Když jsem se poprvé doslechl o stavbě železniční trati do Tibetu, navíc položené v nejvyšší nadmořské výšce na světě, považoval jsem to za nereálné. Ale před několika lety jsme při příjezdu do Lhasy podjížděli právě dokončenou trať a na dříve pustém břehu řeky Kjičhu stálo nádraží. Hned mě napadla myšlenka na cestu do Tibetu vlakem.
Na pekingské Západní nádraží přijíždíme raději s předstihem. Je to obrovitá moderní budova připomínající spíš nákupní centrum než nádraží. Každé nástupiště tu má svou čekárnu a nastupování do vlaků je dokonale organizované. Čekárna je už hodinu a půl před odjezdem plná lidí.
U vchodu na nástupiště se musí každý prokázat jízdenkou a dostane formulář s prohlášením o svém zdravotním stavu. Souprava má čtrnáct nových vagonů, vyrobených v roce 2006 speciálně pro tuto trať.
Tvoří ji dva vagony vyšší spací třídy, tzv. soft sleeper, se čtyřmi lůžky v uzavřeném kupé, většina je nižší spací třída, hard sleeper, se šesti lehátky a bez dveří, a tři vozy jsou k sezení. Mezi nimi je zařazen jídelní vůz. Poslední vagon patří početné vlakové četě, která se nestřídá a jede s námi po celou cestu.
Vlak odjíždí přesně načas, a to nejen z Pekingu, ale také z každé stanice během cesty. První dvouminutová zastávka je ve městě Ši-ťia-čuang (Shijiazhuang) ve 23.49. Odtud jede vlak dalších 923 kilometrů bez zastávky až do Si-anu (Xi’an), kde je v 8.30 ráno a stojí zde téměř dvacet minut. Mění nám tu lokomotivu a doplňují vodu do zásobníků.
Za Si-anem pokračujeme dále oblastí spraší s vyhloubenými obydlími, dnes už nejčastěji užívanými jako skladiště a sklípky. V Pao-ťi (Baoji) se odděluje trať do Čcheng-tu (Chengdu), hlavního města provincie S‘-čchuan (Sichuan), a na levé straně se objevují vysoké hory. Vlak lehce přibrzdí, ale nezastavuje. Drží si stodvacetikilometrovou rychlost.
Přestože je trať dvoukolejná, každá kolej je vedena samostatně. Na trati platí levostranný provoz, ale druhá kolej je vzdálená sto, místy dvě stě metrů a zjevně byla dostavěna později. Z kopečků vjíždíme zpět do zemědělské krajiny. Na polích už roste vysoké obilí a řepka je zralá na sklizeň. Začínáme stoupat, pomalu a pozvolna. Ale během několika hodin nejen výškoměr, ale i nizoučké obilí a nerozkvetlá řepka značí změnu nadmořské výšky.
Číňané ve vlaku většinu dne spí, kouří nebo si hrají s mobilními telefony. Cizinci koukají z okének a posedávají v jídelním voze. Tibeťanů cestuje jen pár, ve vagonech pro sedící. Pomalu klesáme do údolí Žluté řeky a před třetí jsme v Lan-čou (Lanzhou).
