Z Kremlu prezident Si letěl do Afriky. Volba černého kontinentu se může jevit jako překvapivá, dokud se nepodíváme na obchodní zájmy, které Čína sleduje. Afrika je pro Čínu obchodním partnerem číslo jedna, zdrojem nerostných surovin, zejména železné rudy a ropy. Vzájemný obchod vloni dosáhl 198 miliard dolarů. Čínské firmy v Africe staví silnice, stadiony, Afrika je odbytištěm pro čínské výrobce.
Ze symbolických důvodů začala prezidentova cesta v Tanzanii, kterou Čína zemi podporuje od jejího nabytí samostatnosti v šedesátých letech. V sedmdesátých letech Čína financovala a pomáhala postavit železnici z Tanzanie do Zambie, což byl projekt Mao Ce-tunga s cílem šířit komunistickou revoluci v Africe. Hodnota železnice je však zanedbatelná ve srovnání se současnými investicemi Číny v Tanzanii. Peking tam utratí tři miliardy dolarů za důl na železnou rudu a čtyři miliardy za podíl na plynovém poli u hranic s Mosambikem.
Z Tanzanie Si pokračoval do Jihoafrické republiky na summit BRIC a svoji cestu zakončí v Kongu. Si Africe slíbil dvacet miliard dolarů formou výhodných půjček, například na stavbu přístavu v Tanzanii. Si chce v Africe také uklidňovat některé kritické hlasy, které v Číně spatřují nového kolonizátora. Afričané ale mají k roli obětního beránka daleko, všímá si časopis Economist.
Například prvním člověkem oficiálně vykázaným z nejmladší africké země Jižního Súdánu byl čínský šéf ropné firmy Petrodar. Kongo zase vykázalo dva obchodníky s komoditami, alžírské soudy zakázaly čínským firmám účast v tendru kvůli podezření z korupce. Úřady v Gabonu zrušily příliš nevýhodný surovinový kontrakt.
