Bělorusko tvoří s Ruskem a Kazachstánem celní unii, která se má postupně změnit na Euroasijský hospodářský svaz. Vztahy mezi Moskvou a Minskem nebyly vždy ideální, v poslední době se však obě strany drží ve vzájemné kritice zpátky. „Vždycky jsme byli a vždy budeme na stejné lodi jako Rusko,“ ujistil nedávno Lukašenko.
Putin si je dobře vědom, že ekonomické problémy Minsku živené sankcemi Evropské unie a Spojených států mu vhánějí prezidenta Alexandra Lukašenka přímo do náruče. A Lukašenko se může usmívat nad zhoršováním vztahů mezi Moskvou a NATO, které činí z polského souseda strategický bod.
Některé problémy ale zůstávají a Moskva zatím nedostává od spojenectví vše, co si přeje. Euroasijská rozvojová banka (EABR) založená Ruskem loni poskytla Bělorusku postupný tříletý úvěr ve výši tří miliard dolarů. Podmínkou mimo jiné bylo, že zprivatizuje část svého majetku.
Gazprom sice na podzim ovládl přepravce plynu Beltransgaz, Minsk ale celkově nejeví k přesunu klíčových podniků do ruských rukou příliš velkou ochotu. Nedávno se například objevily spekulace o možném prodeji letecké společnosti Belavia Aeroflotu.
Vzápětí však běloruský ministr dopravy Ivan Ščerba uvedl, že se o tom nebude uvažovat ani letos, ani příští rok.
Lukašenko tvrdí, že privatizaci často brzdí nechuť Rusů akceptovat navrženou cenu. Příkladem je výrobce hnojiva Belaruskali, poměrně velký zdroj státních příjmů. Mink za něj požaduje 30 až 32 miliard dolarů, firma Uralkali ale nabízela stěží polovinu. „Jestli vám ceny nesedí, nechoďte sem,“ vzkázal prezident Rusům. Podnik přitom dluží peníze Sberbank i EABR.
Moskva drží v ruce i jiné trumfy. Minsk dosud neobdržel třetí tranši z dohodnutého programu, kterou měl dostat už v únoru. Její vyplacení ale bylo odloženo kvůli neplnění řady podmínek.
