Matky (i otcové) chtějí skloubit péči o děti s prací, stát ani firmy jim v tom nepomáhají

Rodičovská dovolená v Česku patří k těm nejdelším v Evropě, matky a otcové mohou se svými dětmi zůstat doma až čtyři roky. To ale znamená dlouhou dobu výpadku z pracovního trhu, na kterou upozornila začátkem ledna Národní ekonomická rada vlády. A navrhla zkrátit maximální dobu čerpání rodičovské na tři roky. V plánu pro nastartování české ekonomiky navíc doporučuje sloučit rodičovský příspěvek s peněžitou pomocí na rodičovské tak, aby ho bylo možné zcela vyčerpat už do dvou let věku dítěte, navíc s možností volného střídání rodičů.

Bez práce bych třetí dítě neměla

Tereza ze Středočeského kraje je na rodičovské dovolené s šestiměsíčním Jonášem. Pracuje jako vývojářka v bankovním sektoru a díky přístupu svého zaměstnavatele kvůli mateřství neztratila kontakt s prací. „Už na mateřské jsem pracovala dvakrát týdně tři hodiny, a to až do porodu. Vyšli mi maximálně vstříc,“ říká. Ke stejnému pracovnímu režimu se opět vrátila, když byly Jonášovi dva měsíce. Pracuje z domova a hodiny si může libovolně rozložit do celého dne.

„Když potřebuju, syna mi pohlídají babičky. Ale dokážu si to představit i bez toho, jen bych musela práci víc kouskovat a pracovat třeba po večerech, kdy se o syna může starat partner,“ popisuje. Variantu, že by na část rodičovské dovolené zůstal s malým Jonášem doma on, nevylučuje ani jeden z nich. Zatím je ale podle Terezy syn moc malý, výměna s partnerem možná přijde na řadu až za rok. 

Prakticky hned po porodu se do zaměstnání vrátila advokátka Eva Zhřívalová. Pro práci při péči o čerstvě narozeného potomka se ale rozhodla až u třetího syna – nemohla jen tak ze dne na den zavřít svou advokátní kancelář, aniž by přišla o klienty. Věnovala se jim alespoň tři hodiny denně a vše plánovala na dobu spánku dítěte.

Zpětně je za své rozhodnutí ráda, protože si tak ušetřila stres z možného výpadku financí. „Myslím, že kdybych nemohla pracovat alespoň takhle, na malý úvazek, třetí dítě nemáme. Spousta mých kamarádek mi říká, že se třetího dítěte bojí kvůli ztrátě kontaktu s prací.“

Vezmeme vám počítač a zrušíme e-mail

To, že matky nechtějí zůstávat na rodičovské v izolaci, potvrzuje i zmiňovaný průzkum společností Deloitte a Mumdoo. Podle výsledků z konce září loňského roku si doma plně s dítětem přejí zůstat pouze tři procenta dotázaných matek. U zaměstnavatelů ale ne vždy uspějí a narážejí na malou flexibilitu úvazků. „Při odchodu na rodičovskou jim firma vezme počítač, zablokuje e-mail. Já sám bych rád u nás na úřadě vycházel víc vstříc, nemáme ale dostatek prostředků a situaci nám komplikuje služební zákon,“ říká generální ředitel Úřadu práce Daniel Krištof.

Rodiče tak s dětmi zůstávají bez kontaktu se svou do té doby každodenní realitou. A jen málokteří zaměstnavatelé s nimi udržují kontakt i během času, kdy se doma starají o děti a do práce pravidelně nedocházejí. Dlouhá doba mimo pracovní trh vede k přerušení nejen vazeb s kolegy, ale také s aktuálními trendy a technologiemi v oboru. Kariéra stagnuje a v budoucnu mohou mít rodiče nižší šanci na postup nebo, po návratu do práce, na zapojení do nových zajímavých projektů. „Technologie v IT se hodně mění. Díky částečnému úvazku mám dál přehled a nevypadnu ze své práce. A zároveň si tím udržuju zdravý rozum,“ pochvaluje si vstřícnost zaměstnavatele Tereza. 

