Na rozdíl od zámoří mu však významnější efekty nepřisuzují ani odborníci ani samotní bankéři. Co břeh Atlantiku, to prý zcela jiný svět. „Je evidentní, že Draghi upevnil svůj vliv v radě guvernérů, což zvyšuje pravděpodobnost, že program kvantitativního uvolňování bude opravdu spuštěn, a to potenciálně už začátkem příštího roku,“ uvádí Jiří Šimara z Cyrrusu.
Doposud abstraktní plán tak získává konkrétnější kontury. „Pan Možná se proměnil v pana Rozhodného,“ charakterizoval posun v rétorice Draghiho analytik Nick Kounis z banky ABN Amro.
Trhy si vzaly Draghiho slova k srdci. Dluhopisy italské vlády s vidinou blížící se akce ECB podražily na historická maxima, euro oslabilo proti dolaru takřka o procento a německé akcie se vrátily na svá maxima před říjnovými výprodeji. O rozšíření stimulů ECB bude jasněji už tento týden. „Spouštěčem dalších kroků bude listopadová inflace. Pokud bude opět nízká, už na prosincovém zasedání se můžeme dočkat úprav programu odkupu aktiv,“ říká Martin Lobotka z Consequ.
Pochybují také bankéři
Kvantitativní uvolňování po evropsku se podle odborníků nemusí ani zdaleka setkat s takovým účinkem jako ve Spojených státech. „Efekty mohou být slabé kvůli odlišnému způsobu firemního financování, rozdílnému složení bohatství domácností i odlišným zvyklostem v Evropě,“ uvádí Petr Hlinomaz z BH Securities.
Programu nevěří ani vysoké kruhy evropských bankéřů. Podle průzkumu mezi účastníky frankfurtského bankovního kongresu totiž pouhá třetina finančníků souhlasila s tím, že QE dokáže v eurozóně zrychlit hospodářský růst. „Vůči efektivitě programu jsem skeptický. Řada zemí v eurozóně si nyní půjčuje za historicky nejnižší ceny a není žádný důvod, aby se do fronty na vládní bondy stavěla ještě ECB,“ uvedl na kongresu úředník nizozemské centrální banky Klaas Knot.
