Sedmnáctiletý autor o Hayekovi: Totalitní tendence nejsou náhoda, ale důsledek

K ekonomii se Štěpán Drábek dostal náhodou. Přes rozhovory s ekonomem a popularizátorem Dominikem Stroukalem objevil právě zakladatele rakouské liberální ekonomické vědy, která ho přivedla k hlubokému zájmu o Hayeka, Ludwiga von Misese a další. „Jak by řekl Hayek nebo Adam Ferguson – byla to cesta, která byla výsledkem lidského jednání, ale nikoli lidského záměru,“ poznamenává s lehkou ironií s odkazem na skotského osvícenského filozofa a historika z 18. století. Aktuálně se Štěpán Drábek s dvěma dalšími kolegy – investorem Danem Vořechovským a překladatelem a fotografem Janem Lipinou – věnuje překladu Hayekovy knihy The Constitution of Liberty z roku 1960. Podle něj jde o zásadní dílo, které odhaluje podobu politického a právního uspořádání nezbytného pro vznik či zachování svobodné společnosti.

Nezastupitelná role svobody a nebezpečí kolektivismu

Od dob osvícenských filozofů až do publikace Hayekova díla nebyly dostatečně podrobně a důsledně popsány zásady, na kterých liberální řád západní civilizace spočívá. „Hayek tvrdí, že tyto myšlenky musejí být neustále znovu předkládány. Pokud nejsou formulovány v jazyce nových generací, postupně zestárnou a přestanou být klíčovými na politickém trhu,“ říká Drábek. Proto se snaží přiblížit jejich podstatu i svým vrstevníkům z generace Z. Moderní civilizace se podle něj vydaly na cestu, která se od svobody postupně odklání. A když si brzy na této cestě neuvědomíme, o co můžeme přijít, tak to může být o to bolestnější. „Hayek tvrdí, že svoboda musí být chápána jako základní hodnota, nikoli jako nástroj,“ upozorňuje Drábek.

Připouští však, že některé Hayekovy argumenty mají vnitřní rozpory – například snaha minimalizovat donucení. Abychom mohli donucení ve společnosti snížit co nejvíce, jak to jen jde, musíme mít nějakou autoritu, která vynucuje právě to, aby k donucení docházelo, což je ale paradoxní argument.

Od toho se odvíjí i jeho přemýšlení o překladu názvu stěžejního Hayekova díla do češtiny. Doslovný, tedy „ústava“, podle Drábka rozhodně být nemůže. Dalšími významy původně latinského „constitutio“ je výstavba, stavba či vnější podoba něčeho, takže se překladatelé spíše přiklání k opisu jako „řád svobodné společnosti“. Definitivně to chtějí ale rozřešit až poté, co přeloží 600 stran monumentálního díla.

Oxymóron distributivní spravedlnosti

Drábek z Hayekova díla vyzdvihuje i Cestu do otroctví z roku 1944 a takzvaný koncept distributivní spravedlnosti často zneužívaný v totalitních režimech, který je podle Hayeka zásadně chybný. Spravedlnost má být chápána jako rovnost práv, nikoli výsledků – tedy bez ohledu na individuální přínos. „Hayek poukázal na to, proč se totalitní režimy dostaly tam, kam se dostaly a proč socialismus nutně vždy musí vyústit v takovou negativní podobu, ve které jsme jej všichni zaznamenali. A proč to není náhodný důsledek, ale neodvratná tendence,“ popisuje Drábek s tím, že společným jmenovatelem je kolektivismus vedoucí ke katastrofálním následkům.

„Distributivní spravedlnost je koncept, kterým se socialismus a totalitarismus jako trojský kůň dostal do svobodné společnosti. Stojí na tom, že všichni by měli dostat stejné zaopatření bez ohledu na to, jaký měli přínos pro společnost. Sociální spravedlnost, což je termín, který používá častěji, je Fatou Morganou, protože to, aby všichni měli stejné množství statku bez ohledu na to, jakou práci vykonali, je v rozporu se spravedlností, je naopak jasnou nespravedlností,“ vysvětluje Drábek. Podle Hayeka není náhodou, že socialismus jako myšlenka, která nikde, kde byla uplatněna, nevedl ke kýženým výsledkům.   Drábek proto v duchu rakouské školy vidí trh jako nezastupitelný nástroj pro efektivní přerozdělování, zatímco státní zásahy vnímané jako „sociálně spravedlivé“, často vedou k narušení spravedlnosti a rovnováhy.

Přitom i pro velikány rakouské školy by ovšem bylo náročné definovat například současnou Čínu. „Lidé jako Milton Friedman i Friedrich Hayek, tvrdili, že osobní politická svoboda je od ekonomické neodlučitelná, že jsou to dvě strany téže mince a nejde mít jedno bez druhého. V Číně však vidíme, že systém autoritářství čistě co do efektivity hospodářství funguje poměrně slibně. Pro mě překvapivě,“ dodává mladý student.

Omyly centrálních bank a přínosy privatizace

Drábek napsal knihu věnující se otázce inflace v Česku během a po covidové pandemii, v níž upozorňuje na chyby centrálních bank. Ocenili ji přední odborníci, jako například člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl. „Když jsem sledoval, k jakým pochybením došlo ze strany monetárních autorit, a jaké dopady to mělo na cenovou nestabilitu, ze které jsme se dosud nezotavili a nevzpamatovali, tak jsem tomu chtěl porozumět více. Převládalo přesvědčení, že inflace je přechodná a není třeba na ni reagovat. Ukázalo se, že to byla chyba,“ říká mladý student a poukazuje na tzv. Cantillonův efekt, který je důkazem, že inflace má negativní dopady bez ohledu na to, zda je očekávaná nebo ne. „Ti, k nimž se nové peníze dostanou jako první, mají výhodu, protože nakupují zboží za nižší ceny. Ti poslední už nakupují za ceny vyšší, což vede k nerovnoměrnému přerozdělení bohatství“ vysvětluje. 

Z moderních porevolučních hospodářských dějin Česka se Drábek vyjadřuje k procesu privatizace. „Ač tam byla spousta chyb, na což poukazoval už jeden z autorů Tomáš Ježek, byla vesměs úspěšná. A byla jedním z hlavních důvodů, proč je Česko na tom ekonomicky daleko lépe než většina zemí bývalého východního bloku,“ říká Drábek s tím, že i kvůli těmto chybám, řada lidí, včetně mladých, spěje k přesvědčení, že kapitalismus musí být oklešťován různými opatřeními.

Chci být hlasem, který v Česku chybí

I proto varuje před povrchní kritikou kapitalismu ze strany mladé generace. „Ti, kdo chtějí současný řád reformovat, by mu měli nejdřív do hloubky porozumět. Ekonomie to nemá jednoduché, protože je vědou o lidském jednání. Proto se i laici cítí být způsobilí se vyjadřovat k ekonomickým otázkám, zatímco u jiných vědních oborů se tolik nevyjadřují,“ říká. Sám se přitom za ekonoma stále zdaleka nepovažuje s tím, že si musí dokončit vzdělání, v němž se chce zaměřit na oblast ekonomie a filozofie, nejspíše na některé ze zahraničních univerzit.

Do budoucna by pak rád myšlenky ekonomického liberalismu u nás více popularizoval. „Tento hlas se vytratil. Zdá se mi, že v mediálním prostoru zoufale chybí někdo, kdo by přinášel ekonomické světlo v podobě obhajoby ekonomického liberalismu, na kterém západní civilizace spočívají,“ uzavírá tento pozoruhodný student gymnázia.

Rozhovor vedl Leoš Rousek, ředitel komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory MONETA Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.