Režisér a herec Jiří Havelka: Zážitek z filmu je víc než sebelepší seriál
Divadelní režisér a herec vkročil před dvěma lety se svým snímkem Vlastníci i do vod filmových. Zabodoval u diváků i kritiky. Na cestě je jeho další film s názvem Mimořádná událost. A to není v podání Jiřího Havelky zdaleka vše.
Jak jste se dostal k divadlu a považujete ho i po úspěchu s Vlastníky stále za disciplínu, která ve vašem životě hraje prim?
K divadlu jsem se dostal takovou dost běžnou formou. Na střední škole založil češtinář Zdeněk Krásenský divadelní soubor. Líbilo se mu, jak na hodině literatury četla jedna studentka Gluma, když zrovna probírali Tolkienova Hobita a rozhodl se, že by mohl zkusit s žáky inscenovat celou tu knihu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Tak vyvěsil na nástěnce jihlavského gymnázia oznámení o založení divadelního spolku, já jsem se přihlásil a hrál Bilbo Pytlíka. Zkoušeli jsme pak každý rok jednu inscenaci. Od té doby mě divadlo pohlcuje a zřejmě to tak bude i nadále.
Vzpomněl byste si na první setkání s kolegy z Vosto5 a co pro vás tento divadelní soubor vlastně znamená?
Dohromady nás dala DAMU, Ondra Cihlář studoval režii o rok výš než já, Petr Prokop a David Kašpar produkci, Tomina Jeřábek i Ondra Bauer pak v různých nižších ročnících herectví. Ale Vosto5 už existovala předtím, založili ji už na gymplu Cihlář, Prokop a Kašpar. Se mnou se kluci výrazně propojili až v rámci tehdy začínající hudební televize Óčko. Rozjeli jsme tam spolu improvizační pořad Baráž. Pro mě znamená Vosto5 hrozně moc. Je to takový středobod, na který se vážou další linie. Sice se teď každý rozbíháme víc po vlastní ose, ale myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že to propojení divadla a kamarádství je ve Vosto5 jedinečné. A možná i víc to kamarádství než divadlo.
Během pandemie jste režíroval inscenaci pro Národní divadlo s názvem Očitý svědek, zajímavá je svým netradičním formátem i příběhem. Právě pandemie jeho podobu ale dost ovlivnila.
Příběh je poměrně drastický a ležel mi v hlavě hrozně dlouho. Ta událost se dá najít na wikipedii poměrně přehledně zmapovaná, stačí zadat heslo masakr na švédských šancích. Do ruky se mi jednou shodou náhod dostal archiv s výpověďmi očitých svědků té masové poválečné vraždy. Byl to dost objemný fascikl z vojenské prokuratury v Bratislavě. Je to plné výslechů, prohlášení, zdravotní dokumentace, oficiálních dopisů, nákresů a podobně. Napsal jsem podle toho filmový scénář, který měl být natočen jako koláž subjektivních pohledů z dálky, které postupně zmapují tu krvavou událost od příjezdu vlaků na nádraží, přes popravu až k odjezdu z nádraží, tedy den, noc a den. Potom jsme s kamarádkou napsali i scénář na seriál, který naopak zobrazoval spíše ty tři roky od zahájení vyšetřování po únorový převrat roku 1948, tu postupnou erozi právního státu. A nakonec jsem to přinesl Martě Ljubkové do Národního divadla a plánovali jsme vytvořit jednoduchou inscenaci na základě právě těch vybraných očitých svědectví, takovou vlastně čistou rétoriku, trochu ale antické divadlo.
A přišel covid a nám z toho celkem vyplynulo, že to chceme udělat v karanténních podmínkách jako výpovědi svědků do kamery. Trochu taková zoom konference z roku 1945. Oslovili jsme skoro celý ansámbl Národního divadla, všichni souhlasili a skrze ně tak ožila ta 70 let stará svědectví.
Jak by osobně jste zvládal a prožíval lockdowny, různá opatření a tak dále?
