Online vzdělávání se stává stále populárnějším doplňkem vzdělání tradičního. Díky své just-in-time povaze dokáže pružně reagovat na aktuální vývoj a nabídnout studentům přidanou hodnotu, kterou ve škole nenajdou. Koncept online vzdělávání podrobněji představí František Dalecký, zakladatel projektu Mimo školu a manažer rozvoje největšího českého portálu s online kurzy Seduo.cz.
V čem spočívají největší výhody online vzdělávání?
Za ty největší se považuje možnost flexibilního vzdělávání, nezávislého na místě a čase, což ale platí jen o určitých typech online vzdělávání – chcete-li se aktivně účastnit např. webináře, je třeba být online v určitou chvíli. Další výhodou je kvalita, která je často ve srovnání s klasickými formami na daleko vyšší úrovni. A jako poslední, byť v nekompletním výčtu, bych zmínil možnost časové úspory a vyšší efektivity. Zkrátka, můžete se za zlomek času např. školní docházky naučit nesrovnatelně více.
Jaké jsou nevýhody?
Na základě vlastní zkušenosti bych uvedl především dosud malé rozšíření a povědomí lidí, kteří mají co do činění s HR a managementem ve vzdělávání. Z pohledu studenta větší tlak na sebeřízení – to je z opačného pohledu i výhoda, protože to, co se naučíte, máte z velké části ve svých rukou.
Jak se liší úroveň českých a zahraničních kurzů?
V ČR jsme v online vzdělávání pár let pozadu. Ostatně, i Seduo.cz, českou jedničku, jsme spustili až v červenci 2015. Podle toho můžeme dedukovat i pojetí kurzů českých versus zahraničních. Jakkoli jsem přesvědčený o tom, že naše kurzy jsou to nejlepší, co na trhu je, s tím, co produkují např. univerzity v USA, se srovnávat nemůžeme. Ať už jde o technické aspekty a funkce systému, téměř hollywoodskou kvalitu produkce, nebo množství unikátního a původního obsahu. Tím, jak zapojujeme čím dál významnější hráče z firemního i akademického prostředí, se však především v posledním bodě rychle vyvíjíme kupředu.
Jak si vybrat ten správný kurz? Za předpokladu, že se danému tématu věnuje kurzů několik.
Vybíráte-li ze zahraničních kurzů, využijte weby jako Class-central a Coursetalk, které nabízí hodnocení a přehledy různých kurzů na různých portálech. Jinak aplikujte kritické myšlení. Podívejte se, kdo je lektorem kurzu, co má za sebou, kde pracuje a jaká instituce kurz garantuje. Projděte si sylabus kurzu, zadejte kurz do Googlu a pohledejte i recenze a reakce na blozích nebo sociálních sítích. To je asi základ. Chcete-li vědět víc, mrkněte na tuhle užitečnou příručku k tomu, jak online kurzy studovat.
Američtí personalisté zohledňují pouze kurzy akreditované předními univerzitami. Nemá cenu se tedy zaměřit rovnou na akreditované kurzy zahraničními univerzitami?
Jsem vůči takovým prohlášením skeptický. Scénu v USA sleduji podrobně a spíše nacházím zdroje potvrzující opak – personalisté většinou online zdroje neznají, natož, aby je uznávali.
V USA však podle mě víc než u nás platí, že když své znalosti a dovednosti umíte prodat, je jedno jestli u toho máte diplom, nebo certifikát v ruce. Samozřejmě, záleží na odvětví.
Obecně bych to shrnul takto: chcete-li mít skvělou práci a kariéru, certifikáty a diplomy z online vzdělávání k tomu mohou pomoci. Ale důležitější je získat znalosti a dovednosti – něco prostě umět – a pak až řešit, jak to prodám té paní z HR.
V průzkumu od Rasmussen College se 80 % amerických personalistů vyslovilo, že kladou online vzdělání na stejnou úroveň jako na vzdělání tradiční. Jaká je situace v ČR?
Průzkumu nevěřím, kdyby to tak bylo, obrovský business amerických vysokých škol by nevydělával rekordní sumy a studenti se kvůli tomu masivně nezadlužovali. V ČR nemám konkrétní data, ale vzhledem k malému povědomí o různých možnostech online vzdělávání a poměrně konzervativní vzdělávací kultuře si dovolím říct, že tradiční převládá na plné čáře.
