Podle odhadů člověk od padesátých let vytvořil na šest miliard tun plastů. Plastový odpad je velmi trvanlivý a v přírodě se podle odhadů rozpadne až za stovky až tisíce let. Vědci se v této souvislosti domnívají, že plasty se časem stanou součástí fosilního záznamu takzvaného „antropocénu“ - epochy, během níž do zemského ekosystému výrazně zasáhla lidská činnost.
Přesvědčivý argument této teorie objevili vědci na pláži Kamilo Beach na Havaji. Geoložka Patricia Corcoranová z University of Western Ontario se svým týmem objevila nový typ horniny, který dostal název „plastiglomerát“. Tvoří jej roztavené kusy plastu slepené s plážovými sedimenty, úlomky lávy, schránkami měkkýšů a dalším odpadem. Člověk nepřímo svou existencí ovlivnil vznik této horniny.
Vědci objevili, že smíchání plastů se sedimenty zvyšuje hustotu materiálu. Zatímco u plastových částic se typicky hustota pohybuje kolem 0,8 a 1,8 gramu na centimetr krychlový, v plastiglomerátech dosahuje hodnot až 2,8 gramu na centimetr krychlový. Nejvyšší je u těch, které jsou bohaté na čedičové oblázky.
Vyšší hustota zvyšuje pravděpodobnost, že plasty jako součást plastiglomerátů se usadí na dně moře pod vrstvou sedimentů. Roste tak šance, že zde zůstanou celé věky a stanou se důkazem období antropocénu.