Pandemii jsem nějak přijal a nemusel něco vymýšlet nebo extrémně předělávat plány. Něco jsem psal, něco jsem si mohl zkusit, měl jsem víc času dodělat nějaké resty, myslím, že vznikla až taková symbióza mě a karanténních opatření.
Dokončujete nyní nový film s názvem Mimořádná událost, cítíte se po Vlastnících už jako zkušený filmový režisér?
Tak jsem pořád dost začátečník, ale samozřejmě mě baví pracovat na filmu, jinak bych to nedělal a jsem vděčný, že jsem si to mohl už podruhé zkusit. I když musím uznat, že je to extrémně stresové. Jednak samotný průběh se odehrává docela v časovém presu, také ta zodpovědnost za výsledek, za smysluplnost té energie všech, i peněz. Tentokrát to mělo dost specifický průběh. Zmínil jsem kamarádovi událost s vlakem, který se s cestujícími sám, bez strojvůdce v kabině, rozjel dozadu, jemu se to zalíbilo, začali jsme psát scénář, producent Marek Jeníček si přečetl první verzi a najednou jsme dostali grant a pak už se to valilo, začali jsme připravovat realizaci a v červnu točili. Teď sedíme ve střižně a já jsem zase jak Alenka v říši divů. Trochu jiný film jsem si představoval při psaní, trochu jiný při natáčení, trochu jiný teď vzniká ve střižně…je to dobrodružné, protože ještě sám nevím, kam nás to přesně dovede.
Natáčeli jsme dost specifickou technikou, kdy vagón byl v ateliéru obestaven ledkovou stěnou, na kterou se promítala ujíždějící krajina. Bylo dost těžké to všechno sesynchronizovat, a v těch přípravách jsme samozřejmě nevychytali úplně všechny nástrahy, ale o to to bylo celé ještě dobrodružnější.
Lákalo by vás natočit výpravný film založený na skutečných událostech? To je poměrně oblíbený žánr současné kinematografie.
Ona ta Mimořádná událost je do značné míry založena na skutečné události. Respektive si s tou skutečností a neskutečností právě pohrává. My jsme zvyklí, že „podle skutečné události“ musí znamenat realistický film, který zobrazuje určitou událost nebo mapuje konkrétní osud inspirovaný životem skutečně žijící osoby. My s tím zkoušíme trochu polemizovat.
Kdybyste si jako divák měl vybrat: Film, nebo seriál?
Troufl bych se označit za filmového fanouška. Zážitek z filmu je pro mě pořád víc než sebelepší seriál, hlavně kvůli té časové kompaktnosti. V hodině a půl se může odehrát moc. Nebo i hodně málo. Právě Mimořádná událost je postavena na události trvající jen 14 minut.
Mohou vás fanoušci brzy vidět i před kamerou?
Právě natáčím menší roli v novém filmu Tomáše Mašína podle scénáře Alice Nellis.
Chystáte také zcela nový projekt Vzlet, kulturní centrum v pražských Vršovicích. Ještě něco dalšího?
Vzlet měl vystartovat už před rokem a covid ten start přibrzdil, což se možná ve výsledku ukáže jako výhoda. Měli jsme čas lépe promyslet proč a čím vlastně takový barák naplnit. Slavnostní otevření teď bude 1. září a hned potom, 17. a 18. září, budeme mít premiéru nové inscenace s Vosto5 v rámci festivalu 4plus4dny v pohybu. Bude se to jmenovat Orestés na kavčím plácku. Ale celkově už je podzim plný programu - Collegium 1704, debaty a besedy vedené Kinem Pilotů, talkshow Ondřeje Cihláře a další věci.
Jak a kde přitom budete odpočívat?
V jádru jsem spíš městský člověk, o přírodě vím dost málo, ale mám hausbót. Pořídit si hausbót zní romanticky, ale není to pro každého. Nejpodstatnější fakt je, že najít místo na trvalé kotvení je problém. Nicméně dát si ráno kafe na terase, vidět okolo plavat kačeny a labutě a v dálce na kopci Vyšehrad, je povznášející.
