Island v referendu rozhoduje o přiblížení k EU. Jak to ovlivní české zájmy v Bruselu?

Islanďané nebudou v sobotu hlasovat přímo o členství v Evropské unii, ale o obnovení přístupových jednání s Bruselem, na jejichž konci by se mohl stát zbrusu novým členem nynější sedmadvacítky. Země k uspořádání referenda přistoupila před dvěma lety poté, co se k moci dostala vláda v čele s novou premiérkou Kristrún Frostadóttir. Jako svou hlavní motivaci k uspořádání referenda zmiňuje levicová vládnoucí koalice měnící se geopolitickou situaci.

Oblast Arktidy a severního Atlantiku se v posledních měsících stala důležitým terčem zájmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v ní pro USA vidí strategický a bezpečnostní význam. Jako svou hlavní „kořist“ Trump dlouhodobě prezentuje zejména Grónsko. Jeho pozornosti ale očividně neunikl ani Island. 

Proměnlivý a nerozhodný postoj

Island o členství v EU usiloval původně už v roce 2009 v důsledku globální finanční krize, která položila všechny tři jeho největší komerční banky a severský národ uvedla do hluboké recese. Po čtyřech letech vyjednávání s evropskými institucemi se ale k moci dostala euroskeptická vláda, která přístupové rozhovory v roce 2013 ukončila. Stalo se tak mimo jiné s přihlédnutím na zlepšující se ekonomickou situaci země a také na přetrvávající problémy s vyjednáním podmínek rybolovu.

Nadcházející referendum od té doby přináší největší šanci na obnovení přístupových rozhovorů s EU. Průzkumy nasvědčují, že jeho výsledky budou těsné. Islandská výzkumná agentura Maskína očekává, že se pro vstup do EU vyjádří 53 procent občanů; jiné šetření od amerického Gallupu zase ukazuje remízu s osmi procenty nerozhodnutých voličů.

Jednou nohou v evropských dveřích

Pokud bude referendum úspěšné, očekává se, že Island bude mít spíše hladkou cestu k tomu, aby se stal novým členským státem EU. Severský ostrov je už teď členem schengenského prostoru a hlavně Evropského hospodářského prostoru (EHP) – je tak součástí vnitřního trhu Evropské unie a už nyní musí plnit velkou část evropské legislativy a regulací. „Členství by pro Island znamenalo změny jen v jednotlivostech,“ uvádí Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Hlavní konfliktní plochou by v případě obnovení rozhovorů nejspíše nadále zůstal rybolov. Ten se v EU řídí Společnou rybářskou politikou, která nastavuje společná pravidla pro lov ryb včetně. Uvnitř EU by Island mohl například ztratit schopnost si jednostranně nastavovat limity na lov ryb. Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kosová ale naznačila, že by mohl být Brusel v tomto ohledu otevřený kompromisu.

Podle Kosové by mohl být Island schopný vstoupit do unie už v roce 2028 – tedy mimořádnou rychlostí v porovnání s aktuálními kandidátskými zeměmi, které na členství čekají roky i desetiletí. Například Černá Hora, která je často citována jako nejpravděpodobnější příští člen, vede přístupové rozhovory od roku 2012.

„Uzavření všech kapitol přístupového procesu je vždy závislé na politické vůli na obou stranách. Island má, například oproti zemím západního Balkánu, tu výhodu, že uvnitř EU nemá vyložené oponenty, kteří by jeho připojení nějak zásadně omezovali,“ komentuje Kruliš.

Podle serveru Politico, který cituje vysoce postavené evropské diplomaty, by se právě Černá Hora s Islandem mohla do EU připojit zároveň. Vzhledem k síle své ekonomiky by se Island stal čistým plátcem – do evropského rozpočtu by tedy odváděl víc peněz, než by dostával zpátky. Černá Hora by byla naopak jako jeden z nejchudších členských států čistým příjemcem. Země by se tak podle Politico mohly v tomto ohledu „vybalancovat“, což by mohlo odbourat opozici některých zemí k přijetí Černé Hory.

Nový hráč, podobně rozložené karty

Podle Tomáše Weisse z Institutu mezinárodních studií FSV UK by příchod Islandu do evropské politiky obecně revoluční změny spíše nepřinesl: „Island je už nyní součástí většiny toho, co si pod Evropskou unií představíme. Zásadní změnou bude, že bude moct nově o směřování EU a vnitřního trhu spolurozhodovat.”

Kruliš upozorňuje, že by Island mohl představovat dílčí protiváhu českým zájmům u některých konkrétních agend, například u energetiky a ochrany klimatu: „Od Islandu, coby země bohatě obdařené zdroji vodní a geotermální energie, lze očekávat, že se připojí spíše k tvrdšímu jádru zelené politiky široce zastávané v severských zemích EU, která leckdy přehlíží reálie zemí s jinými geografickými a přírodními podmínkami."

Weiss ale tvrdí, že „jelikož se jedná o malý stát, dynamiku rozhodování by příliš nezměnil“. Naráží tak zejména na rozhodování v Radě EU, které v řadě případů podléhá hlasování kvalifikovanou většinou. V něm se pro návrh musí vyjádřit 55 procent států, které reprezentují alespoň 65 procent obyvatel EU. Méně lidnaté státy tak mají menší dopad. 

Velká část agend na půdě Rady EU se ale pořád rozhoduje jednohlasně. Jde například o otázky zahraniční politiky, o evropský víceletý rozpočet nebo právě o přijímání nových členů EU.

Česko drží tradiční pozici

Česká vláda se k možnému členství Islandu v Evropské unii staví kladně. Ministerstvo zahraničních věcí ve vyjádření pro e15 uvedlo, že „pokud se Island rozhodne pokračovat v přístupovém procesu a splní všechny stanovené podmínky pro vstup do EU, jeho členství uvítáme“.

Weiss upozorňuje na to, že je ČR napříč vládami dlouhodobým zastáncem dalšího rozšiřování EU. „Vždy šlo o bezpečnostní logiku, abychom stabilizovali země v našem sousedství. Zároveň jsou to cíle našich podniků a byznysu a členství v EU obecně zvyšuje předvídatelnost toho, jak dobře se v dané zemi dá podnikat”.  

Premiér Andrej Babiš i ministr zahraničí Petr Macinka podpořili rozšíření EU o země západního Balkánu. Přijetí Islandu z pohledu Weisse nebude představovat výjimku. Nejedná se podle něj totiž v české politice o kontroverzní téma, které by mohlo komplikovat národní pozici na půdě EU.