Korejská lidově-demokratická republika je na rozcestí. Po několika desetiletích naprosté uzavřenosti a vyvíjení nejrůznějších typů zbraní, navzdory všem tlakům mezinárodního společenství, se zdá, že Kim Čong-un zastaví program na vývoj jaderných zbraní. Je pravdou, že obdobné zprávy se objevily již několikrát a pokaždé byly tyto deklarace porušeny, takže by bylo možné brát toto prohlášení znovu jako planý slib. Z několika důvodů se však jeví, že to Severní Korea myslí vážně. Co vedlo Kima k navázání kontaktu s Jihem i se Spojenými státy?
V posledních desetiletích zahraniční politika KLDR stojí na vývoji raket dlouhého doletu zejména s možností přenášení jaderných hlavic a na následné vítězoslavné prezentaci dosaženého úspěchu s notnou dávkou propagandy. Výsledná propaganda je určena zejména Západu, ačkoliv je plně využita i pro domácí potřeby. Hrozba dokonání vývoje jaderných hlavic je následně využita ve vyjednávání s ostatními státy, zejména jde o omezení či vzdání se vývoje výměnou za energetickou podporu od Spojených státu nebo Japonska. Ve všech předchozích případech však byla ujednání porušena, ať už ze strany KLDR, nebo západních mocností.
Nyní se však zdá, že Kim Čong-un denuklearizaci Korejského poloostrova myslí vážně. Oficiální propaganda prohlásila, že KLDR přestává s vývojem jaderných zbraní, protože je již dokončen. Jiné zdroje však uvádí, že na konci minulého roku postihla jedno z vývojových středisek jaderných zbraní mohutná exploze, která jej naprosto zničila. Je tedy otázkou, zda se Kim rozhodl ukončit jaderný program, protože chce změnit roli KLDR v zahraniční politice, nebo pouze reálně nemůže pokračovat ve vývoji a v testech, a proto se dal do vyjednávaní, aby v mezidobí zlepšil ekonomickou situaci země.
Nástroj na zničení totality? Černý trh
Jedním z důvodů, proč se můžeme domnívat, že Kim vyjednávání bere seriózně, je zásadní změna ve fungování severokorejské ekonomiky. Celé hospodářství je bez výjimky řízeno státem, nicméně v posledních několika letech se začíná rozmáhat černý trh, který je více nebo méně tolerovaný státní mocí. Alternativní ekonomika je samozřejmě absolutně zakázána, nicméně na černém trhu se objevují výrobky zejména z Číny, které musí být nějak dopraveny přes hranice do hlavního města, protože tam je černý trh nejvíce rozvinut. V totalitním státu, ve kterém mají oficiální autority oči a uši všude, je nemyslitelné, že by o tom nevěděly.
Černý trh ve striktně přídělovém hospodářství vytvoří určitou skupinu obyvatel, která si bude žít nad poměry ve vztahu k ostatnímu obyvatelstvu (kromě státního aparátu) a bude následně požadovat politické záruky alespoň minimálního ekonomického rozvoje, což může obsahovat různá politická práva nebo záruky soukromého vlastnictví. Čím početnější bude tato skupina obyvatel, tím větší bude tlak na státní moc ve prospěch omezení velmi přísných pravidel. Následkem určitého nadbytku se zejména v hlavním městě rozvíjí obchod s různými produkty (například i se západní módou), který by byl ještě před několika lety nemyslitelný.
Pchjongjang je však stát ve státě. Aby se běžný Severokorejec dostal na jeho území, potřebuje speciální vízum a právo v něm bydlet mají jen ti nejoddanější zastánci režimu. Ekonomická uvolnění se tedy dotýkají zejména hlavního města a možná několika největších měst, ostatní oblasti žijí stále na základě přídělového systému. Je však otázkou času, než se černý trh a jeho následky dostanou mezi širší obyvatelstvo.
Zdá se, že Kim Čong-un právě na tuto situaci reaguje. Jeho základním cílem bude alespoň částečně zlepšit stav zdevastovaného hospodářství země, aby naplnil představy narůstajícího počtu ekonomicky prosperujících obyvatel. Alespoň minimální ekonomický rozvoj způsobí omezení potřeby černého trhu, protože ten vznikl v 90. letech po vlně hladomoru, kdy si lidé začali směňovat produkty a snažili se být více nezávislí na nefungující státem řízené ekonomice. Pro režim bude výhodnější částečně uvolnit přísná ekonomická pravidla než kontrolovat relativně skrytý a živelně se rozvíjející černý trh.
Vyšší geopolitická hra
Změny v postavení KLDR v mezinárodním společenství se neobejdou bez dominantních sil v regionu, tedy Číny, Japonska a USA. Čína po dlouhou dobu prakticky udržovala při životě severokorejský režim a odmítala vůči němu většinu sankcí. V posledních několika měsících se její vztah ke svému sousedovi (který je v pozici černé ovce rodiny, není oblíbený, ale přesto je to rodina) začíná přiostřovat. Čína začíná částečně naplňovat ekonomické sankce a KLDR to zásadně pociťuje. Čína je totiž pod silným tlakem Spojených států, mimo jiné kvůli nynější obchodní válce mezi zeměmi.
Dvě stě let po narození Karla Marxe se zdá, že můžeme sledovat začátek konce jedné z odnoží jeho ideologie, která patří k nejbrutálnějším a zároveň k nejmystičtějším. Změny v Severní Koreji nebudou překotné a bude dlouho trvat, než se tato země promění ve stát, který bude alespoň o trochu přívětivější ke své populaci. Nemůžeme však čekat takovou změnu jako je spojení Korejského poloostrova, protože Čína už od 50. let drží ochrannou ruku nad severní částí proto, aby vytvořila nárazníkové pásmo mezi Západem a Východem. Vývoj může však směřovat k vytvoření státního režimu obdobného jako v Číně, možná i ve formě loutkového státu.
