Mám problém najít dobrou zprávu, přiznává ekonomka Ilona Švihlíková s tím, že tendence, které byly patrné delší dobu, se začínají projevovat naplno a navíc současně. Dohání nás nerovnováha veřejných financí, pokračující inflace, v reakci na kterou domácnosti rekordně snížily spotřebu, což zpomalilo ekonomiku a v konečném důsledku může ohrozit sociální stabilitu. A do třetice narážíme na nedostatečné zabezpečení veřejného sektoru. „Kdyby se to bralo podle zbraní, tak by chtěli megastát. Takhle to bude stát, který poskytuje minimální sociální služby, ale hodně zbrojí a vydává na represivní složky,“ nešetří kritikou na adresu vlády, která se podle ní sama zahnala do kouta a teď zjistila, že tam fouká a je zima.
Rekordní schodek 166,2 miliardy korun, se kterým v březnu skončil státní rozpočet a stal se tak vůbec nejhorším výsledkem za první čtvrtletí v historii samostatné České republiky, není podle ekonomky Ilony Švihlíkové žádným velkým překvapením. Výrazně k němu přispěla vysoká inflace, která překonala prognózy ministerstva financí i ČNB, protože je to zkrátka taková „malá bestie, která mění podoby“. Zásadně se ale na prohlubujícím zadlužení podepsaly i změny na straně příjmů státu. Ty vlivem rozhodnutí, která přijaly vlády Andreje Babiše i Petra Fialy, klesly minimálně o 200 miliard.
„Snižovalo se DPH na ubytování, zavedla se zpětná vratka daně, zrušila se daň z nabytí nemovitostí, zavedl se stravenkový paušál, tři formy zdanění pro OSVČ, které nemůže zkontrolovat nikdo na světě. Samozřejmě zrušení EET, což když vláda řekne, že to nemá rozpočtový dopad, tak se můžu jenom smát. A tohle, když se načte, tak jsme někde u těch 200, 230 miliard, a to je strukturální deficit, takže něco, co se vám bude ukazovat permanentně. No a potom samozřejmě čekáte, že to vláda bude nějakým způsobem řešit. Jenže sami sebe dostali do pasti, protože za prvé některé strany pětikoalice pro tahle opatření hlasovaly, některé strany to podporovaly a možná ještě stále podporují. A druhá věc, že v tom původním programovém prohlášení, a hlasně o tom mluvili, a částečně jim to možná vyhrálo volby, říkali, jak to nebudou řešit tím, že budou zvyšovat daně,“ objasňuje důvody nežádoucího prvenství.
Zatímco sama vidí řešení v narovnání vzniklých deformací, od podle ní neoliberálních pravicových vlád prý chronicky očekává, že se přikloní k regulaci výdajů. A protože „velké prachy, které stát ještě pořád nějakým způsobem kryje a na které by si rádi hrábli,“ jsou ve zdravotnictví a penzijním systému, předpokládá částečnou privatizaci zdravotnictví a oslabení důvěry lidí v průběžný pilíř, tak aby se důchod vyplácený státem stal prakticky irelevantní. „Že půjdeme do důchodu v 68, 69, 70, to je velmi naivní představa, že můžete lidský věk extrapolovat donekonečna, že neustále budeme žít déle. To je hodně primitivní úvaha,“ myslí si.
Za „šílené“ považuje i „prapodivné šachování“ s daněmi, které vláda volí, místo aby vsadila na systematické vyhodnocení toho, kde jí co uniká. „A potom, co bych udělala já, je podívat se na to, kde mi utíká obrovské množství peněz, a to zejména v obchodních vztazích mezi matkami a dcerami, to znamená zneužívání vnitrofiremních cen a tohle přehnané účtování poradenských služeb, konzultantských služeb, softwaru. Pod to se vejde všechno a tímhle způsobem se vytahují obrovské peníze. Můj dolní odhad je 300 miliard korun každý rok,“ říká s tím, že finanční správa by se spíš než na to, aby hlídala pana Nováka, měla primárně zaměřit právě na toky peněz vyváděných mimo dividendy z tuzemských poboček do nadnárodních koncernů.
Přímé nástroje má vláda i proti inflaci a má jich dokonce mnohem víc než centrální banka, která slovy Švihlíkové udělala, co mohla. „Nám tady fungují tacitní kartely, a to je to, proč máme nejdražší volání v Evropě, proč lidi jezdí nakupovat potraviny do Německa, což je úplně absurdní, když si vezmete, že Němci mají dvaapůlkrát, třikrát vyšší mzdy než u nás. Takhle můžu pokračovat v řadě dalších statků. Trh se prostě tváří jako konkurenční, ale ve skutečnosti úplně konkurenční není a tady nastupuje mikroekonomická politika, to je politika vlády,“ má jasno.
