Je poslední zářijový den. Od toho následujícího začne pro federální vládu USA nový fiskální rok. Ale výdaje rozpočtu nejsou schválené. Republikánům vadí především financování zdravotnické reformy, prosazené demokratickým prezidentem Barackem Obamou, a další zadlužování. A tak se chystají uvrhnout federální vládu do platební neschopnosti a donutit Obamu k ústupkům.
Večer v televizi obhajuje drastické omezení fungování vlády (shutdown) i jeden z nepopulárnějších konzervativních komentátorů a fanoušek radikálního protestního hnutí Tea Party Glenn Beck. Nejprve promítne na obrazovku základní fakta o shutdownu: vláda nesmí utrácet za jiné než nezbytné služby; nepostradatelní federální pracovníci mohou dál pracovat; postradatelní pracovníci nebudou placeni. „To není žádný děsivý seznam opatření,“ dostává se Beck do varu, „naopak, to je přece správná myšlenka. Jděte po tom. Zavřete to. Jsem zcela pro.“ A vysvětluje pro své fanoušky z Tea Party: „Ti, kdo se bojí shutdownu, jsou ve skutečnosti progresivisté, kteří udržují lidi ve lži, že se neobejdete bez vládních dávek. Zavřete to. Prosím. Lidé si uvědomí, že jejich malé podnikání, jejich práce a jejich peníze jsou na tom lépe bez neustálého vměšování Kongresu. Lidé se naučí, že se na sebe mohou spolehnout.“
Odstávka za 24 miliard dolarů
Jakkoli podporovatelé Tea Party zatleskali, vše dopadlo nakonec jinak. Většinu Američanů vyděsily statisíce federálních zaměstnanců bez práce a zavřené důležité instituce. Šestnáct dnů „odstávky“ federální vlády stálo americkou ekonomiku podle Standard & Poor’s 24 miliard dolarů. Většina republikánů nakonec rezignovala a dohodla se s Obamou.
Spor o platební neschopnost dramaticky rozdělil stranu. Někdejší prezidentský kandidát, senátor John McCain, odsoudil počínání své strany: „Je to jedna z nejostudnějších kapitol, jaké jsem za léta v Senátu zažil.“ Naopak miláček Tea Party senátor Ted Cruz slíbil, že v boji nepoleví: „Tohle je otřesná dohoda. Je to ztělesnění všeho, co americké občany na Washingtonu rozčiluje. V podstatě jen dál odsunujeme problémy. Tato dohoda zvýší naše dluhy, povede k dalšímu utrácení a nedělá vůbec nic pro miliony Američanů, které poškozuje Obamacare.“
Ze zamýšleného vítězství republikánských příznivců Tea Party se tak stala potupná prohra. Podle průzkumu listu The Washington Post a televize ABC News viní ze shutdownu 53 procent Američanů republikány a jen 29 procent Obamu. A jen 29 procent Američanů má příznivý názor na Tea Party – to je nejhorší výsledek od roku 2009, kdy si hnutí získalo celostátní známost. Není tak překvapivé, že i v Republikánské straně nyní přemýšlejí, jak se zbavit radikálního křídla, které více škodí, než pomáhá.
Od desítek k desítkám tisíc protestujících
Odkaz na Bostonské pití čaje z roku 1773 si nespokojení konzervativní Američané nevybrali náhodou. Tehdy šlo o protest proti kolkovnému na řadu do Ameriky běžně dovážených produktů, které na zboží uvalila Anglie. Když v prosinci, převlečeni za indiány, naházeli bedny lisovaného čaje do moře, dělo se tak pod heslem „žádné zdanění bez zastoupení“.
Podobně nyní smýšlejí mnozí především bílí, ženatí, starší, vzdělanější a bohatší muži. Podle nich chce federální vláda další a další pravomoci a další a další daně, aniž by někdo reprezentoval ve Washingtonu jejich hlas „mlčící většiny“.
Poprvé dali o sobě pořádně vědět v roce 2009. Dne 24. ledna toho roku se na protest proti navrhované dani na sladké nápoje sešly v New Yorku jen asi dva tucty lidí. V polovině roku to už byly většinou tisíce. A v září už proti nekontrolovatelnému zadlužování pochodovalo na Kapitol ve Washingtonu 70 tisíc lidí. Duchovním otcem celého hnutí byl pro mnohé z účastníků pochodů libertarián mezi republikány Ron Paul, který celý život usiloval o zmenšení federální vlády a například i zrušení centrální banky.
Hnutí se ale později zpolitizovalo a stalo se velkou nadějí i problémem Republikánské strany. V roce 2010 jednotlivé skupiny Tea Party podpořily 138 kandidátů ve volbách do Kongresu. A ke zděšení dlouholetých republikánských kongresmanů je na mnoha místech radikální kandidáti s politickou i finanční podporou Tea Party v primárkách porazili. Od roku 2010 počet organizací Tea Party sice poklesl z asi tisíce na 600, ale za rok při další velké obměně Kongresu se zase konzervativci bezpochyby zaktivizují.
