Je nepravděpodobné, že by volby přinesly výrazný zvrat v zahraniční politice Teheránu, co se týče nukleárního programu nebo syrské otázky. Většina kandidátů by však přece jen mohla být v jednání o jádru smířlivější. Velkým tématem voleb jsou hospodářské problémy, v poslední době prohloubené západními sankcemi.
Kampaň měla celkem klidný průběh. Do poslední chvíle ale nebylo jasné, jak se k hlasování postaví lidé usilující o změnu. „Vybízím je, aby šli volit,“ citoÍránské vala místní média vlivného exprezidenta Akbara Hášemího Rafsandžáního, kterému režim další kandidaturu znemožnil. Vyšší účast by podle odborníků mohla nahrávat Hasanu Rúhánímu, od něhož se dají čekat alespoň nějaké reformy.
„Rúhání představuje opravdovou alternativu. Je oddaný nejvyššímu vůdci, ale zároveň je jediným kandidátem, který mluvil o lidských právech, a dokonce se postavil ke křivdám v roce 2009,“ citovala agentura Reuters analytika Húmana Majda. Mnoho lidí ale režim podezírá z volebních manipulací, a tak se k jeho šancím staví skepticky.
Otázka počtu voličů je přitom důležitá i pro duchovního vůdce země, ajatolláha Alího Chameneního, jenž by sice rád měl poslušného prezidenta, stejně silně se však chce vyhnout opakování protestů v roce 2009. Íránce několikrát vybídl k cestě k urnám, aby vítězi zajistil legitimitu.
Za favorita hlasování je obecně považován šéf bezpečnostní rady Saíd Džalílí. Dokonce i z konzervativních kruhů se však ozývá, že je v otázce jaderného programu příliš zatvrzelý, což mělo za následek nové západní postihy. Další kandidát s nezanedbatelnými šancemi je teheránský starosta Mohammad Báker Kálíbáf, pro nějž hovoří pragmatismus a dost vysoká popularita, kterou si vydobyl modernizací metropole. Pokud o vítězi nerozhodne první kolo, čeká dva nejsilnější adepty duel 21. června.
| Šestice kandidátů | |
|---|---|
| Mohammad Gharazí (71) | Kdysi působil v íránské politice, ale nyní je poměrně málo známý. Tvrdí, že je nezávislý a nemá ani žádné peníze na kampaň. Jeho sloganem je „vláda nulové inflace“. |
| Saíd Džalílí (47) | Šéf Nejvyšší rady národní bezpečnosti a jaderný vyjednávač je veteránem z íránsko-irácké války. Má údajně blízké vztahy k ajatolláhu Alímu Chameneímu. Je považován za intelektuála oddaného ideálům islámu a jeho názory jsou výrazně protizápadní. |
| Mohammad Báker Kálíbáf (51) | Starosta Teheránu a bývalý vojenský a policejní velitel bývá popisován jako pragmatický konzervativec oddaný Chameneímu. Ve své funkci často kritizoval končícího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, hlavně co se týče hospodářské politiky. |
| Alí Akbar Velájatí (67) | Je dlouholetým poradcem Chameneího v otázce zahraničních záležitostí a léta působil také jako šéf diplomacie. Patří mezi konzervatice. Uvádí se o něm, že má bezúhonnou pověst a ve všech záležitostech žádá Chameneího o svolení. |
| Hasan Rúhání (64) | Patří mezi významné politiky, zastával několik parlamentních postů. Byl šéfem vyjednávačů o jaderném programu s EU. Perfektně ovládá několik jazyků. Je považován za umírněného, kritizoval Ahmadínežáda a po minulých volbách podpořil demonstranty. |
| Mohsen Rezáí (58) | Bývalý velitel íránských revolučních gard kandidoval v minulých volbách, zprvu je zpochybnil, ale pak pak od protestu upustil. Kritizoval Ahmadínežáda, hlavně jeho hospodářskou politiku, ale k Chameneímu je loajální. |
