Adresáty ruské analýzy se mají stát nizozemští vyšetřovatelé, kteří příčiny tragické události zkoumají. Členy ruského expertního týmu byli údajně zbrojní odborníci včetně konstruktérů raket země-vzduch Buk-M1. Právě tato zbraň podle ukrajinských i západních odborníků zkázu malajsijského letadla způsobila.
Rusko dosud takovou verzi událostí odmítalo a tvrdilo, že dopravní letoun loni v červenci mohla zasáhnout raketa vypálená z ukrajinského bojového letounu, který prý v kritické době v oblasti operoval. Údajné důkazy, jimiž Moskva své tvrzení dokládala, označili západní odborníci za pochybné.
V dokumentu zveřejněném v Nové gazetě, je-li pravdivý, ruská strana poprvé připouští, že katastrofu skutečně způsobila raketa Buk. Zatímco ale podle ukrajinských a západních zdrojů měla být osudná střela vypálena z povstalecké zóny, Moskva za místo odpálení označuje oblast jižně od obce Zaroščenske, která leží asi 60 kilometrů východně od Doněcku a 30 kilometrů jihozápadně od obce Hrabove, do jejíhož okolí stroj spadl. Loni v červenci podle ruské analýzy měla tuto oblast pod kontrolou ukrajinská armáda.
Ruský dokument uvádí, že podle snímků pořízených z kosmu se u Zaroščenska v osudnou chvíli skutečně nacházela ukrajinská samohybná odpalovací zařízení pro rakety Buk. Za zcela vyloučenou považuje ruská analýza možnost, že by malajsijské letadlo zasáhla raketa Buk odpálená z okolí města Snižne, které ovládají povstalci. Takový výklad se opakovaně objevoval v informacích ukrajinských a západních médií.
Kyjev popírá, že by družicové snímky dokládající přítomnost raket Buk u Zaroščenska byly pravdivé, a označuje je za falzifikaci. Napsala to dnes ukrajinská agentura Unian. „Takzvané důkazy nesou mnohé příznaky manipulace a retuší. Část těchto snímků byla kromě toho pořízena dlouho před pádem malajsijského boeingu,“ citovala agentura představitele ukrajinské kontrarozvědky SBU Vitalije Najdu.
| Systém Buk dokáže sestřelit cíle přes 20 km vysoko |
|---|
| Mobilní protiletadlový systém 9K37 Buk (Severoatlantická aliance používá označení SA-11 Gadfly, neboli Ovád) zařadila sovětská armáda do výzbroje v roce 1979, později prošel dalším vývojem a vylepšením. Navázal na starší komplet 2K12 Kub, přezdívaný kvůli typickému vypouštěcímu zařízení s trojicí raket a své účinnosti „tři prsty smrti“. |
| Celý protiletadlový systém se skládá z několika pásových vozidel - velitelského vozu, vozidla vybaveného radiolokátorem a dvou druhů mobilních odpalovacích zařízení (jedno má vedle čtveřice raket i radar, druhé nikoli). Pásové mobilní odpalovací zařízení vybavené radarem přitom dokáže fungovat i nezávisle. |
| Každý odpalovací komplet je vybaven čtveřicí raket s poloaktivním radarovým řízením, které jsou dlouhé zhruba 5,5 metru a váží přibližně 700 kilogramů (70 kg má bojová hlavice). Dosahují čtyřnásobku rychlosti zvuku a jejich dolet a dostup se liší podle verze. Nejmodernější střely dokážou zasáhnout cíl vzdálený až 50 kilometrů a letící 25 kilometrů vysoko. |
| Systém Buk je dnes ve výzbroji řady států v postsovětském prostoru, nejmodernějšími verzemi disponuje ruská armáda, pro kterou se stále vyvíjí. Disponují jím ale také ukrajinské ozbrojené síly. |
| Z dalších uživatelů je možné jmenovat Sýrii, Venezuelu nebo Finsko, kam se systém dostal v rámci deblokace ruského dluhu. Koncem 80. let plánovala jeho pořízení i československá armáda, po politických změnách z toho ale sešlo. |
