Královna Elsa čeká miminko se Spidermanem, život jim znepříjemňuje Joker a všechno končí přestřelkou. Jindy zase Joker zaživa pohřbívá Hulka a Spidermana. A postava zdánlivě připomínající Mickeyho Mouse sexuálně obtěžuje Minnie. Nejedná se přitom o recenzi nového crossoverového filmu, ale o YouTube videa vznikající v posledních pár letech. Problémem je, že to jsou videa cílená na mladší děti, které často ještě neumějí ani číst.
Jak vydělat na dětech
Je to přitom dokonalý podnikatelský plán: tvůrci videí mohou za ne příliš složitých podmínek vydělávat na reklamách objevujících se v YouTube videích. Potřebují k tomu ale to hlavní – publikum, které bude videa sledovat. V posledních letech pro ně vznikla spotřebitelsky dokonalá skupina, kterou jsou malé děti. Mají skoro nulové nároky na kvalitu, spoustu času a úplně nejlépe i benevolentní rodiče, kteří jim pustí na tabletu YouTube, aby je na několik hodin zabavili. Stačí, aby se dítě naučilo samo překlikávat mezi videi, a během několika minut se tak může snadno dostat k obsahu, který je často závadný, nebo prostě jen divný a nekvalitní. A to i v aplikaci YouTube Kids určené pro děti.
Taková videa mají nejrůznější podobu. Jsou buď animovaná, ve většině případů kvalitou grafiky zhruba na úrovni grafického odpadu, nebo hraná opravdovými dospělými lidmi. V drtivé většině videí figurují známé, často pohádkové a popkulturní postavy typu Spidermana nebo Elsy, po které je také celá kauza s těmito videi pojmenována jako Elsagate. „Pohádky“ bývají buď úplně nesmyslné, kdy se na plátně náhodně objevují různé postavy či věci za doprovodu jednoduché znělky bez jakéhokoliv příběhu, nebo mají děj v podobě toho, že se v nich postavy vzájemně masakrují, mučí, dělají si naschvály a jinak si vzájemně škodí. Dalšími častými motivy, které ve videích figurují, jsou motivy sexuální anebo motivy těhotenství. Samozřejmostí je slovní mišmaš v názvu videí, který obsahuje klíčová slova důležitá pro to, aby se dětem videa zobrazovala v nabízeném obsahu.
A v tom jsou videa úspěšná, vzhledem k tomu, že mnohdy oplývají – nebo před smazáním oplývaly – miliony zhlédnutí. Většinu videí navíc tvůrci vytvářejí tak, aby se na ně mohly dívat děti ze všech koutů světa a postavy se v nich proto vyjadřují jen pomocí zvuků či bublin s obrázky, nebo v případě hraných videí pomocí gestikulace. Na takových videích je tak možné díky potenciálně velkému publiku vydělat spoustu peněz, jak se koneckonců před dvěma lety povedlo i českým Viralbrothers. Jeden z kanálů, na kterých se převlékali za superhrdiny jako je Spiderman a na který je odkazováno v dalších článcích, ale YouTube smazal pro porušování podmínek. A ten druhý už dohledat nelze.
‚Na internetu je něco špatně‘
Jak je zřejmé, fenomén „divných“ a závadných videí cílených na děti existuje už minimálně dva roky, pozornost mu ale světová média začala věnovat v listopadu loňského roku. V tu dobu o těchto videích napsal britský umělec a spisovatel James Bridle podrobný článek s příznačným názvem Na internetu je něco špatně kritizující zejména zmíněné násilné a sexuální motivy, který způsobil mediální poprask a vedl YouTube k tomu, aby začal konat. Ve velkém tak začaly mizet kanály, které tato videa produkovaly, nebo autoři začali videa označovat jako věkově omezená. Asi nejsledovanějším pozastaveným kanálem byl kanál Toy Freaks se sedmi miliony odběratelů, na němž vystupoval muž se svými dvěma dcerami například tak, že je natáčel, když brečely, nebo je nutil jíst tak moc, až se pozvracely.
