Sociální stát je příliš drahý a dostatečně nemotivuje nezaměstnané najít si práci, hájí svou politiku vláda. Sociální škrty přiměly Brity vyjít do ulic. Některá opatření – jako například zavedení stropu pro výši sociálních dávek – ale veřejnost vítá.
Cameron chce reformami ušetřit až 3,3 miliardy liber, což odpovídá asi 1,5 procenta všech sociálních výdajů státu.
Zavedením takzvané bedroom tax budou obyvatelé sociálního bydlení muset platit 14 liber týdně za každý nepoužívaný pokoj, což ve výsledku sníží příspěvek na sociální bydlení. Změna postihne asi 660 tisíc lidí. Některé právnické služby jako například rozvod či odvolání se k imigračnímu úřadu už nebude hradit ze svých peněz stát. Celkový růst dávek poprvé v historii přestane kopírovat tempo inflace. Proti těmto reformám vyšli lidé do ulic. V peticích žádali ministry toryovské vlády, aby si vyzkoušeli žít za 7,57 libry na den.
Zvláště napříč britskou dělnickou třídou se však těší relativní oblibě zavedení maximální výše celkových dávek pro rodinu, které vláda propaguje pod heslem „aby se vyplatilo pracovat“. Od poloviny dubna nesmí celková výše sociálních příspěvků pro domácnost přesáhnout průměrnou roční mzdu, tedy 26 tisíc liber (asi 780 tisíc korun).
Další reformou je přestavba systému státního zdravotnictví (NHS), kde se ušetří hlavně na personálu. Reformy budou zaváděny v průběhu měsíce a 28. dubna má jejich zavádění zakončit takzvaný Universal credit, který sloučí šest hlavních dávek do jedné.
Základy položil Beveridge
Britský sociální stát se zrodil z myšlenek, které ve své zprávě zformuloval ekonom William Beveridge. Zpráva z roku 1942 identifikovala pět hlavních špatností ve společnosti: bídu, potřebnost, nevzdělanost, zahálčivost a nemoci. Po válce začala země na těchto základech stavět sociální stát s jasnou premisou: každý plátce jednotného pojištění má nárok na bezplatné zdravotnictví a v případě potřeby na sociální dávky. A to bez ohledu na postavení. Sociální stát však postupně erodoval – některé bezplatné služby byly rušeny.
