Viry totiž při své replikaci v buňkách využívají nukleosid adenosin, který je jedním ze čtyř základních kamenů DNA(Adenosin, Tymidin, Cytidin a Guanosin). Molekula BCX4430 je nicméně velmi podobná adenosinu a je-li v procesu replikace viru v buňce volně přítomná, vir si ji omylem „vepíše“ do vlastní RNA.
„BCX4430 po vepsání do RNA nicméně přeruší veškerý replikační cyklus,“ tvrdí studie, pod níž jsou podepsány dvě desítky chemiků a lékařů. Vir se tak podle nich jednoduše stane impotentním, dále se nemnoží a imunitní systém se s ním tak může snáze vypořádat.
17 z 18 přežilo
Výzkumníci účinnost sloučeniny testovali na několika pokusných skupinách hlodavců a makaků nakažených Ebolou a Marburgským virem. Celkem sedmnáct z osmnácti nakažených primátů po průběžném podávání dávek BCX4430 nákazu přežilo, a to i v případě, že jim byla látka podána až po 48 hodinách. Po dvanácti dnech pak nevykazovali žádné příznaky onemocnění. Pokusné skupiny, kterým látka nebyla podána, vymřely do čtyř dní.
Výjimečnost BCX4430 pak potvrdila skutečnost, že běžné tělní buňky jej při svém dělení zatím z neznámého důvodu ignorují, tedy se jej nesnaží vepsat do své DNA. Odborná veřejnost nyní očekává, že v brzké době začnou první fáze klinických testů.
