Čekání na druhý solární boom. Na územním povolení ztroskotá až třetina projektů
Na mapě budoucnosti české energetiky, která zůstávala dlouhé roky mapou slepou, začínají být vidět prvotní výraznější obrysy. Na počátku února ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo návrh aktualizace Státní energetické koncepce k mezirezortnímu připomínkování, z něhož jasně vyplývá, na jaké zdroje energie bude česká energetika sázet a která paliva naopak napíšou svou poslední kapitolu. V novém seriálu e15 zaostří pohled na jednotlivé typy energetických zdrojů, na jejich potenciál i překážky rozvoje, a hlavně na to, jak reálně mohou dosáhnout své nové role, kterou jim strategický dokument přisuzuje.
Jednoznačným vítězem – zejména vzhledem k neustále zesilující snaze Evropské unie urychlit dekarbonizaci – bude fotovoltaika. Ministerstvo průmyslu chce v roce 2030 vyrábět 37 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, oproti dnešku zhruba trojnásobek. Je zřejmé, že jiné než solární zdroje takový skokový nárůst nedokážou zajistit. „V praxi to znamená zhruba deset gigawattů výkonu fotovoltaiky,“ odhaduje ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí Pavel Zámyslický. Dnes jejich instalovaný výkon dosahuje přibližně 3,5 gigawattu.
Tohoto cíle přitom nebude vůbec jednoduché dosáhnout. „Pokud má být do roku 2030 v provozu 10 gigawattů solárních elektráren, je zřejmé, že klíčovou roli budou hrát větší pozemní elektrárny,“ má jasno šéf Solární asociace Jan Krčmář. Střešní fotovoltaika sice loni přinesla rekordní nárůst fotovoltaického výkonu o zhruba jeden gigawatt, ale toto tempo podle Krčmáře postupně ztratí dynamiku. „Bez masivnější výstavby nových solárních parků cíl nesplníme, nehledě na to, že větší park je celkově výrazně efektivnější než střešní instalace,“ dodává.
Zda se ale solární parky při dnešních podmínkách skutečně začnou stavět ve velkém, je otázkou. První vlna fotovoltaik podpořených investiční dotací z Modernizačního fondu je sice v pokročilé fáziprojektování, část menších elektráren se už dokonce i staví, ale ta opravdová smršť by údajně teprve měla přijít, takže stále není nic jistého.
„Rychlost povolování obnovitelných zdrojů je v Česku stále malá. Na rozdíl od okolních států, které implementovaly plán REPower EU, Česko postrádá vymezené akcelerační zóny a úpravu povolování v těchto zónách,“ říká například mluvčí ČEZ Barbora Peterová. Cílem REPower EU je zbavit Evropu závislosti na ruských fosilních palivech během této dekády.
Největší překážkou pro rozvoj zelených technologií jsou přitom stále potřebné změny územně plánovacích dokumentací. „Bez jejich změny není možné stavět, a z toho důvodu zaniká na trhu až 30 procent záměrů,“ upozorňuje Peterová. Právě ČEZ má být českým tahounem fotovoltaické revoluce. V plánu má do konce dekády vystavět přibližně šest gigawattů výkonu.
Pro akcelerační zóny, které by proces povolování zjednodušily, zatím chybí legislativa. Ministr životního prostředí by ji chtěl mít hotovou během příštího roku. Jejím smyslem je urychlit povolovací řízení v ideálním případě na jeden rok. Krčmář ale upozorňuje, že účinnost nových pravidel může být nakonec značně okleštěna. „Ministerstvo pro místní rozvoj se snaží do chystané regulace zanést princip ochrany krajinného rázu, což je tak vágní pojem, že každému úředníkovi uvolní ruce k tomu, aby mohl projekt svévolně zablokovat. Hrozí, že ve výsledku se nic nezmění,“ obává se Krčmář, který apeluje na to, aby regulace byla co nejjednodušší.
Krčmáře trápí ale také to, že k masivnějšímu rozvoji nemusí stačit ani současná investiční podpora. „Je třeba znovu otevřít diskuzi ohledně aukcí, s nimiž se už počítá pro větrné elektrárny. Soutěžní aukční systém na garantovanou stabilní provozní podporu je pro investory i financující banky mnohem preferovanější nástroj,“ vysvětluje Krčmár s tím, že stát by měl být alespoň připravený tento nástroj použít.
