Na pracovních veletrzích, kterých se účastním jako zástupce konkrétní společnosti, se už několik let setkávám s velmi rozdílnými přístupy studentů. Pojďme si některé situace představit.
Dobrý den, co pro mě máte?
Snad každý, kdo reprezentoval svoji společnost, se setkal s touto otázkou. Když jsem ji slyšel poprvé, myslel jsem si, že si ze mě skupina studentů dělá legraci. Vůbec je neznám, vidím je poprvé v životě, nevím, co studují nebo jaké mají zkušenosti, a rovnou jim mám něco nabízet? Občas si z někoho vystřelím, že třeba zrovna hledáme uklízečku nebo vrátného. Divili byste se, jak rychle zjistím jejich konkrétnější představu o hledané práci.
Dobrý den, máte nějaké otevřené pozice?
Stojím vedle stojanu, kde jsou vytištěné aktuálně otevřené pozice pro studenty či absolventy. Zároveň reprezentuji největší českou banku, jednoho z nejvýznamnějších zaměstnavatelů, a přesto dostanu tuto otázku? Co si má člověk o takové otázce myslet? Samozřejmě že máme otevřené pozice, napříč celou republikou, ale bohužel nemám kapacitu vyjmenovat všech 200.
Dobrý den, mám s sebou vytištěný životopis, můžu vám ho tu nechat?
Ano, můžete, ale stejně ho ztratím. Žijeme ve 21. století, a proto radši předám svou vizitku, ať mi dotyčný zašle životopis na e-mail nebo ať mne kontaktuje přes LinkedIn. Pokud má však již vytištěný životopis s sebou, můžeme se nad ním pobavit o možnostech (většinou lidé se CV jsou o úroveň výše než kategorie „Co pro mě máte“) a pokud se spolupráce bude zamlouvat oběma stranám, není nic jednoduššího než mi napsat: „Tomáši, viděli jsme se dneska na veletrhu, řešili jsme možnosti uplatnění v XY a zde posílám ještě jednou své CV.“ Nehrozí, že bych neměl přehled, o koho se jedná, pokud se na tom domluvíme.
Dobrý den, chtěl bych k vám do HR, marketingu nebo PR.
Magický trojúhelník. Každý tam chce, ale už jen málokdo ví proč. Velká bublina dnešní doby, která zbytečně škodí studentům. Nejčastěji se setkávám s odpověďmi:
• Rád komunikuji s lidmi.
• Nevím.
• Kamarád říkal, že je to tam dobré, takové pohodové.
Začít takto rozhovor s někým, kdo může ovlivnit váš kariérní začátek, není příliš ideální.
Dobrý den, to je ale hezký energy drink, můžu si ho vzít?
Sběratelé. Jinak to asi nelze nazvat. Část studentů obchází stánky všech společností a sbírá vše, co dostanou. Asi nikdy nezapomenu na výraz kamarádky před několika lety. „Je začátek semestru, nemusím si nic kupovat!“ sdělila mi s nadšením. „Dostala jsem čtyři bloky, sedm propisek, pastelky, tři zvýrazňovače, spoustu sladkostí, dřevěný hlavolam, barevné lepíky do učebnic a sešitů, ořezávátko a dva hrníčky!“ Ona ušetřila, firmám se zvýšily náklady, aniž by z toho měly nějaký reálný užitek. Opravdu je toto způsob vystupování, který obě strany chtějí podporovat?
Pojďme se radši podívat na to, jak by setkání mezi studentem a zástupcem společnosti na veletrhu mohlo vypadat, aby se docílila maximální spokojenost obou stran.
Příprava na setkání s personalistou je základ
Pokud student ví, že na univerzitě probíhá veletrh, jehož se účastní i atraktivní firmy, pro které by chtěl pracovat, měl by si o nich zjistit co nejvíce informací. Podívat se na aktuálně otevřené pozice, vybrat si několik konkrétních, které ho zaujaly, a s touto konkrétní představou pracovat dál. Zjistit si o dané pozici více informací a připravit si na personalistu doplňující otázky.
Nebát se být aktivní, oslovit a zaujmout
Každý personalista ocení, když za ním přijde student, osloví ho a sdělí mu svou představu o spolupráci. Jak by takový začátek rozhovoru mohl vypadat?
Student: „Dobrý den, jmenuji se Karel Novák, studuji 4. rokem mezinárodní obchod na VŠE a rád bych se vás zeptal na nějaké možnosti uplatnění v oblasti risk managementu. Mám zkušenosti z oblasti analýz kreditního rizika v rámci působení ve společnosti XY. Láká mě kariéra v České spořitelně, protože moji kamarádi, kteří tam působí, jsou velmi spokojeni. Lákají mě zejména obrovské možnosti rozvoje v oblasti soft i hard skills, o kterých mi vyprávěli. Myslíte, že by byla možná nějaká forma placené či neplacené spolupráce na 20-30 hodin týdně?“
Na tento úvod konverzace není problém navázat. Zbývá si jen vyladit vzájemná očekávání a možnosti vzhledem k aktuálně otevřeným pozicím a nastavit další kroky. Ať se bude jednat o následnou komunikaci ohledně aktuálně otevřené pozice, nebo zjišťování prostoru pro studenta u manažerů, ze setkání odcházíme oba s velmi příjemným pocitem.
Pár doporučení na závěr:
• Využijte jedinečné příležitosti, že na jednom místě máte možnost oslovit personalisty z významných společností.
• Získejte kontakty na klíčové lidi a ideálně si je přidejte do své sítě na LinkedIn. Nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit.
• Pozitivně zaujměte.
• Buďte pokorní a ego nechejte doma. Vedení studentské organizace z vás nedělá nejlepšího uchazeče na team leadera obchodníků.
Závěrem musím konstatovat, že studenti šanci najít si práci ve své vysněné firmě mají, obrovskou. Firmy samy se je snaží oslovit již na univerzitní půdě, přesto musejí studenti vykročit trochu naproti.
