Stateční Ukrajinci mohou považovat dosavadní boj s Putinovými vojsky za vítězný. Kreml přesto nejspíš nepřestane vyhlašovat, že se cíle „speciální vojenské operace“ daří plnit. Pohled historiků se bude časem měnit nejen podle výsledků válečných operací, ale také na základě poválečné obnovy. Vítězství Ukrajiny se stane jednoznačným až později, pokud se jí podaří ve spolupráci s vyspělými demokraciemi nastartovat hospodářský boom a zároveň skoncovat s korupcí i dřívějším oligarchickým systémem. Na tom má zájem i Západ – pro celý svět musí být ekonomická spolupráce s ním přitažlivější než konfrontační politika Kremlu.
Úvahy o poválečné rekonstrukci Ukrajiny se zdají být hodně předčasné. Není jasné, kdy válka skončí a jaká území se Kyjevu podaří udržet. Vláda i centrální banka musely zaměřit hlavní pozornost na fungování omezené válečné ekonomiky. Zahraniční podpora se soustředí na dodávky zbraní a humanitární pomoci. Ukrajinští politici a ekonomové už ale o obnově země uvažují a také jednají o různých scénářích se zahraničními partnery.
Špatné zkušenosti s poválečnou obnovou států ve 21. století – především na Blízkém východě – zdánlivě moc nadějí na úspěšnou rekonstrukci nedávají. Evropská Ukrajina přesto má šanci. Její situace je výjimečná. Žádná jiná válka v posledních desetiletích nepřitahovala takovou pozornost veřejnosti na Západě jako nynější Putinova agrese. Je velmi pravděpodobné, že dříve či později do země přitečou stovky miliard dolarů ve formě grantů a půjček. Častá slova západních politiků o novodobém Marshallově plánu znějí možná jako klišé, ale už dosavadní podpora Ukrajiny ukazuje, že Západ nechce zůstat stranou.
Děsivá představa?
Český historik ruského původu Alexej Kelin říká, že Vladimira Putina nejvíce děsí představa ekonomicky úspěšné Ukrajiny, která by se stala inspirací také pro Rusko. Faktem je, že Putinova válka znamená pro Ukrajinu obrovské hospodářské škody – zničenou infrastrukturu, výrazně omezenou agrární produkci, která je základem ukrajinského exportu, narušený průmysl i obchod kvůli zablokovaným přístavům. Celkové škody nejspíš výrazně přesáhnou předválečnou úroveň hrubého domácího produktu Ukrajiny, který dosahoval necelých 200 miliard dolarů. Země se bez zahraniční podpory neobejde.
VIDEO: Jak fungují sankce vůči Rusku
Analytici The Economist Intelligence Unit svou nedávnou prognózou zpražili všechny ty, kteří se ještě nechtěli vzdát aspoň mírného optimismu – ukrajinská ekonomika podle nich letos poklesne téměř o polovinu a návrat k předválečné úrovni může trvat déle než desetiletí.
K tomu, aby se Ukrajina časem stala ekonomicky přitažlivou zemí, musí zopakovat hospodářský zázrak zničeného Německa po druhé světové válce. Ve skutečnosti by to ale byl ve srovnání se spolkovou republikou poloviny minulého století hospodářský zázrak na druhou. Německo navazovalo na tradice průmyslově vyspělé země, zatímco pověst ukrajinské ekonomiky po rozpadu Sovětského svazu je tragická. Mnozí dodnes Ukrajinu vnímají jako zkorumpovanou zemi vysávanou tamními oligarchy s chaotickou hospodářskou politikou a polovičatými reformami. Naději však přinesly už ekonomické změny po pádu prezidenta Viktora Janukovyče a první Putinově agresi v roce 2014. Ukrajinské vládě se podařilo – i ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem – stabilizovat ekonomiku, snížit státní dluh, zastavit vysávání státního rozpočtu bankami oligarchů a nasměrovat zemi k modernizaci v zemědělství i v průmyslu.
