Andrea Procházková je redaktorkou týdeníku Respekt a držitelkou ceny Novinářská křepelka. Je prvním hostem nového podcastu The Student Times, studentské sekce serveru E15.cz, kde mluví o zastoupení mladé generace ve veřejném prostoru a v médiích. O strastech, radostech a příležitostech mladých novinářů si můžete přečíst ve výňatku z rozhovoru, celý si ho můžete poslechnout v audioboxu níže nebo v podcastových aplikacích.
Co pro tebe bylo jako pro začínající novinářku nejtěžší?
Jako první krok pro mě bylo nejtěžší najít oblast, na kterou bych se chtěla zaměřit. A potom bylo náročné jít na rozhovory s politiky, tvářit se, že mi není tolik, kolik mi je, a že tomu všemu rozumím. Nejnáročnější tedy bylo vybudovat si sebejistotu.
Setkala ses někdy s tím, že by tvůj věk byl při práci překážkou?
Paradoxně ne, a i když se mě na to často lidi ptají, tak si nemyslím, že se to dneska ještě nějak řeší nebo že by se ke mně politici chovali nějak jinak. Pro člověka osobně to ale může být handicap, protože ví, že některé věci nezažil, a tak si o nich musí přečíst. Je to jiné, než když o tom samém reportuje starší novinář, který si pamatuje, jaký byl kontext situace, jaká byla atmosféra. Ale že by mi nějaký politik naznačil, že jsem příliš mladá, a proto mi neodpoví na otázky, to se mi nikdy nestalo. Ani mezi novináři – spíš naopak byli všichni v redakci i mimo ni hodně nápomocní.
Jak hodnotíš pozici začínajících mladých novinářů v českých médiích?
Já si myslím, že je velmi výhodná, protože všechny redakce tak trochu prahnou po tom, mít ve svém týmu mladou krev. Lidi, kteří budou chtít reportovat o věcech, o které ostatní nemají zájem. Seniorní redaktoři jsou spíš od toho, aby udávali názorový směr, argumenty a tón periodika, ve kterém působí, případně pracují na složitější investigativě, která je časově náročnější. Ale vedle toho je spousta věcí, o kterých se píše a které vyžadují jiné redaktorské kvality.
Nechci se stavět do pozice mluvčího své generace
Myslíš si, že hlavní výhodou mladých novinářů je časová flexibilita a nadšení?
Nadšení je určitě důležité, ale i časová flexibilita. Třeba že je člověku jedno, jestli skončí v práci ve čtyři, nebo v osm, protože není limitován závazky jako vyzvedávání dětí ze školky. Mladší novináři zároveň přirozeně mají vhled do problémů mladší generace a můžou ho zprostředkovat starším kolegům, což ale funguje i obráceně. Pro mě jsou teď vzdálení i lidi okolo 15 let, proto se třeba ptám své sestry, co se mezi lidmi tohoto věku děje. Mladí novináři poodkrývají náladu v nadcházející generaci, která bude za pár let rozhodovat volby, část z nich bude pravděpodobně na vysokých postech v politice, byznysu nebo v novinařině.
Cítíš jako novinářka určitou formu zodpovědnosti vůči svým vrstevníkům?
Nevím, jestli za celou svou generaci, to bych byla hodně pod tlakem. Naše generace je tak různorodá, že část z ní by nechtěla, abych ji reprezentovala, což naprosto chápu. Nechci se stavět do pozice mluvčího naší generace. Cítím ale zodpovědnost za svoji práci.
Máš pocit, že jsou názory mladých a studentů dostatečně slyšet?
Myslím, že poslední dobou jsou slyšet čím dál tím víc. Důvodů proč je několik, třeba klimatická krize a stávky mladých – mnoho mladých lidí to motivovalo mluvit a zajímat se o veřejné dění. Zároveň není nedůležité, že největší demonstraci od listopadu 1989 pořádali mladí lidé, vysokoškoláci z Milionu chvilek pro demokracii, což může být pro ostatní také povzbuzující. Touha vyjádřit vlastní názor se u mladých zvyšuje, otázkou je, jestli média dávají dostatek prostoru tématům, která tuhle část populace zajímají. To už ale záleží na složení redakce, na tom, kolik mladých lidí v ní je.
−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−−
POKRAČOVÁNÍ V PODCASTU:
