Ekonomika na papíře kvete, lidé chudnou. Trumpova Amerika ve tvaru písmene K

Projev prezidenta Donalda Trumpa v Davosu na Světovém ekonomickém fóru měl být podle jeho prvotních vyjádření o otázkách dostupnosti potravin, bydlení a energie, které nejvíce trápí každého běžného občana Spojených států. To se však nestalo. Místo toho se Trump zabýval arktickou obranou, podvodným skandálem v Minnesotě i politikou „ospalého“ Joea Bidena. Když přece jen zavadil o téma, které nejvíce pálí nižší třídu Američanů, tvrdil, že ceny potravin klesají, a ceny léků dokonce klesly o dva tisíce procent. 

Ani jedno z těchto dvou tvrzení není pravdivé. Během prvního roku prezidentství ceny potravin rostly rychleji než během posledního roku Bidenova mandátu. Rok plný politických prohlášení ve prospěch dělnické třídy, který byl doprovázen politikou ve prospěch bohatých, možná vyčerpal dobrou vůli voličů vůči Trumpově administrativě. 

Trumpův slib snížit náklady na energii se nenaplnil. Ceny energií pro domácnosti za jeho vlády dosud vzrostly o 7,3 procenta, což je více než dvojnásobek oproti poslednímu roku Bidenova funkčního období. Jeho slib oživit automobilový průmysl se nenaplňuje podle plánu. A ani zdaleka se mu nepodařilo „snížit náklady na nové bydlení na polovinu“, píše The Guardian. 

Hlavní ekonomický slib jeho kampaně, že „pracovní místa a továrny se vrátí do naší země“ díky clům, která zavedl na americkém trhu, se nikde neprojevuje. Přesto se na papíře Spojeným státům daří. Proč? 

AI bublina 

V Trumpově administrativě a některých kruzích na Wall Street se začíná prosazovat myšlenka, která předpokládá souběžný výskyt dvou poněkud neslučitelných realit: rychlého ekonomického růstu a nízké inflace. A hodně s tím má společného umělá inteligence. 

Trumpův ekonomický poradce Kevin Hassett sám současnou situaci přirovnal k 90. letům. Toto srovnání je v poslední době velmi populární, a to z pochopitelných důvodů – umělá inteligence vypadá jako bublina podobně, jako byly bublinou internetové společnosti. 

Teorie „run it hot“ předpokládá, že nástroje umělé inteligence budou mít ve 20. letech 21. století stejný efekt jako internet v 90. letech minulého století – tedy že uvolní produktivitu napříč odvětvími, umožní podnikům rychle růst a akciím prudce stoupat, zatímco spotřebitelské ceny zůstanou relativně stabilní. Kouzlo tohoto okamžiku však bylo v 90. letech zčásti umožněno rychlým rozšířením počítačů připojených k síti. 

Ekonomika v podivné situaci

Mezi tehdejší a současnou situací však existují důležité rozdíly. Celková ekonomika se nachází v podivné situaci – na papíře vypadá mnohem zdravěji než ve skutečnosti. 

Celkový ekonomický růst je silný. Údaje ministerstva obchodu zveřejněné minulý týden ukázaly, že růst HDP ve třetím čtvrtletí dosáhl roční míry 4,4 procenta, což zhruba odpovídá úrovni z poloviny 90. let. Hospodářský boom 90. let však byl poháněn výdaji všech příjmových skupin v USA, upozorňuje CNN. 

Dnešní situace je však jiná. Nejbohatších 20 procent obyvatel tvoří 59 procent spotřebitelských výdajů. Jde tak o ekonomiku ve tvaru písmene K, kde se bohatým daří čím dál lépe, zatímco chudým čím dál hůře. Bohatí se stali tak bohatými, že jejich výdaje samy o sobě mohou vyvolat dojem, že celá ekonomika je ve skvělém stavu, i když většina lidí zjišťuje, že náklady na základní potřeby, jako jsou bydlení a jídlo, jsou stále vyšší. Americkou ekonomiku tak táhnou bohatí spotřebitelé a společnosti, které investují stovky miliard dolarů do umělé inteligence. 

To, zda bublina nepraskne, závisí na tom, jestli běžní lidé vezmou AI za svou. Ostatně už dříve na summitu v Davosu varoval sám Satya Nadella, generální ředitel Microsoftu. „Aby se nejednalo o bublinu v pravém slova smyslu, je nutné, aby její výhody byly rozloženy mnohem rovnoměrněji,“ uvedl. Komentáře poukazují na problém, na který mnoho kritiků upozorňuje již řadu let: spotřebitelé nejsou touto technologií tak nadšeni jako někteří počítačoví vědci a první investoři. „Ve světě ve tvaru písmene K může ‚ekonomika‘ vypadat na papíře skvěle, i když většina lidí trpí. A to se již děje,“ píše byznysová novinářka Allison Morrow ve své analýze pro CNN. 