Hrozby nezmizejí
Rekonstrukce Německa odstartovala v době, kdy viník druhé světové války – nacistický režim v Berlíně – utrpěl zdrcující vojenskou porážku. To v případě Putinova Ruska není pravděpodobné. Jestliže se Ukrajinci se zástupci Kremlu domluví na příměří nebo i formálně trvalejším míru, nebude to ještě znamenat jistotu, že se Moskva k agresivním akcím nevrátí. Situace může ještě dlouho připomínat jiné „zamrzlé konflikty“ na území bývalého Sovětského svazu. Ruské námořnictvo může dál komplikovat provoz ukrajinských přístavů. Nestabilita bude odrazovat zahraniční investory. Je pravděpodobné, že Západ bude muset dál všemožně tlačit na Kreml, aby ekonomickému rozvoji Ukrajiny nebránil.
První velké ekonomické vítězství Ukrajiny pak nastane ve chvíli, kdy bude evidentní, že se jí daří hospodářsky mnohem lépe než těm jejím částem, kterým budou pravděpodobně dál vládnout okupanti. Ukrajina by tak historicky navázala na západní Německo nebo Jižní Koreu, které také dosáhly jasné ekonomické převahy nad oddělenými částmi předtím jednotných zemí.
Navzdory děsivým dopadům války na ukrajinskou ekonomiku se řada analytiků domnívá, že napadená země na tom bude nakonec lépe než agresor. Známý ekonom Mohamed El-Erian, který vedl americkou Globální rozvojovou radu za Obamovy administrativy, připomíná, že Rusko bude těžko obnovovat vztahy se Západem. Ukrajinu podle něj čeká dlouhá a náročná rekonstrukce, ale může ji využit k překonání svých dřívějších slabin, vybudování nových ekonomických struktur a vztahů doma i v zahraničí.
Ukrajina může stavět na svém surovinovém potenciálu, disponuje zásobami mnoha nerostů, které Evropská unie považuje za strategické. Celý svět po Putinově agresi zaznamenal omezení ukrajinských dodávek neonu, který je jednou ze surovin důležitých pro výrobu polovodičových čipů. Ukrajina by mohla výrazně zvýšit těžbu plynu – případně i břidlicového – a omezit závislost na dodávkách z Ruska. Země disponuje rozsáhlou sítí plynovodů a část budoucích investic lze nasměrovat do jejich obnovy. Velký potenciál mají obnovitelné zdroje nebo výroba vodíku a jeho export do zahraničí.
Rekonstrukce země posílí šance na boom nových odvětví. Ukrajina nemusí být jen zásobárnou zemědělských produktů a surovin. Už v minulých letech zaznamenal nadějný rozvoj sektor informačních technologií.
Konec starých časů
Je těžké si představit, že by se Ukrajina vrátila ke „starým pořádkům“ a miliardy dolarů rozvojové pomoci mohly končit v kapsách oligarchů. Na to si bude dávat velký pozor jak kyjevská vláda, tak zahraniční donátoři. Ukrajinský ekonom Pavlo Kuchta zdůrazňuje, že naprostou prioritu musí mít reforma soudů a zajištění standardů právního státu. Investoři potřebují jistotu, že vstupují do bezpečného prostředí, a mnozí z nich si pamatují, že tomu tak v minulosti nebylo.
Jedním z nejdůležitějších úspěchů ekonomických reforem byla v minulých letech změna orientace zahraničního obchodu. Ukrajina výrazně omezila závislost na Rusku, jejími nejvýznamnějšími obchodními partnery se staly země Evropské unie a Čína. Je pravděpodobné, že se do obnovy země kromě Západu zapojí i právě Číňané, pro které je Ukrajina – navzdory spojenectví s Ruskem – zajímavým potenciálním partnerem při rozvoji infrastruktury v rámci projektu Pásmo a stezka i dodavatelem agrární produkce.
Ukrajinci se dnes zároveň pokoušejí přesvědčit západní státy, aby na poválečnou obnovu jejich země přesunuly zmrazené prostředky ruské centrální banky i oligarchů. Požadavek, aby Rusko platilo válečné reparace, bude Západ určitě vnímat jako spravedlivý. To ale ještě neznamená, že ho bude považovat za realizovatelný. Jednotlivé státy by musely vytvořit nová zákonná pravidla a opřít se o případné rozsudky mezinárodních soudů, které by nároky na převedení ruského majetku potvrdily. Je to nepředstavitelné? Faktem je, že Putinova agrese a tvrdý odpor Ukrajinců už v posledních týdnech změnily dosavadní přístup Západu vůči Rusku opravdu zásadně.
