Zápisník Marka Schwarzmanna: O kampaních
Začátek prezidentské kampaně znamenal kromě založení transparentních účtů kandidátů také takřka povinný příval haléřových příspěvků na konto současné hlavy státu. Zaslaný haléř se pro mnohé stal příležitostí, jak směrem k hradnímu pánovi vyslat jedovatou slinu, a také planou nadějí, že poplatková politika nejmenované banky, u níž je účet veden, bude kandidáta „pořádně“ stát.
Jako bychom si stejnou situaci nepamatovali již z dřívějška, kdy banka hbitě poplatky v této situaci přestala účtovat, aby to nemělo kýžený efekt. Urážky a hulvátství se tak vrací na facebookové stránky.
Facebook je stejně pro kampaně zvláštní médium. Každý si na něm říká, co mu jeho zrovna rozčílením zčeřená mysl vyplodí, aniž by si uvědomil, že jeho názor je v podstatě irelevantní. Namísto kritického zhodnocení sdíleného odkazu a relevance tak sdílejí falešné zprávy, pomluvy, nad kterými se pak tisíce dalších rozčilují a div se nechápou vidlí a pochodní. Naštěstí.
A pak tu jsou talenti, kteří tu kampaň berou vážně. S lidmi komunikují, vysvětlují jim, co mají v plánu a jak je co správně v nejrůznějších oborech. Velmi populárním se nedávno stalo zvířecí pohřebnictví a to, co je či není blbým vtipem. Kampaně jsou zvláštní věcí, někdy člověku naznačí, koho by mohl volit, a někdy také, jako v tomto případě, koho ne.
