Zástupci sektorů, které volný pohyb kapitálu a pracovních sil dostane pod tlak, jsou pesimističtější. „Malé a středně velké firmy představují 95 procent všech firem v zemi. Jsou hlavním zdrojem zaměstnanosti a tím i sociální stability,“ říká majitelka překladatelské agentury a členka Asociace kambodžských podnikatelek Ana Nov a varuje: „Tyto firmy může zničit bezcelní dovoz zboží ze zemí, kde je produktivita vyšší nebo náklady na výrobu nižší.“ Obává se i nekontrolovatelného přílivu zahraničních pracovníků na trh, který se sám stále ještě hledá.
Podobná varování přitom zaznívají z nejedné země ASEAN. Připomínají, že rozdíly mezi jeho členy jsou mnohem větší než mezi zeměmi Evropské unie, která právě na nerovnosti teď doplácí. Singapur je jedním z logistických center světa.
Malajsie a nakonec i Thajsko jsou miláčky globálních obchodníků a poskytovatelů služeb. Naproti tomu Kambodža, Laos nebo Barma patří mezi nejchudší země a jejich infrastruktura je v mnoha oblastech v podstatě neexistující. I přesto zástupci všech členských států ASEAN kvůli pokračujícím hospodářským bouřím za hranicemi regionu společně tlačí na bourání bariér.
Přispěly k tomu i propočty z konce roku, podle kterých by například pád Ameriky z fiskálního útesu, který v té době hrozil, mohl růst některých asijských ekonomik přibrzdit až o 2,2 procenta HDP. Už tak přitom Asie trpí výrazným snížením ochoty amerických i evropských domácností nakupovat. Regionální polštář, který by utlumil stávající a příští globální turbulence, tak podle místních politiků stojí za trochu rizika.
„Relativně nízké mzdy k nám mohou nalákat zahraniční investory,“ slibuje si například poradce kambodžského ministerstva zahraniční Sok Siphana. Zároveň ale přiznává, že infrastruktura země v porovnání s tím, co nabízí většina zemí ASEAN, pokulhává.
Kambodža i další zaostalejší země se proto snaží své ztráty co nejrychleji dohnat, což nabízí zajímavé příležitosti nejen pro místní firmy. „Železnice nefunguje. Silnice potřebují lepší správu. Zároveň je třeba vylepšit stávající komunikační kanály a vystavět nové,“ vypočítává analytik Lao Mong Hay, kde všude se dá čekat aktivita. Některé projekty se už rozjíždějí.
Mezi ty největší patří dálnice, která má spojit sever Indie a jih Číny a povede přes Barmu, Thajsko, Kambodžu a Vietnam. Jak říká Mong Hay, pokud chce vláda z regionální integrace profitovat, musí právě podobné monstrprojekty zvládat.
O tom, že na váhání nemá Phnompenh čas, svědčí nejnovější statistiky. Intraregionální obchod (včetně Číny) podle nich teď představuje 37 procent veškerého obchodu zemí ASEAN. To v porovnání s rokem 2000 znamená 11procentní nárůst. Výměna se Spojenými státy se přitom ve stejném období propadla o deset procent, s EU o čtyři procenta.
Byznysu se tedy daří v regionu a poptávka po tom, aby mu vlády vycházely vstříc, i proto poroste.
Autorka je členkou sítě GlobeReporter.org
