Vůbec nejmenší šedou ekonomiku má mezi 162 porovnávanými zeměmi Švýcarsko, průměr za osm let do roku 2007 činí 8,5 procenta hrubého domácího produktu. Následují Spojené státy s 8,6 procenta a Lucembursko s 9,7 procenta, vyplývá ze studie think tanku The Institute of Economic Affairs (IEA).
Česko se s 18,4 procenta přesně vyrovná Ománu a řadí se těsně za Slovensko. Podobně jako tyto státy ji ve srovnání stojí i Dánsko či Norsko. Z průzkumu vyplývá, že situace v Česku se pomalu zlepšuje. Zatímco v roce 1999 šedá ekonomika tvořila 19,3 procenta HDP, o osm let později to bylo jen 17 procent. Čísla se od jiných studií na podobné téma mírně liší.
Černý trh rozjely vysoké státní výdaje
Podle autorů studie za bujením černého trhu stojí hlavně zvyšování daní v čase ekonomické krize a s tím spojená ztráta důvěry ve stát. „Vysoké vládní výdaje na jedné straně a zatěžování stále vyššími daněmi na straně druhé nutí jednotlivce i firmy k ilegálnímu zaměstnávání. Roztočily nebezpečnou spirálu,“ uvádějí profesor Keplerovy univerzity v Linci Friedrich Schneider a profesor Univerzity v Sheffieldu Colin Williams.
Jak roste šedá ekonomika, klesá výběr daní, což nutí stát opět zvyšovat daně, což zase podpoří stínové hospodářství. „Financování přehnaných výdajů pomocí vysokých daní bylo pro černý trh dobrodiním,“ prohlásil Philip Booth z IEA.
Rozvoj šedé ekonomiky začíná u maličkostí, jako jsou drobné služby typu hlídání dětí. Velmi rozšířená je šedá ekonomika ve stavebnictví, kde legálně zaměstnaní část svých příjmů nevykazují. Jejím vrcholem pak je nelegální obchod s alkoholem, cigaretami či palivy.
Sociální pojištění neplatí dvě pětiny Čechů
Studie neuvádí, kolik lidí šedá nyní ekonomika zaměstnává, odvolává se ale na data z konce 20. století, kdy v EU „načerno“ pracovalo 30 milionů lidí a ve členských státech organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj dokonce 48 milionů lidí. Jen málo pracovníků šedé ekonomiky tvoří navzdory předpokladům ilegální přistěhovalci.
Podle studie existuje souvislost mezi počtem zaměstnaných, kteří neplatí sociální pojištění, a velikostí šedé ekonomiky. Sociální pojištění sice nemusejí platit lidé zaměstnaní v určitých profesích či lidé s nízkými příjmy, lidé zaměstnaní „načerno“ se ale často snaží vyhnout placení daní a tím i sociálního pojištění. Podle statistik OECD v tomto ohledu vedou Poláci. Sociální pojištění podle dat z roku 2008 neplatilo 57 procent z nich. Vyhnulo se mu i téměř 52 procenta Francouzů či 42,4 procenta Maďarů. Češi se v žebříčku pohybují také vysoko, sociální pojištění neplatilo 40,4 procenta z nich. K placení sociální pojištění se naopak hlásí téměř devět desetin pracujících Norů a Islanďanů.
| Srovnání vybraných zemí podle velikosti šedé ekonomiky | |
|---|---|
| Země | Podíl šedé ekonomiky na HDP (v %) |
| Švýcarsko | 8,5 |
| Rakousko | 9,8 |
| Německo | 16 |
| Slovensko | 18,1 |
| Česko | 18,4 |
| Maďarsko | 24,4 |
| Polsko | 27,2 |
| Bulharsko | 35,3 |
| Rusko | 43,8 |
| Bolívie | 66,1 |
Lépe si Češi nevedou ani v žebříčku srovnávajících pracovníky s nepřiznaným příjmem. V Česku jich v roce 2006 bylo přes 13 procent, o několik desetin procenta tak překonáváme Slovensko. Naopak v Maďarsku nepřiznává příjem 16,6 procenta a v Polsku 21,6 procenta pracovníků. Porovnání se přitom netýká lidí pracujících v zemědělství.
Autoři přicházejí i s receptem na útlum šedé ekonomiky. Spirálu s opačnou rotací lze podle nich roztočit snížením daní, jejich důsledným výběrem a podporou podnikání. „Přibližně 55 procent stínové ekonomiky tvoří drobné nepravidelné zaměstnávání rodiny, přátel či sousedů. Většina těchto podniků by se mohla přes noc zlegalizovat, kdyby vláda lidem dovolila vydělat určitou sumu bez zdanění a bez nutnosti výdělek přiznat,“ uzavřeli Schneider a Williams.
