vzájemně blokují sdílení důvěrných materiálů a prohlubování spolupráce mezi oběma organizacemi.
Nová naděje na sjednocení
Když se minulý rok v říjnu objevila u jižního pobřeží ostrova turecká loď hledající zemní plyn, na protest odešel z jednání o sjednocení ostrova vyjednavač za Kyperskou republiku. Další měsíce pak následovalo z obou částí ostrova pouze významné mlčení.
V dubnu tohoto roku však byl v turecké části zvolen prezidentem podporovatel sjednocení Mustava Akinci a znovu nastala změna nálady. I jeho současný jihokyperský protějšek Nicos Anastasiades je jednání nakloněn. Na počátku tisíciletí byl totiž jedním z mála, kdo na jihu podporoval referendum o sjednocení ostrova.
I díky mediaci zmocněnce OSN Espena Barth Eide se rozhovory znovu rozběhly, když se oba prezidenti v květnu setkali v neutrální zóně města Nikósie. O měsíc později pak Eide řekl: „Opravdu nevím o žádném mírovém procesu, kde by byla mezinárodní politická angažovanost tak silná, jako v tomto případě.“
Další dobrá zpráva přišla 10. července, kdy ve společném prohlášení zmocněnec OSN i oba prezidenti zdůraznili další pokroky v klíčových ekonomických otázkách. Zvláště zdůraznili i důležitost principů a hodnot Evropské unie. „Tento proces (jednání obou stran - pozn. red.) je určitě na dobré cestě a postupuje kupředu působivou rychlostí,“ dodal k jednání zmocněnec Eide.
Opatrný optimismus
I přes pozitivní přístup všech stran je však výsledek ještě daleko. Mimo to, že finální dohodu budou muset pravděpodobně ještě schválit kyperští obyvatelé v dalších referendech, je nutné podrobně dohodnout klíčové otázky spojené s bezpečností, sdílením moci, či majetkových vztahů součástí budoucího federálního Kypru.
I pro samotné obyvatele Kypru je sjednocení ještě daleko. Dodnes se například řeší kompenzace kyperským Řekům, kteří museli kvůli invazi turecké armády opustit své pozemky na severu ostrova.
Jak další kolo jednání dopadne, uvidíme již 27. července. Na tento den je totiž plánováno další oficiální setkání obou prezidentů. Jak řekl Tureckému deníku Today′s Zaman profesor Mehmet Hasgüler: „Prohlášení obou lídrů jsou pozitivní. Od jejich předchůdců jsme však velmi podobné poznámky již slyšeli. Myslím, že je lepší na věc nahlížet opatrně optimisticky.“