O vlivu Tea Party na minulé prezidentské volby se dodnes spekuluje. Příznivci Tea Party se sice neshodli na svém kandidátovi v primárkách, ale během kampaně se je čím dál radikálnější rétorikou snažil přesvědčit stranický kandidát Mitt Romney a především jeho viceprezidentský kandidát, fiskální jestřáb Paul Ryan. Ten byl nyní například mezi těmi, kdo nepodpořili dohodu demokratů s umírněnými republikány o ukončení platební neschopnosti.
Královna Bachmanová a princ Rubio
Přestože základním rysem Tea Party je roztříštěnost, neznamená to, že nemluví jedním hlasem. Základem je požadavek na návrat k původní ústavě Otců zakladatelů, odstranění moderních výkladů a pro některé i zrušení mnohých pozdějších dodatků k ústavě. Roztříštěné hnutí také reprezentují různé neziskové organizace, jako FreedomWorks či Tea Party Patriots, jejichž program omezení regulace a nižších daní rád financuje velký byznys. Například mocný průmyslník David Koch.
Tea Party má podporovatele také mezi nejznámějšími republikánskými politiky. Zprvu byla jejich hlavní advokátkou někdejší viceprezidentská kandidátka Sarah Palinová. Nyní patří mezi hvězdy hnutí například členka Sněmovny reprezentantů za Minnesotu Michele Bachmanová. V roce 2012 se zviditelnila prezidentskou kandidaturou a mocně podporuje požadavky Tea Party. Její neoficiální titul tak zní Královna Tea Party. Hnutí má i další členy královské dynastie. Za korunního prince se označuje floridský senátor kubánského původu Marco Rubio. A k Tea Party se hlásí mnozí další republikáni, kteří větří od nespokojených organizovaných konzervativců podporu i peníze.
Jen čtvrtina Američanů hodnotí Tea Party pozitivně
Tea Party v poslední době pomohl i skandál s federálním berním úřadem Internal Revenue Service, který se zjevně na politickou objednávku zaměřil na účetnictví a dary těchto současné administrativě nepohodlných skupin. To jen Tea Party podnítilo k větší aktivitě.
Bitva o federální výdaje měla definitivně ukázat, že radikálních republikánů je možná méně, ale dokážou prosadit svou politiku. Jenže to skončilo tragicky. Při posledním shutdownu to byl v roce 1996 šéf republikánské senátní většiny Bob Dole, kdo vyhlásil konec války s administrativou demokratického prezidenta Billa Clintona a získal pro republikány popularitu za státnické rozhodnutí. Nyní se o totéž v bezvýchodné situaci pokusil lídr republikánských senátorů Mitch McConnell. Jenže místo ocenění za ukončení shutdownu ho příznivci Tea Party obvinili z „odmítnutí konzervativních principů“ a vyhlásili, že se kentuckého senátora pokusí připravit o post.
Zoufalé vedení republikánů si čím dál více uvědomuje, že to, co mělo být ideovou obrodou strany, je spíše její zkázou. Podle průzkumu Washington Postu sice 52 procent příznivců republikánů považuje hnutí Tea Party za pozitivní, ale u nezávislých či demokratů je to mnohem méně. Celkově má dobrý pocit z hnutí jen 26 procent Američanů. Šedesát sedm procent Američanů pak jasně nesouhlasí s přístupem k platební neschopnosti od kongresmanů napojených na Tea Party.
Tea Party se bojí už i byznys
A trpělivost dochází i tradičním podporovatelům republikánů z velkého byznysu. „Shutdown ukázal, jak vysoké jsou nyní sázky. Je čas se zapojit opět do politiky,“ prohlásil pro Financial Times viceprezident mocné Národní federace maloobchodu David French. „Byznys se probudil do reality a uvědomil si, že není možné, aby politiku republikánů a její politický proces určovalo pár aktivistů, jejichž snahy nemusí být tak úplně blízko prorůstové agendě, kterou byznysová komunita tradičně podporuje.“
A podobně mluví i další obchodní organizace. Více se chtějí zapojit do voleb v roce 2014, aby podpořili umírněné republikánské kandidáty proti radikálům s Tea Party v zádech. Zda se to byznysu podaří, není jisté. Naopak je bezpochyby, že jakákoli porážka neotřese vírou příznivců Tea Party v tažení proti establishmentu, který umí jen danit a zadlužovat. Jasně to říká i jejich mediální guru Glenn Beck: „Amerika se vydala na cestu Řecka a Kuby a přinejlepším tu zde do roku 2016 bude 100 milionů lidí na potravinových lístcích jako ve Venezuele.“
