Rusko a Čína investují do dopravy v KLDR

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Strádající Severní Korea se v poslední době těší oblibě investorů z Ruska a Číny. Obě země mají zájem především o rozvoj zvláštní ekonomické zóny Radžin-Sonbong na severovýchodě země u hranic s oběma státy. Láká je využití místních přístavů.

„Rason (Radžin-Sonbong) má ze zeměpisného hlediska výhodnou polohu a skýtá příznivé podmínky pro investice,“ potvrdil Reuters tento týden místostarosta aglomerace Chwan Čol-nam během exkurze do zóny.
Peking se s Pchjongjangem na počátku léta dohodl na společném rozvoji hned dvou ekonomických zón. Pro Čínu je největší výhodou spolupráce přístup do přístavu Radžin, což jí má umožnit jednodušší převoz surovin ze severu ke zpracování na průmyslovém jihovýchodě. Odhaduje, že ušetří přibližně třetinu nákladů na přepravu.

Kromě modernizace přístavu je zřejmě součástí projektu také zbudování cesty z Číny do Radžinu a stavba cementárny. Podle tvrzení Pchjongjangu Čína KLDR pomůže také se stavbou uhelné elektrárny, sever země se totiž potýká s nedostatkem proudu. Studie proveditelnosti jsou prý už dokončeny. Komunistický stát však zatím nechce prozradit, jaká firma by se na jejím zbudování měla podílet. Zatímco Čína si loni zajistila pronájem části přístavu do roku 2028, Rusko pronajalo další úsek dokonce na padesát. V zóně se nyní podílí na modernizaci železnice, propojující kotviště s ruským městem Chasan. „Projekt Chasan–Radžin je považován za pilotní projekt rekonstrukce celé transkorejské hlavní železniční tratě,“ uvedly ruské železnice před několika dny.

O blízkých vztazích Pchjongjangu s Pekingem a Moskvou svědčí i poslední cesty severokorejského vůdce Kim Čong-ila. Za posledních 15 měsíců byl v Číně čtyřikrát a nedávno po téměř deseti letech navštívil také Rusko. Svědci však tvrdí, že přístavy jsou stále velmi zanedbané a odborníci pochybují o tom, že se z nich podaří vybudovat významné lodní uzly.

Střežená zóna

Speciální ekonomická zóna Radžin-Sonbong o rozloze 746 čtverečních kilometrů vznikla v roce 1991. Je uzavřená, celou oblast chrání 56 kilometrů dlouhý elektrický plot. Podle některých názorů má být zóna jakousi laboratoří pro experimenty s kapitalistickým hospodářstvím. Zpočátku ale projekt narážel na nezájem cizích investorů. Severní Korea v současnosti údajně jedná kromě Číňanů a Rusů také třeba s Thajci a se Švýcary.