Hlavní roli bude hrát prezident USA Barack Obama, který se do současné pozice vmanévroval sám, když před časem stanovil jasnou mez, kdy bude třeba zasáhnout. Už tehdy však projevil slabost, protože neuvedl, jaká reakce přijde, a co si od ní slibuje. Podle některých názorů tápaní Bílého domu svědčí o tom, že Obama pro region žádnou strategii nemá. Zastánci prezidenta ale zdůrazňují, že situace v Sýrii je natolik komplikovaná a jakákoli akce může mít tak nedozírné následky, že je váhání zcela pochopitelné.
Více času pro inspektory
Jak prohlásil generální tajemník OSN Pan Ki-mun, inspektoři, kteří teď v Sýrii prošetřují místo údajného chemického útoku, by měli mít dostatek času k prověrce.
Harvardský profesor Stephen Walt již dříve podotkl, že se američtí experti v současnosti především snaží poučit z minulých chyb v Iráku a jinde. Řeší, jak intervenovat a zároveň se nezaplést do drahých a patových konfliktů. Nepokládají si ale základní otázku – zda je zásah v zájmu Spojených států. „Skutečně záleží na tom, jaká kombinace gaunerů, válečníků, islamistů, alawitů, sunnitů a podobně skončí v této nešťastné zemi u moci?“ptá se Walt s tím, zda lze dostat záruky, že z této směsi vzejde proamerická vláda.
Zdaleka ne všichni rebelové mají v úmyslu vytvořit v Sýrii demokratické zřízení, působí tam i teroristé napojení na Al-Káidu. K výsledku americké intervence se už dříve skepticky vyjádřil i politolog a někdejší poradce prezidenta Jimmyho Cartera Zbigniew Brzezinski. „Přinejlepším to poškodí naši důvěryhodnost. V nejhorším případě uspíší vítězství skupin, které jsou k nám mnohem nepřátelštější, než kdy Asad byl,“ míní.
Vzhledem k nejistému politickému výsledku nelze intervenci příliš ospravedlnit ani z humanitárních důvodů. Neexistují garance, že zásah život civilistů ještě neztíží. Na krok USA navíc pozorně čekají dva velcí regionální rivalové. Saúdská Arábie by si upevnila postavení, kdyby Američané dokázali odříznout Sýrii od íránského vlivu. Teherán ve snaze odradit Washington mává silnou kartou, pohrozil odvetou Izraeli. Pokud Obama slovo nedodrží a neučiní nic, podryje tím postavení USA a povzbudí Írán v otázce jaderného programu. Bílý dům přitom dává jasně najevo, že je ochotný nasadit jen omezené prostředky. Přesněji: nechce do země poslat vojáky.
Výsledkem úsilí stratégů Pentagonu tak zřejmě bude nějaký kompromis, který rozpočet a veřejné mínění zabolí co nejméně, nevyvolá v regionu bouři, ale nic nevyřeší. Hovoří se o krátkém úderu pravděpodobně za pomoci raket a pečlivém výběru cílů.
Významným faktorem bude, kdo se do protiasadovské akce zapojí. Je jasné, že Obama nezíská souhlas Rady bezpečnosti OSN, možná však bude hledat oporu u Valného shromáždění organizace. Široká koalice by patrně odradila Sýrii a její spojence od odvetných opatření. Rizikem však bude, pokud se do operací vedle USA zapojí jen nepříliš populární bývalí kolonizátoři Británie a Francie a pár vysoce zainteresovaných zemí v čele s Tureckem a Saúdskou Arábií.
