Ruské embargo připravilo Turecko o miliardy, nyní obě země spolupracují

Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan

Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan Zdroj: ctk

Zákaz dovozu tureckého zboží do Ruska připravil Ankaru v prvních sedmi měsících letošního roku o miliardu dolarů, uvedl turecký ministr obchodu Bülent Tüfenkci poté, co ruský prezident Vladimir Putin a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan učinili v úterý na své schůzce v Petrohradě velký krok k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu prohlásil, že Turecko a Rusko spolupracují na ukončení konfliktu v Sýrii.

Diplomatická krize mezi Moskvou a Ankarou trvala od loňského listopadu, kdy turecký stíhač sestřelil u turecko-syrských hranic ruský bombardér. Šéf turecké diplomacie Çavuşoglu řekl, že do Ruska dnes odjíždí jednat o syrské krizi delegace představitelů tureckého ministerstva zahraničí, armády a rozvědky.

Çavuşoglu se v rozhovoru s tureckou agenturou Anadolu vrátil i k úternímu jednání Erdogana s Putinem. Putin podle něj Erdoganovi slíbil, že zruší embargo na turecké výrobky, a pokud to bude nutné, budou podepsány dodatečné dohody zajišťující pokračování práce na podmořském plynovodu Turkish Stream do Turecka.

Přečtěte si:

Ruský plynárenský koncern Gazprom začal na projektu plynovodu TurkStream pracovat koncem roku 2014. Plynovod má vést do Turecka a odtud dále do Evropy.

Tiskové agentury v úterý citovaly Putinovo prohlášení, že Rusko bude protiturecké sankce rušit „krok za krokem“. Ruský ministr hospodářství Alexej Uljukajev řekl, že potravinové embargo může být zcela zrušeno do konce letošního roku, oznámily v úterý tiskové agentury.

Ruské deníky vítají usmíření s Ankarou, ve spojenectví ale nevěří

Petrohradská schůzka prezidentů Ruska a Turecka Vladimira Putina a Recepa Tayyipa Erdogana vedla k „rozmrazení“ vztahů, které po loňském sestřelení ruského bombardéru klesly na bod mrazu, shodují se ruští komentátoři. Další vývoj mezi Moskvou a Ankarou však odhadují opatrně.

„Rusko-turecké usmíření na summitu v Petrohradu by nemělo budit neopodstatněné očekávání a přehnané iluze. Ve vztazích mezi Moskvou a Ankarou zůstává příliš mnoho problémů a rozporů, než aby se dalo mluvit o 'strategickém spojenectví',“ píše komentátor listu Kommersant.

Hlavní problém vidí v diametrálně rozdílných postojích v syrském konfliktu: Putin sází na prezidenta Bašára Asada, o jehož svržení Erdogan usiluje. Podobně je tomu i ve vztahu k syrským Kurdům, kteří jsou pro Ankaru nepřáteli a pro Moskvu potenciální spojenci.

Další potíž podle deníku souvisí s arménsko-ázerbájdžánským konfliktem, ve kterém se Moskva kloní k Jerevanu, zatímco Ankara jednoznačně stojí na straně Baku. Moskva a Ankara si také konkurují v „bratrských“ postsovětských republikách ve Střední Asii.

Vynucené sblížení

Problém představuje i skutečnost, že v Turecku působí vůči Moskvě otevřeně nepřátelské organizace, ať severokavkazské, anebo krymské. Přetrvává i „krize důvěry“: ačkoliv se o tureckém sestřelení ruského letadla už veřejně nemluví, incident není zapomenut a Moskva si jistě udělala své závěry ohledně „spolehlivosti a předvídatelnosti tureckého vedení“, upozornil Kommersant.

Závěrem dodal, že nynější sblížení je „ve značné míře vynucené“ ochlazením vztahů obou zemí se Západem a jejich snahou vymanit se z mezinárodní izolace. Místo o strategickém partnerství se tak „dá spíše mluvit o jeho imitaci“. Ale i to je obrovský pokrok od dob, kdy se oba státy ocitly na pokraji války.

Moskovskij komsomolec píše o výsledku petrohradského jednání jako o „alianci osamělých“: Putin a Erdogan se najednou navzájem potřebují, aby se dostali z izolace a „trošku a zlehka“ vydírali Západ. Sotva však lze uvěřit v dlouhodobější strategické spojenectví, na to jsou obě strany příliš rozdílné. Ale už sama představa takového spojenectví představuje prvotřídní „politický pendrek“, jehož umné využití v diplomacii může zajistit značné výhody oběma stranám.

„Rusko poprvé za mnoho let dostalo příležitost vrazit klín do Severoatlantické aliance, jejímž je Turecko důležitým členem jako strážce přístupů k Černému moři. Odcizení mezi Ankarou, Washingtonem a Evropou zužuje manévrovací prostor NATO v regionu, který je pro Rusko klíčový. Odtrhnout Turecko od západního paktu se Rusku nepovede, ale ve spolupráci s Erdoganem může získat spoustu bodů,“ odhadl moskevský deník.