„Je důležité, aby rodiče zůstávali ve spojení s firmou a dalšími spolupracovníky. Nezdá se to, ale rodičovská dovolená je velmi dlouhá doba, během které jsou rodiče mimo spojení se svou prací a běžným životem,“ potvrzuje Lucie Osvaldová, výkonná ředitelka Raiffeisen Investiční společnosti. Stejně jako příběh Terezy, která dostala příležitost pracovat z domova na několik hodin denně, není ani ten její v Česku zcela běžný: na rodičovské dovolené doma zůstal partner Osvaldové. „Když se pak chtěl vrátit do práce, setkával se se dvěma hlavními problémy. Stále chyběly flexibilní nebo zkrácené úvazky, a pokud už nějaké existovaly, pak šlo spíš o asistentské nebo juniorní pozice. A tam můžete narazit na stereotyp, že ,starší‘ muži se na takové pozice nehodí.“ Nesnáze po návratu do zaměstnání, kterým čelil partner Lucie Osvaldové, představují i jeden z důvodů, proč se muži v Česku rodičovské často brání.

Těžkosti advokátek i soudkyň

Zkušenosti s nedostatečnou flexibilitou úvazku má také absolventka právnické fakulty Zuzana Otradovcová. Dostudovala, když bylo její malé dceři kolem osmi měsíců. Ideální by pro ni byl čtvrtinový úvazek, nejlépe s možností práce z domova. Jenže Otradovcová si chtěla udělat profesní zkoušku, bez níž se absolventi právnické fakulty nemohou stát advokáty, soudci nebo notáři. Ta ale má jednu podmínku: uchazeč musí nastoupit na plný úvazek, jinak se mu odpracovaná doba nezapočítává do povinné praxe. 

„Ve sněmovně je teď novela zákona o advokacii, která by za určitých okolností mohla přinést i zkrácené úvazky. Ale je samozřejmě otázka, jak se k tomu v praxi budou stavět advokáti, pod kterými koncipienti budou chtít pracovat,“ říká Otradovcová. Pravidlo plných úvazků pro přistoupení k profesní zkoušce ovšem považuje za zbytečně svazující. „Žena se tak navíc dostává do období s nulovou realizací v práci," upozorňuje mladá právnička. Některým jejím kamarádkám se však na částečný úvazek nastoupit podařilo. „Většinou to ale bylo díky tomu, že už v práci měly vybudovanou určitou pozici,“ dodává.

Zuzana Otradovcová nyní čeká na reakci poradenské společnosti v Uherském Hradišti, která inzerovala místo pro studenta práv na pět hodin týdně. Firma nabízí i práci z domova. „Péči o dítě jsem jim rovnou přiznala. Na odpověď čekám už šest týdnů, a nevím, jestli důvodem může být mateřství nebo to, že jsem si řekla o 200 korun za hodinu, na což jsem byla zvyklá z Prahy před dvěma lety.“

Česko podle NERV vykazuje v rámci Evropské unie nejvyšší propad zaměstnanosti žen s dětmi do šesti let věku. Rada jako hlavní příčinu vidí nevhodné nastavení mateřské a rodičovské v kombinaci s dlouhou garancí zachování pracovních míst a takzvaným participačním zdaněním zaměstnaneckých výdělků, které hlavně u párů s nižšími příjmy může způsobit, že se po návratu ženy do práce po rodičovské celkové daňové zatížení rodiny zvýší natolik, že si ženiným nástupem do zaměstnání finančně příliš nepolepší. Za další velký problém NERV považuje nedostatečný počet míst ve školkách.

S tím, že systém není nastavený ve prospěch rodičů rodičů, souhlasí i Úřad práce. „Situaci v návratu matek na trh práce vnímáme jako daleko složitější než  u jiných skupin, například uchazečů starších 50 let,“ říká jeho mluvčí Martin Bušo. 

