Sanders v nominačním souboji s Clintonovou ztrácí, ale má plán B

Bernie Sanders

Bernie Sanders Zdroj: reuters

Vermontský demokratický socialista Bernie Sanders má jen málo šancí na vítězství v souboji s Hillary Clintonovou o nominaci do boje o Bílý dům, zápas ale vzdát nehodlá a bojovat chce až do konce. Sází podle amerických médií na institut superdelegátů - tedy těch účastníků červencové závěrečné konference demokratů ve Filadelfii, kteří mohou hlasovat bez ohledu na výsledky primárek. Pro Sanderse jsou superdelegáti hlavní hrozbou, ale i hlavní nadějí.

Čtyřiasedmdesátiletý senátor za Clintonovou ve volební statistice daleko zaostává - zatímco bývalá první dáma má na svém kontě 1749 hlasů účastníků nominační konference, Sanders jich má jen 1061. Bez započtení superdelegátů je poměr 1280 ku 1030 ve prospěch Clintonové. Když v roce 2008 Clintonová zaostávala za Obamou o 100 hlasů, byl její nominační boj považován za ztracený.

Sanders staví své naděje na přesvědčení, že při filadelfském hlasování nakonec získá přízeň superdelegátů. Ti své preference sice už zveřejnili a většina z nich podpořila Clintonovou, své rozhodnutí mohou ale kdykoli změnit. Poměr hlasů by byl rázem jiný.

"Lepší delegáti"

Status „lepších“ delegátů je v Demokratické straně relativně novinkou, platí od roku 1984. Strana si ho tehdy odhlasovala proto, aby dala větší pravomoc svým zasloužilým členům, kteří jsou tváří demokratů a určují jejich politickou linii. Chtěla se vyhnout karambolu z roku 1972, kdy získal nominaci George McGovern, ale v listopadových prezidentských volbách pak prohrál ve 49 z 50 států s Richardem Nixonem.

Systém o 12 let později v souboji s Ronaldem Reaganem zpochybnil Walter Mondale, když se stal demokratickým kandidátem už z vůle superdelegátů ze stranického vedení. Prohrál totiž ve 49 amerických státech stejně jako McGovern, pravidlo nicméně odvoláno nebylo. Dnes tvoří superdelegáti asi 15 procent z celkového počtu 2383 delegátů nominační konference a jejich vliv je klíčový.

Proporční rozdělování

Sandersovi nehraje do karet ani volební systém demokratů. Na rozdíl od republikánů, kteří nevylučují přidělování nominačních delegátů podle zásady „vítěz bere všechno“, v demokratickém táboře se delegátské hlasy rozdělují zásadně proporčně. Své delegáty proto získává i politik, který za vítězem zaostal. I když Sanders vyhrál osm ze sedmi minulých nominačních shromáždění, náskok Clintonové právě z tohoto důvodů nijak zásadně nestáhl. Bodovala totiž i ona.

Bez podpory superdelegátů nelze demokratický nominační souboj vyhrát, a Sanders zatím tuto podporu nemá. Jeho „plán B“ se opírá o naději, že větší část superdelegátů získá na svou stranu a přesvědčí je urputností svého snažení, podporou od mladé generace i poměrně nízkou celostátní popularitou Clintonové. Proto Sanders nehodlá na první pohled beznadějný souboj vzdát a ujišťuje, že bude vést nominační zápas až do konce. Nešetří útoky na Clintonovou, zatímco ta si prý šetří munici na svého hlavního republikánského soupeře Donalda Trumpa.

„Volební štáb Bernieho Sanderse předpokládá, že superdelegáti si zvolí svého kandidáta až poté, co voliči odevzdají všechny své hlasy - nikoli předtím,“ řekl agentuře AP hlavní Sandersův poradce Tad Devine.