Jaký přístup k online vzdělávání zaujímají univerzity v ČR? Jak se změnil jejich postoj k online vzdělávání od doby, kdy se MOOC kurzy začaly stávat populárními v zahraničí?
Nechám mluvit čísla. V ČR je přes 70 vysokých škol. Tři z nich udělaly k dnešnímu datu (8. 5. 2016, kdy se uskutečnil tento rozhovor, pozn. red.) nějaký otevřený kurz pro masivní audienci, který masivních čísel skutečně dosáhl. Postoj se mění postupně k více proaktivnímu. Ta cesta většinou vede od obav přes zdrženlivost a dlouhé úvahy až k nynější opatrné akci a pilotnímu testování.
Za několika kurzy na Seduo.cz stojí například VŠE, ZČU nebo MUNI. Liší se kurzy pod záštitou univerzit od ostatních, např. kvalitou, prestiží?
Víme, že naši uživatelé velmi pozitivně vnímají, že na Seduo.cz jsou i univerzity. Např. kurz od ZČU studuje již téměř 7000 lidí – a když se podíváte na hodnocení kurzu, zjistíte, jak si vede v porovnání s ostatními. I za kurzem od VŠ však stojí konkrétní lidé a nemyslím si, že by ve srovnání s lektory z komerční sféry byl velký rozdíl v kvalitě či prestiži. Ale to bude možná tím, že se snažíme vybírat ty nejlepší (smích).
Zapojí se v budoucnu i další univerzity?
Ano. V současnosti jsme navázali partnerství např. s Mendelovou univerzitou.
Stanou se online kurzy plnohodnotnou součástí vysokoškolského vzdělávání?
Pravděpodobně ano, na mnoha VŠ už tomu tak je. I v ČR jsou v tomto některé VŠ velmi daleko, pro příklad třeba Masarykova univerzita.
Jaké jsou nejčastější typy online kurzů, včetně těch zahraničních? Jak se liší, např. způsobem výkladu, hodnocením?
Těch typů je strašně moc. Asi bych tím čtenáře nezatěžoval. Hlavní rozdíl je v tom, že někde máte jen obsah (videa, texty, odkazy, PDF) a někde k obsahu i interakce (diskuzní fóra, hangouty, úkoly, projekty). A další klíčové rozdělení je časové – některé mají ohraničený začátek a konec, jiné jsou otevřeny stále.
S jakým typem kurzu byste doporučil začít?
Obvykle když mě někdo žádá o doporučení, snažím se jej poskytnout na míru. Takže bych se nejdřív zeptal, co se potřebujete naučit, proč se to učíte, dokdy to potřebujete umět, jaké máte zkušenosti s online vzděláváním, jak hodnotíte své sebeřízení, jaký máte rozpočet atd. Pak bych dokázal poradit.
Obecně bych doporučil nejdříve zvážit zmíněné otázky, pak si udělat průzkum zdrojů a vybrat si ten, který bude nejlépe odpovídat osobním preferencím. Na začátek je rozhodně lepší vybrat si kurz kratší, méně náročný a hlavně se nezapsat hned do několika najednou, což je častou chybou, která vede k nedokončování. Sám bych mohl povídat (smích).
Online kurzy se věnují soft skills i vyloženě technickým znalostem. Jak se liší jejich výuka?
Ty první jsou víc teoretické a znalostní – mnohé tzv. měkké dovednosti se totiž ze své dovednostní podstaty v rámci většiny online kurzů učí komplikovaně. U těch druhých je často okno, kde píšete kód nebo něco vytváříte – a tudíž si dovednosti osvojujete přímo v kurzu. No a ty první většinou není tak těžké dokončit.
Je vhodné do životopisu uvádět absolvované online kurzy? Pokud ano, do sekce vzdělání?
Záleží na odvětví, organizaci, kam to posíláte a taky na konkrétním kurzu. Máte-li za sebou kvalitní kurzy od známých jmen (velké univerzity nebo firmy), doporučuji v sekci dalšího vzdělání uvést. A taky si připravit, co o tom povíte, až se vás personalista zeptá.
Jakým ukazatelem je absolvovaný kurz pro personalistu? Co o kandidátovi vypovídá?
Ukazuje, že na sobě pracuje více, než je běžné – což je důkazem iniciativy, sebeřízení, celoživotního učení. A to jsou klíčové dovednosti pro 21. století.