Jenže pozastavením kanálů, jako je tento, problém nezmizel. Spousta závadných videí na YouTube stále zůstává a tvůrci jednoduše nahrávají nová. Videa mapuje například populární subreddit Elsagate, díky kterému se konkrétní videa dostávají do povědomí a uživatelé je mohou nahlašovat, zatím však bez valného úspěchu na nějakou obecnou strukturální změnu ze strany YouTube.
Ten přitom stojí před mnoha otázkami ohledně toho, jaká videa jsou závadná a jaká už ne, a také obecněji toho, do jaké míry je nutné zasahovat autorům videí do jejich tvorby, která nemusí vždy nutně porušovat pravidla. Příkladem typu videí, která sice neporušují podmínky, ale jsou minimálně „podivná“, jsou videa, ve kterých někdo rozbaluje hračky z (ne vždy) čokoládových vajíček. Taková videa děti milují, ale dospělí se podivují nad tím, proč vlastně a jestli to nemůže být problém. Děti se totiž dokáží dívat i hodiny na to, jak někdo jiný prostě jen rozbaluje hračky, aniž by tato videa měla jakýkoliv hlubší děj nebo smysl, který obvykle mají klasické pohádky nebo vzdělávací pořady. Rodiče tak nevědí, zda taková videa mohou uškodit vývoji jejich dítěte, nebo zda jsou jen přehnaně starostliví a skeptičtí podobně, jako bývá asi každá generace vůči zájmům té následující.
Význam graficky nekvalitních videí, která obsahují jen nesmyslně poskládaný mišmaš známých postav, je zřejmý – lehký výdělek na nenáročném „spotřebiteli“. Pokud jsou videa hojně sledovaná, systém nabídky a poptávky tvůrce nedonutí svou produkci změnit. Stále ale není jasné, proč někteří tvůrci do svých videí navíc vkládají sexuální motivy nebo násilí. Tato videa jsou totiž už obvykle více propracovaná a velký počet zhlédnutí by získala asi i bez těchto obsahů. Koneckonců mezi nejsledovanějšími dětskými videi či kanály skutečně nefigurují pouze ty „Elsagate“, a když už ano, ve většině případů se jedná „jen“ o videa s nekvalitní grafikou, nulovou zápletkou, jednoduchou znělkou a mixem postav. Proč má tedy někdo zájem na tom, aby – v tomto případě doslova bezbrannému uživateli – záměrně nabízel nevhodný obsah? Doposud se nepodařilo zjistit, jakou přesnou motivaci mají uživatelé, kteří taková videa nahrávají.
Kauza Elsagate také vyvolala spoustu diskuzí a morálních otázek týkajících se internetového prostředí samého. Zatímco někteří v kauze svalují vinu na YouTube coby platformu umožňující nevhodný obsah publikovat a vydělávat na něm, jiní vidí hlavní problém v rodičích, kteří dopustí, aby si jejich dítě bez dohledu pouštělo jakákoliv videa, která tam najde.
Do budoucna je tak nutné vyřešit problém dvojího charakteru. Na internetu se populární platformy začínají potýkat s negativními společenskými jevy – a nemusí to být jen YouTube a Elsagate, ale třeba i Facebook a dezinformace. Zatím ještě stále nevíme, nakolik mají soukromé společnosti povinnost starat se o obsahy na své platformě a kde začíná i končí veřejný zájem. A protože asi nikdy nedojdeme do bodu, kdy bude možné důvěřovat obsahu na všech webových platformách, svůj podíl na změně musí nést i samotní uživatelé internetu. Rodiče, kteří svým dětem bez přemýšlení pouští na YouTube videa, vyrostli v době, kdy ještě spousta rodin neměla ani vlastní počítač a pojem jako je mediální či digitální gramotnost prakticky neexistoval. Je tak úkolem dalších let, aby alespoň nastávající generace byla mediálně gramotná a uměla kriticky přemýšlet o obsahu, který lze na internetu nalézt.