Zdrojem těchto úvah je mimo jiné rychlý pokles velkoobchodních cen elektřiny, které klesly na úroveň z poloviny roku 2021 a negativně tak ovlivňují návratnost investic do fotovoltaiky. Do České republiky se navíc po dvou letech rekordně vysokých cen vrátily i ceny záporné. Na denním trhu bylo loni možné koupit elektřinu a dostat za ni zaplaceno hned ve 134 obchodních hodinách, což je o 15 hodin více než z tohoto pohledu v rekordním roce 2020.
Největší připravovaný solární park: ČEZ Prunéřov – 243 megawattů
- Součástí lokality má být hned několik fotovoltaických elektráren, které však budou sloučeny do jednoho připojovacího místa.
- Největší elektrárna zde bude dosahovat výkonu 88 megawattů. Dosud je největší fotovoltaickou elektrárnou solární park v Ralsku s bezmála 56 megawatty. Zdroj, který rovněž patří skupině ČEZ, byl zprovozněn v roce 2010.
ČEZ připouští, že bez finanční podpory se rozvoj fotovoltaiky zatím stále neobejde, o to více když v posledních dvanácti měsících klesla cena elektřiny na burze o vyšší desítky procent. Stejně jako většina firem z oboru ale jako větší překážku vnímá spíše podnikatelské prostředí. Kromě pro investory nepřívětivého povolovacího řízení výstavbu fotovoltaiky limituje také omezené nebo zdlouhavé připojování obnovitelných zdrojů do sítě.
Největší problém s připojováním má podle firem instalujících fotovoltaiku distribuční firma EG.D, která má na starosti distribuci elektřiny v jižních Čechách a na jižní Moravě. Zejména ve druhé zmíněné oblasti je připojování historicky nejproblematičtější.
EG.D nicméně situaci řeší. Loni společnost zdvojnásobila počet připojených fotovoltaik, zrychlila připojování a na podzim představila koncepci na další posilování kapacit sítě. Sebevědomě v tomto směru vystupuje i největší český distributor ČEZ.
Zkapacitnění sítí ale nebude zadarmo. Investiční výdaje na posílení sítě budou jak pro distributory, tak provozovatele sítě ČEPS obrovské. Podle odhadu distributorů a ministerstva průmyslu a obchodu půjde na modernizaci, posílení a na údržbu distribuční a přenosové soustavy do roku 2030 350 až 400 miliard korun. Velká část této sumy je přímo spjatá s potřebami, které do energetiky vnáší decentralizace, zejména pak fotovoltaika.
Rozhodně to ale není tak, že by byl cíl deseti gigawattů nesplnitelný a že by všechny karty hrály proti oboru. Solární sektor v posledních letech velmi rychle dospěl a v posledních letech se stal v transformaci energetik jasným lídrem obnovitelných zdrojů. Ceny solárních panelů klesají dlouhodobě rychleji, než mnozí očekávali. K tomu pomohla ceny v posledním roce stlačit i záplava levných čínských panelů. V posledním loňském kvartálu se tak cena panelů v Evropě dostala na historicky nejnižší úroveň, konkrétně pod 15 eurocentů za jeden watt instalovaného výkonu, což podle šéfa solární firmy SolSol Radka Orsága meziročně snížilo investiční náklady na výstavbu solárních parků až o pětinu. Od té doby trh sice prošel mírnou korekcí, výraznější zdražení panelů ale příliš očekávat nelze.
Solární panely jsou navíc čím dál účinnější a výrobci technologie každý rok přinášejí výkonnější a výkonnější modely. Tento trend má pokračovat i do budoucna. Zatímco na začátku dekády byla nejvyšší účinnost solárního článku kolem 24,5 procenta, příští rok už to má být podle prognózy čínské solární firmy Huasun až 28 procent. Maximální účinnost dnes nejprodávanějšách panelů se pohybuje mezi 20 a 23 procenty. Česko se navíc může opřít o řadu nadnárodních firem s českými kořeny, které v oboru už dlouhé roky působí a které jsou připraveny znovu stavět i doma.
Kromě už zmíněného energetického gigantu ČEZ jde například o společnosti Solar Global nebo Solek, které se jen pro vlastní využití chystají stavět minimálně nižší stovky megawattů. Přesáhnout minimálně stovku megawattů solárního výkonu mají v plánu i české uhelné skupiny jako Sev.en nebo Sokolovská uhelná, které na investice budou moci využít i peníze z Fondu pro spravedlivou transformaci, který má za cíl pomoci uhelným regionům s přechodem na bezemisní energetiku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
