Vzdělání jedince není něco, z čeho se těší pouze on sám. Není to totéž, jako když jde do pekárny a koupí si koblihu, o kterou se nepodělí. Vzdělání je prospěšné celé společnosti a všem jejím členům bez výjimky. Představuje nejúčinnější způsob, jak překonat kulturní rozdílnosti a konflikty. A protože vzdělání už ze své definice není soukromým vlastnictvím, nemůže být předmětem směnného obchodu.
Kandidát na nominaci demokratů na post amerického prezidenta Bernie Sanders zařadil do svého programu mimo jiné také slib, že zbaví Američany břemene, které pro ně představuje neúměrně vysoké školné za studium na univerzitách. Rok bakalářského studia na americké univerzitě stojí průměrně 31 000 dolarů, což je v přepočtu více než 750 000 korun, čtyřletý obor tedy vyjde na 3 miliony korun. Ještě v roce 1971 ale byla tato částka sedmnáctkrát nižší. Největší problém zpoplatněného vzdělávání totiž vidíme právě na americkém příkladu: stačí, aby jedna univerzita, kterou v tomto případě byl Harvard, zvýšila školné, a udělají to i všechny ostatní. Americké univerzity se předhánějí ve své ceně dodnes. Není proto překvapením, že Bernie Sanders si prakticky okamžitě získal statisíce příznivců právě mezi mladými lidmi.
Na vysokých školách platí studenti i v Anglii, která má na rozdíl od Spojených států lépe fungující systém půjček. Rok na většině anglických univerzit stojí 9 000 liber, tedy kolem 300 000 korun. Půjčku začne student splácet až v dospělosti, a to teprve tehdy, když začne vydělávat určitou částku. Celá půjčka je navíc promlčena po třiceti letech. I v tomto případě ale opět vedlo zavedení školného k prohloubení sociálních rozdílů.
Základní ekonomickou tezí je, že „nic není zadarmo“. Ačkoliv tohle tvrzení často používají ti, podle kterých studenti vysokých škol „parazitují na systému“, ani v České republice není školné zadarmo a studenti za něj skutečně platí. Ale až po vystudování, podobně jako v již zmiňované Anglii. Ze svých nadpůrměrných platů, na které dosáhli právě vysokoškolským vzděláním, odvádějí absolventi daně, kterými platí také studium současným studentům. Rozdíl oproti anglosaskému systému je v tom, že se v České republice nemusí studenti na samotném počátku svého života zadlužovat do řádů statisíců až milionů korun. Nevyhnutelným následkem zpoplatnění vysokých škol by bylo méně vysokoškolských studentů. Jestliže si musí student již ve svých osmnácti letech vzít půjčku, kterou bude splácet po zbytek svého života bez garance pracovní pozice po vystudování, rozhodně si dvakrát rozmyslí, jestli mu za to vzdělání skutečně stojí. Pokud by stát přišel o studenty, ušetřené peníze ze zavedení školného by ovšem brzy zmizely na jiné výdaje, které by už nebyly pokryty daněmi z nadstandardních příjmů absolventů. Společnost by se stala chudší na účtu i na duchu a lidé by zůstali odkázaní na laskavé politiky, kteří jim s úsměvem na tváři podají koblihu.
