Jak se experti shodují, plány Huawei jen potvrzují narůstající zájem čínských firem o Evropu. Chuť přitom podle všeho mají jak na to stavět na zelené louce, tak i na skupování evropských firem, které jsou kvůli krizi často k mání se slevou.
To potvrzuje i investiční bankéř, který pomáhá čínským firmám expandovat do Evropy. Nechává si říkat Frank a pod podmínkou zachování anonymity se rozhovořil o svých aktivitách. Jak řekl, jeho klienti teď mají peníze a zájem v podstatě o všechny sektory. Technologie přitom nyní podle něj určitě patří mezi to, o co v Evropě stojí nejvíc. Studie konzultantů PWC pak dodává, že mezi další cíle patří energetika, infrastruktura anebo výrobci spotřebního zboží. Stručně řečeno, čínský kapitál jde po příležitostech, ať už jsou kdekoli.
Příležitosti, jak říká zakladatel a šéf Rhodium Group Dan Rosen, jsou přitom jak na západě, tak na východě Evropy. Na východě Číňany láká možnost nakoupit levně a následně odtamtud zásobovat západoevropské trhy. „Ještě zajímavější je pro ně ale robustní růst střední a východní Evropy, který se čeká ve střednědobém horizontu,“ dodává Rosen s tím, že vzhledem k turbulencím v EU si teď mnohé státy čínské investory nadbíhají – a oni si tak mohou vybírat. I to patří ke zmíněným příležitostem, po kterých jdou, vysvětluje šéf Rhodium, podle kterého Číňané v tomto ohledu hledají „citlivý přístup“ a „komfort“.
Pomoc hostitelů Číňané ocení
„Nepodceňujme, jak kosmopolitní v Evropě a v Americe jsme. Čína je v porovnání s námi neskutečně homogenní. Většina lidí tam má už několik tisíc let stejné normy, kulturu, jídlo, vzdělání a jazyk. To je síla doma, ale může to být velká překážka za hranicemi,“ objasňuje Rosen, jehož skupina analyzuje čínské přeshraniční investice. Z nich mimo jiné vyplývá, že společnosti ze země Draka rády kotví tam, kde jim někdo pomůže se etablovat.
To mohou být už zavedené komunity krajanů, což je ve Spojených státech třeba případ Kalifornie, kde je mnoho Číňanů už od dob zlaté horečky. Stejně tak ale s usazením čínským firmám může pomoci správná politika hostitelů. A právě o tu se stále více míst snaží, říká Rosen. Lokální politici, pro které se staly čínské investice možným zdrojem financí a pracovních pozic, zvládli nalákat firmy ze země Draka i do míst, jako je Peachtree v americké Georgii. Ani tam nakonec nebyl díky správné politice příchod nového investora vnímán jako kontroverzní věc, což přesvědčilo manažery čínského strojírenského gigantu Sany o tom, že je čeká stabilní prostředí. Vedle toho čínské firmy očekávají i jistou dávku trpělivosti. Na mnohé americké či evropské zákony, normy a zvyky si totiž musí zvyknout. Potvrdil to i investiční bankéř Frank, podle kterého se jeho klienti hodně ptají po regulaci v případné hostitelské zemi. „Pokud nepředstavuje výraznou překážku, je to hned zajímavější,“ řekl.
Právě kvůli podobným hlasům přitom stále častěji přichází na přetřes otázka, jestli se některé krizí zmítané země nebudou nakonec Číně podbízet – a nebudou proto například zanedbávat vlastní ekologické standardy anebo normy ošetřující pracovní podmínky. Jak Dan Rosen říká, potenciál, že se něco podobného bude dít, tu „nepochybně“ je. Příkladem může být čínský sweatshop, který byl nedávno objeven na italském středozápadě. Sweatshop, česky „potírna“ je termín, který se používá pro pracovní podmínky, které jsou nedůstojné nebo přímo nebezpečné. I proto je v době krize o to více zapotřebí, aby Evropa postupovala společně, shodují se znalci poměrů. V opačném případě Čína dostane přesně to, na co má chuť, a Evropa jen to, co Peking povolí.
