Zlatý úsvit řeckého fašisty Nikolaose Michaloliakose zhasíná ve vazbě
Začalo to prý nad ránem 18. září jako hádka kvůli fotbalu na západním předměstí Atén. Co se dělo dál, je zatím nejasné. Každopádně 45letý neonacistický příznivec Zlatého úsvitu Giorgos Roupakias si vyhlédl 34letého levicového rapera Pavlose Fissase a umlátil ho k smrti. Pravděpodobně čekal pochvalu od své strany, možná od samotného předsedy Nikolaose Michaloliakose. Vždyť stranické bojůvky za sebou měly už tolik násilí, teroru a údajně i vražd. Jenže v centrále Zlatého úsvitu zavládlo zděšení. Vrah byl zřejmým příznivcem strany, pracoval prý i v kavárně pod budovou, kde sídlilo její vedení. Michaloliakos tušil, že toto už stát nenechá bez povšimnutí. A měl pravdu. Policie ještě v září podnikla zátah a Michaloliakos, tři poslanci strany a další tucet lidí putovali za mříže. Policie při domovních prohlídkách našla velké sumy peněz a nelegálně držené zbraně. Michaloliakos se snaží zachránit svůj fašistický sen popíráním spojení s vrahem: „Je mi líto vraždy Fissase. Lituji toho stejně jako jakéhokoli násilí. Nejsem nacista.“ Že není nacista, ovšem tvrdí muž, který vedl časopis, kde byl Adolf Hitler označován za „vizionáře Evropy“: „V našich srdcích roste víra ve slova führera, víra ve vítězství. Boj pokračuje a budoucnost je naše,“ zní jeden ze starších textů strany.
Ve jménu Hitlera, Metaxase a plukovníků
Osudem fašisty Michaloliakose dlouho bylo zůstávat na okraji řecké společnosti. Michaloliakos sice prý vystudoval matematiku v Aténách, ale to tvrdí jen jeho příznivci. Jisté je, že už v 16 letech se zapojil do krajně pravicové řecké scény, jež v Řecku měla bohatou historii. Vstoupil do Strany 4. srpna. Datum odkazovalo na režim diktátorského premiéra Ioannise Metaxase. Jako teenager se ve straně pohrobků fašistické vlády naučil to základní pro své pozdější politické pokusy – tvrdá stranická disciplína, zastrašování ozbrojenými tlupami, jasná antisemitská a nacionalistická ideologie a především nezpochybnitelný vůdce v čele. A tím chtěl jednou být i on. Nadšeně uvítal nástup řecké pravicové vojenské junty, která vládla zemi mezi lety 1967 a 1974. A nikdy se nesmířil s jejím pádem. Už v roce 1974 byl zatčen před britskou ambasádou, když protestoval proti britskému postoji k turecké invazi na Kypr. O dva roky později napadl novináře při pohřbu zabitého významného policisty z dob vlády plukovníků. Za to už se na chvíli dostal do vězení, kde potkal své vzory ze svržené junty. Po propuštění se přihlásil ke speciálnímu armádnímu komandu, ale dál si budoval i své postavení na krajní pravici. V roce 1979 skončil na rok ve vězení za nelegální držení zbraní a výbušnin. Snad nikoho tak v Řecku nemůže překvapit, že u Michaloliakose a jeho příznivců nyní policie nachází různé zbraně.
Časopis se svastikou
Když se vrátil z vězení, založil časopis Zlatý úsvit. Michaloliakosovi to přišlo lepší než neustále živořit v extrémních ministraničkách: „Považujeme politiku za špinavou věc, my jsme příliš čistí, než abychom se jí ušpinili,“ napsali si zakladatelé do prvního čísla. Na obálku dali svastiku a od fašismu příznivců Metaxase se dostali k jasnému neonacismu. Michaloliakos měl konečně pod sebou skupinku, kterou snadno ovládl, a nabídl jim nacistickou ideologii, kterou už za něj vypracovali jiní. Když v roce 1987 zemřel někdejší druhý muž třetí říše Rudolf Hess, Zlatý úsvit rozdával letáky s heslem „Rudolf Hess je nesmrtelný“. K pádu Hitlerovy říše časopis napsal: „30. dubna 1945 se uzavřela skvělá kapitola moderních dějin. Velký muž 20. století, stvořitel a apoštol revoluce svastiky je mrtev.“
Michaloliakos to ale bez stranické politiky dlouho nevydržel. Své lidi na čas přivedl do Národního politického hnutí, které v roce 1984 z vězení založil lídr junty Georgios Papadopoulos. Michaloliakos vedl mládež hnutí. Ale opět se neshodl s ostatními. Další lídři pro něj byli moc mírní a on chtěl ostře nacistickou vojenskou stranu. Odešel a v roce 1987 vznikl zárodek toho, co později mělo dosáhnout svého vrcholu během řecké dluhové krize.
Nikolaos Michaloliakos |
Násilí jako součást politiky
Je naprosto nepochopitelné, že takovéto uskupení mohl v roce 1993 zaregistrovat Nejvyšší soud. Investigativní novinář Dimitris Psarras ve své knize o hnutí jasně dokumentoval, že strana neměla ani všechny potřebné náležitosti. Ale především zjevně odmítala demokracii, když ve svých stanovách psala, že „demokratický způsob vládnutí nemá v našem hnutí místo“.
