Školou může člověk ztrácet čas. Mimoškolní vzdělávání je možnost jít za svými cíli, říká Tomáš Zahradník

Tomáš Zahradník

Tomáš Zahradník Zdroj: archiv T. Zahradnika

Jako středoškolák Tomáš Zahradník nechtěl ztrácet čas v lavici. Místo toho se rozvíjel mimoškolně – docházel na stáž do Fyzikálního ústavu Akademie věd, pracoval na ročním programátorském projektu, naučil se investovat v kurzu od Fio banky, a dokonce se mu podařilo získat stipendium na letní školu na Princeton University v USA. Později založil projekt ProStředoškoláky, jehož cílem je ukázat mladým lidem možnosti mimoškolního vzdělávání, které se jim nabízejí.

Jakou roli má mimoškolní vzdělávání v současnosti v rámci vysokoškolského studia?

Pro aktivní a cílevědomé studenty je mimoškolní vzdělávání již denním chlebem. Takoví studenti se účastní nejrůznějších prezenčních aktivit, dělají online kurzy, navštěvují workshopy, chodí na stáže. Berou to jako další variantu, jak si jít za svými cíli, prohloubit si znalosti a získat zářez do životopisu.

Jaké jsou nejčastější a nejkvalitnější formy mimoškolního vzdělávání?

Hodně záleží na oboru. Když se budu chtít naučit ekonomii, sáhnu asi po knize Ekonomie od Samuelsona a projdu si videa na Ekospace. Na marketing jsou dobré online kurzy na Udemy, prezenční kurzy na Naučmese nebo web Davida Lörincze. Je potřeba aktivně vyhledávat a ptát se lidí kolem, kde se co naučili.

Jaké má mimoškolní vzdělávání největší výhody?

Ve škole, aby se student mohl zabývat vybraným předmětem a jít v něm do hloubky, musí krom toho zvládat předměty, které mu smysl nedávají. Tím ztrácí drahocenný čas. Mimo školu se student může v daném čase věnovat jedné věci, do které je zažraný, a být tak efektivnější. To některým vyhovuje.

Záleží však na konkrétním člověku, co chce a jaký problém řeší. Pro někoho může být největší přidaná hodnota možnost jít do hloubky ve svém oboru, pro jiného naopak prozkoumat co nejvíce oborů a vybrat si ten vlastní, pro dalšího zase inspirovat se novými lidi nebo vyjet do zahraničí.

Jaké jsou naopak nevýhody?

Tradiční vzdělávání předkládá studentovi studijní materiál, který se má naučit ve stanoveném termínu. Tím ho udržuje ve varu, nutí ho nepřestávat a zvládnout velké kvantum učiva za jednotku času. Student, pokud nemá příliš vnitřní motivace, tak má aspoň tu vnější, která mu pomůže studium dotáhnout. Naopak v mimoškolním vzdělávání termíny, příkazy a pokuty moc nejsou. Učit se něco mimo školu vyžaduje silnou vnitřní motivaci a disciplínu. To je nevýhoda. Asi kvůli tomu je to stále především záležitost těch cílevědomějších.

Škola také poskytuje strukturu učiva a radí, z jakých materiálů se učit. Na to je mimo školu student sám a musí si poradit.

Můžete říct konkrétní příklady, kdy mimoškolní vzdělávání výrazně převyšuje to tradiční?

Uvedu jeden, a sice můj. Chci se naučit něco praktického o strojovém učení, porozumět základním algoritmům, zkusit si je na příkladech a zjistit, na jaké problémy je mohu použít. Nepotřebuji zatím jít příliš do teorie, matematiky a podrobností. K tomu se mi mnohem více hodí online kurz na Coursera od profesora ze Stanfordské univerzity, který látku umí podat úžasně přehledně a prakticky, než jít na přednášky a cvičení na české vysoké škole. A teprve když budu chtít jít do hloubky, tak si na internetu koupím nebo stáhnu učebnice.

Jaký přístup zaujímá české školství, respektive české vysoké školy k mimoškolnímu vzdělávání?

Některé školy se snaží, nabízejí žákům stáže, projekty ve spolupráci s firmami. I pár učitelů postupně začíná objevovat online kurzy, snaží se pochytit know-how ze zahraničí. Těm patří uznání, kéž by jich bylo více.

Je možné tvrdit, že kvůli inflaci počtu vysokých škol a absolventů klesá význam vysokoškolského vzdělání? Odráží se to nějak v praxi? Je to naopak příležitost pro rozvoj mimoškolní vzdělávání?

Pro mě fakt mít titul sám o sobě nic neznamená. Význam je v tom, jak kvalitní školu student absolvoval, jaké má znalosti a dovednosti. Pokud by mi na pohovor přišel student, co má titul ze školy, kde mu obsah výuky byl šumák, tak nějak ji dokopal a nedělal nic moc mimo školu, já ho do týmu nechci. A pokud si nějaká firma pozve na pohovor tohoto studenta a kvůli svým kritériím odfiltruje snaživého člověka bez titulu, tak je něco špatně.

Jak se stavíte k trendu, že některé zavedené, tradiční společnosti ruší při náboru zaměstnanců požadavek vysokoškolského vzdělání? O čem to vypovídá?

Ti si právě uvědomují, že znalosti a dovednosti se dají získat dnes i jinde než ve škole a že uchazeč bez diplomu může být lepším zaměstnancem.

Myslíte, že má mimoškolní vzdělávání váhu při výběrových řízeních?

Zaměstnavatel hledající ty nejlepší to na zřetel bere. Pokud čerstvý absolvent ukáže, že se vzdělával i mimo školu, může se skvěle odlišit od jiných.

Sám jste z vysoké školy, Matematicko-fyzikální fakulty UK, po půl roce odešel. Proč?

Rozhodl jsem se, že nechci několik let strávit ve škole studiem spousty předmětů, které mi nedávají moc smysl, jen abych mohl chodit na pár předmětů, které mě zajímají. Nechci teď studovat školu a pak jít do zaměstnání. Mým cílem je pár let pracovat, získat zkušenost v začínajících firmách, naučit se programovat, sledovat technologie a pak založit firmu. Místo školy jsem nastoupil do start-upu Liftago a po roce do Spaceknow. Nechci pracovat v týmu s korporátními manýry. Navíc je pravda, že ve start-upech se více hledí na to, co člověk umí a zda má motivaci se učit, než na to, kde to získal.