Celní války nepomáhají

Budoucnosti americké ekonomiky nesvědčí ani Trumpovy kroky týkající se cel vůči různým státům, která začal zavádět hned po svém nástupu do funkce. Trump vykreslil cla jako prostředek, který zvyšuje konkurenceschopnost a produktivitu americké ekonomiky a zároveň získává peníze od cizinců. 

„Kdyby tomu tak bylo, ekonomové by cla vítali. Bohužel prezident Trump chápe cla stejně špatně jako to, kolik příjmů cla přinesla. Vysoká cla nezvyšují konkurenceschopnost americké ekonomiky. Naopak ji snižují, protože stavba a výroba se stávají obtížnějšími a nákladnějšími. Vysoká cla také nezvyšují produkci – právě naopak. Produkce amerického zpracovatelského průmyslu za poslední rok poklesla,“ vysvětluje americký ekonom Paul Mueller. 

Podle Muellera se zároveň výrazně snížila reputace a postavení USA na globální scéně, pokud jde o světový obchod. Většina společností a zemí plánuje restrukturalizaci svých dodavatelských řetězců a obchodních dohod s ohledem na to, že USA jsou mnohem méně atraktivním obchodním partnerem. 

Trumpova administrativa však tvrdí, že její politika globální aliance posiluje, nikoli oslabuje. Ministr financí Scott Bessent odmítl obavy z oslabení dolaru jako „falešné tvrzení“. 

Trumpovy snahy 

Trump se přitom pokouší obměkčit stále se zhoršující náladu Američanů různými, až místy zoufalými, kroky. Například nedávným návrhem na omezení úrokových sazeb u kreditních karet. Pro mnoho zadlužených Američanů, kteří se snaží splácet měsíční splátky, to může znít lákavě. Jak však poukazuje mnoho ekonomů, banky pravděpodobně zareagují omezením přístupu k úvěrům pro chudší a rizikovější dlužníky. 

Stejně tak Trumpovy návrhy na snížení nákladů na bydlení se mohou jevit jako jasná výhra pro kupující a nájemce. Opak je však pravdou. Jeho plán zakázat investorům nákup rodinných domů pravděpodobně ještě více oslabí již tak stagnující bytovou výstavbu. Prodloužení hypoték na 50 let zvýší náklady na bydlení po celou dobu trvání úvěru. 

„A to jsou ještě ‚rozumné‘ kroky. Některé další, jako například zahájení trestního vyšetřování Jeroma Powella, které bývá označováno za přímý důsledek jeho odmítnutí podřídit se Trumpovým požadavkům na snížení úrokových sazeb, nebo využití venezuelské ropy – jejíž těžba je dražší a rizikovější než těžba americké ropy – ke snížení cen ropy pod 50 dolarů za barel, jsou zcela odtržené od reality,“ vysvětluje Eduardo Porter v analýze na The Guardian. 

Trump a šeky na dividendy z cel

V neposlední řadě Trump přišel s myšlenkou vyplácet lidem takzvané dividendy z cel prostřednictvím šeků na 2000 dolarů. Ve skutečnosti by tím spotřebitelům pouze „vrátil“ jejich vlastní peníze, které sami zaplatí navíc za dražší dovážené zboží. 

„Trumpův nápad s dividendovými šeky je destruktivním krátkodobým tahem, který má získat podporu veřejnosti. Neřeší finanční problémy nikoho, nezvýší zaměstnanost a nevyřeší žádnou z neefektivností způsobených jeho režimem vysokých cel. Spíše podpoří inflaci a rozdmýchá třídní boj, protože navrhl, aby někteří lidé dostávali šeky a jiní ne, a to na základě jejich příjmů,“ říká ekonom Mueller. 

Transformace globální ekonomiky?

Neil Shearing, hlavní ekonom společnosti Capital Economics v Londýně, uvedl, že současné prostředí ukazuje změnu v globálních mocenských vztazích. „Jde o moc, závislost a nátlak,“ řekl Shearing. „Země nyní hledají způsoby, jak oslabit svou strategickou závislost na Spojených státech.“ 

Aféra s Grónskem a další kroky během Trumpova druhého funkčního období ukazují širší trend: spojenci a investoři nemohou brát americké vedení jako samozřejmost. „Prezident Trump má v úmyslu opustit Atlantickou alianci a celkový světový řád, který známe již 80 let,“ řekl bývalý náměstek ministra financí USA Roger Altman. „Chce jej nahradit trojpolárním globálním řádem mezi Putinem a Si Ťin-pchingem.“ 

Globální ekonomika dnes prochází transformací. Země, které byly dříve závislé na globalizaci vedené USA, si budují vlastní finanční, technologickou a strategickou odolnost v odvětvích, která se stávají stále více odolnými – nebo nezávislými – na centrální roli Spojených států.