Michaloliakos se poprvé do voleb pustil v roce 1994, kdy se volilo do Evropského parlamentu. Svou kampaň postavil na hádkách s postjugoslávskou Makedonií o jméno stejnojmenné řecké provincie. Moc mu to ale nepomohlo, získal 0,11 procenta hlasů. Když se Michaloliakosovi nepodařilo dostat do povědomí Řeků politikou, strana to úspěšně dokázala násilím. Levičáci a imigranti byli jasným cílem. V roce 1998 Michaloliakosův zástupce Antonis Androutsopoulos napadl levicového aktivistu Dimitrise Kousourisose. Pokus o vraždu skončil rozsudkem na 21 let, později zmírněným na 12 let. Androutsopoulos u soudu hajloval a z odsouzených se pro stranu stali mučedníci za svatou věc. Stranu to však nezničilo, i když soud ukázal, že její příznivci mají své sítě například i u policejního sboru.
Příkladů napadení a vražd se spojují se stranou desítky. Nikdy to však Michaloliakosově výtvoru nezlomilo vaz. Strana naopak v roce 1999 úspěšně kandidovala do Evropského parlamentu a už měla téměř procento podpory. Ale ať už Michaloliakos utvářel jakékoli koalice podobně smýšlejících fašistů a neonacistů, více procent ve volbách to nedalo.
Extremismus zrozený krizí
Pak ale přišla dluhová krize a brutální úpadek životního standardu většiny Řeků. Příklon k extremismu na sebe nenechal dlouho čekat. Na levici se zformovala komunistická koalice Syriza, napravo Michaloliakos začal z úpadku vinit neschopné demokratické politiky a imigranty všeho druhu. V roce 2010 už byl zvolen do aténského zastupitelstva. Sice měl plno řečí o tom, že je už napraveným umírněným politikem, ale stejně mu ve slabé chvilce vyskočila pravice nahoru. V dalších předvolebních kampaních si získávala strana početné příznivce rétorikou proti přistěhovalcům či Židům. Publicitě pomohlo mimo jiné i fyzické napadání oponentů v televizi. V květnu 2012 z předchozí podpory asi 20 tisíc voličů bylo najednou bezmála půl milionu. A při opakovaných volbách se to potvrdilo. Než policie pročesala zákonodárce Zlatého úsvitu, sedělo jich v parlamentu 18. Michaloliakos byl na vrcholu blaha. Jako správný vůdce zakázal další stranické sněmy a nominoval svou ženu do vysoké funkce ve straně.
Příliš dlouho trpění neonacisté
Nyní snad dlouhá historie strany, která neměla nikdy vzniknout, končí. Žalobce pozavíral Michaloliakose a další s tím, že nejde o stranu, ale kriminální spolčení. Otázkou je, jak silné mají policisté důkazy, aby Zlatý úsvit rozprášili. Na jedné straně je čím dál zjevnější, že mají mnohaměsíční odposlechy a záznamy ze sledování. Na druhé straně už některé poslance strany musel soud propustit z vazby. A o profesionalitě policistů, mezi kterými má Zlatý úsvit hodně podporovatelů, nesvědčí například ani to, že mluvčí strany z ostré vazby mohl telefonovat a posílat zprávy na sociální sítě.
Proti Michaloliakosově komandu se ale začínají hlásit se svým svědectvím další lidé, kteří se dosud báli. Jde přitom i o bývalé členy tvrdého jádra Zlatého úsvitu. Na základě jejich svědectví by soud mohl dokázat jasnou propojenost vedení kolem Michaloliakose a úderných bojůvek. Podle řeckých novin je ale skandální, že se proti Zlatému úsvitu zakročilo až tak pozdě. „Nebezpečí, zoufalství a zlost pomohly zrodit Zlatý úsvit. Jedinou cestou, jak se vyhnout většímu zlu, je pustit se do bitvy s hnutím za použití každého možného institucionálního opatření. K tomu se nyní sice pozdě, ale přece chystá vláda,“ napsal komentátor Nikos Konstandaras v listu Kathimerini. Michaloliakos se ale zjevně nevzdává. Ve vězení už několikrát byl, dekády žil se svými neonacisty na okraji politického spektra. Ale vždy ho stát toleroval. I nyní tak asi doufá, že se bude moci vrátit do svého útulného domu, kde podle policie skladuje zbraně, značnou hotovost či portrét Hitlera.
Nikolaos Michaloliakos |
---|
Narodil se v Aténách 16. prosince 1957. Podle své strany vystudoval matematiku. |
V 16 letech vstoupil do Strany 4. srpna velebící odkaz fašistického diktátora Ioannise Metaxase. V sedmdesátých letech byl třikrát zatčen za napadení či skladování výbušnin. V roce 1979 strávil rok ve vězení, kde se potkal se svými vzory z dob vlády vojenské junty. |
v roce 1980 založil časopis Zlatý úsvit se svastikou na obálce a propagací nacismu uvnitř. Z časopisu se později stala strana. Teprve dluhová krize k obskurní partaji přivedla půl milionu příznivců, což stačilo na 18 poslaneckých míst |
Když byl v roce 2011 zvolen do aténského zastupitelstva, ke svým oponentům hajloval. U něj doma policie našla portrét Hitlera a nelegálně držené zbraně |
Strana podnikala násilné akce proti levicovým oponentům a imigrantům. Vždy jí to procházelo, ale po vraždě levicového rapera Pavlose Fissase policie udělala velký zátah. Michaloliakos sedí ve vazbě a žalobce Zlatý úsvit viní ze zločinného spolčení |
Jeho žena Eleni Zaroulia rovněž působí ve straně. Policisté už také jednou zatkli jeho dceru Ouranii |