Co Čech, to strýček Skrblík. Kdy konečně utratí ušetřené miliardy z posledních let?
- Spotřeba českých domácností stále zůstává pod úrovní před pandemií.
- K vyšším úsporám zřejmě přispělo i zrušení superhrubé mzdy.
- Letos by mohlo dojít ke zlomu v mentalitě utrácení.
Zotavování české ekonomiky z nedávné série krizí nebylo v evropském srovnání nejhorší. Bylo páté nejhorší. Což také nezní příliš lichotivě. Oproti předpandemickému poslednímu čtvrtletí roku 2019 narostl náš hrubý domácí produkt dosud o 4,6 procenta, zatímco evropský průměr činil 7,1 procenta. Hůře na tom v tomto ohledu bylo pouze Rakousko, Estonsko, Německo a Finsko.
V jedné klíčové statistice jsme nicméně nejhorší. Tou je spotřeba domácností. Ta u nás zůstává o 0,7 procenta pod předpandemickou úrovní a spolu s Finskem (-0,2 procenta) jsme posledními dvěma evropskými zeměmi, jejichž domácnosti si dopřávají méně než před šesti lety. Spotřeba domácností u nás přitom představuje přibližně 45 procent celého HDP a její vývoj je tak pro růst ekonomiky klíčový.
Důvodů, proč právě naše domácnosti během krize ze všech nejvíce omezily útraty, se nabízí více. Propad reálných příjmů během inflační vlny u nás byl vskutku drtivý, úrokové sazby vysoké a na rozdíl od mnoha jiných zemí se naše vláda pokusila alespoň trochu krotit explozi veřejného dluhu rozpočtovou konsolidací. Celou záhadu propadu spotřeby domácností nicméně nelze vysvětlit tím, že Češi neměli peníze. Mnohdy je měli, ale jednoduše se je rozhodli neutrácet.
Spořiví Češi
Zatímco před příchodem pandemie se míra úspor domácností držela v Česku i ve zbytku EU shodně okolo 13 procent, s příchodem koronaviru poskočila k hranici 20 procent. V situaci zavřených obchodů i služeb to bylo pochopitelné. Po znovuotevření ekonomik se ovšem tento ukazatel v Evropě vrátil na původní hodnoty, zatímco v Česku zůstal „zaseknutý“ u 18 procent, kde se nachází i nyní. A to navzdory tomu, že tuzemské úrokové sazby mezitím výrazně poklesly.
Částečně to patrně lze vysvětlit zrušením superhrubé mzdy, které nastalo v roce 2021 a zapadá tedy do stejného období. Tato politika ze všeho nejvíce prospěla vyšším příjmovým skupinám, které mají tradičně větší sklon k úsporám. Peníze, které nově nemuseli odvést na dani z příjmu, tak tito lidé pravděpodobně neodnesli do obchodů, ale uspořili.
Druhým faktorem pak zřejmě byla špatná ekonomická nálada. Ta se přibližně do října roku 2020 držela na evropském průměru, aby následně strmě klesla a zůstala zřetelně pod ním po celé roky 2021, 2022 a 2023. Teprve relativně nedávno se nálada spotřebitelů zlepšila alespoň na „neutrální“ úroveň a až na podzim roku 2025 se přesvědčivě ustálila na hodnotách, které lze označit jako optimistické. Můžeme se tedy nyní konečně těšit na nákupní orgie a odpovídající trampolínové ekonomické odražení?
FLOW:Trhy nám přestávají věřit, Česko je už rizikovější než Řecko, říká ekonom Navrátil.
Nákupní apetit bude zesilovat
Určité indicie pro to existují. Například české maloobchodní tržby donedávna rostly sice slušně, ale nikterak oslnivě. Poslední data nicméně indikují výrazné zrychlení, když si v listopadu připsaly meziměsíčně 0,8 procenta. To je zároveň v souladu s indikátory spotřebitelské nálady, kde se podíl respondentů odhodlaných činit velké nákupy po dlouhém útlumu dostal na nejvyšší hodnoty od příchodu pandemie. Stejně svižně pak v poslední době rostly i tržby poskytovatelů služeb.
Jelikož s největší pravděpodobností i v roce 2026 bude pokračovat solidní mzdový růst, nezaměstnanost by měla zůstat zhruba stabilizovaná a velká část Čechů stále drží nezvykle vysoké úspory, je téměř jisté, že nákupní apetit domácností bude dále zesilovat.
Pokud by zároveň skutečně došlo ke zlomu v jejich mentalitě, zapomněly na nevydařené roky plné nejistot a nechaly se unést dobrou náladou, mohli bychom se snadno dočkat pozitivního překvapení a začít dohánět ekonomické manko, které jsme oproti podobným zemím v posledních letech nabrali. Rezervy na to stále máme.