Děti jako pracovní příležitost

Mateřství ale paradoxně může některým ženám přinést i nové pracovní příležitosti. To se poštěstilo třeba šestadvacetileté dvojnásobné matce Janě Kozlové. S dnes pětiletou a tříletou dceru chodí k pediatrovi, a ten jí jednoho dne nabídl, aby k němu nastoupila jako zdravotní sestra. V té době už pracovala na dohodu v dětské herně, kam mohla brát s sebou i svoje děti.

„Trochu jsem se bála, jak budeme řešit situace, když bude jedno z dětí nemocné. V ordinaci by mě neměl kdo zastoupit,“ vzpomíná. Svou obavu ale sdílela se zaměstnavatelem a ten se rozhodl pro přijetí další sestry na částečný úvazek, aby měla pro případ potřeby zástup. Její případ je tak jedním z těch šťastnějších: obava z „nespolehlivosti“ nebo častých personálních výpadků je totiž nejen v Česku častým důvodem diskriminace rodičů při výběrovém řízení. Zaměstnavatel se přitom ze zákona na rodinný stav uchazečů ptát ani nesmí.

„Mnoho žen, které se registrují na Úřadu práce, má po mateřské nebo rodičovské dovolené problém najít si místo. V dubnu jejich počet meziměsíčně vzrostl a překročil deset tisíc. Ženy s malými dětmi jsou vůbec nejohroženější skupinou na trhu práce,“ upozorňuje generální ředitel ÚP Krištof. Aktuálně matky tvoří 6,7 procenta z celkového počtu žen evidovaných na Úřadu práce jako uchazečky o zaměstnání.

Doma zůstane ten, kdo vydělává míň

NERV ve svých prorůstových doporučeních z ledna 2024 upozornil také na to, že na rodičovské často zůstává ten z rodičů, jehož příjmy byly do té doby nižší. Ve valné většině případů tak jde o ženy, které v Česku vydělávají o 17,9 procent méně než muži. Podle Eurostatu jde o třetí největší rozdíl v EU. Průzkumy organizace Rovná odměna nacházejí největší nerovnosti v počtu obsazených pozic i ve výši mezd u řídících pracovníků a zákonodárců. Aby si zde ženy ročně přišly na stejnou odměnu, musely by pracovat přibližně o 65 dnů víc než muži. Mediánový příjem mužů na těchto pozicích je podle Rovné odměny o více než 16 tisíc korun měsíčně vyšší.

Ženy obvykle dominují pomáhajícím profesím, například ve školství nebo lékařství. I zde ale dostávají nižší platy, v průměru o téměř 12 tisíc korun. Přitom před dvěma lety, v souvislosti s covidovou pandemií, došlo právě v těchto odvětvích ke zvýšení odměn i platových tarifů. Takzvaný gender pay gap, rozdíl v odměňování mužů a žen, v Česku v roce 2021 poklesl na historicky nejnižší hodnotu 15 procent. Během jediného roku ale opět o téměř tři procenta narostl. Pro srovnání: nepatrně lépe je na tom Slovensko, ale například v Polsku berou ženy v průměru jen o 7,8 procent méně než muži.

„Studie McKinsey Win-win z roku 2021 doložila, že ženy jsou opravdu stejně ambiciózní jako muži, ale na nejvyšší manažerské pozice se v regionu střední a východní Evropy propracuje jen dvacet procent z nich,“ říká prezidentka Business & Professional Women CR Lenka Šťastná. Důvodů je podle ní několik, mezi hlavní dva řadí nižší sebedůvěru žen v pracovních otázkách a dopady neplacené práce, jako je péče o rodinu a domácnost. „Ta v našem regionu ze sedmdesáti procent leží na bedrech žen,“ upozorňuje.

Stereotyp: muž živitel

Zájem ze strany mužů o rodičovskou dovolenou přitom v Evropě roste. Například podle studie OECD z roku 2019 by víc než sedmdesát procent mužů ze skandinávských zemí – třeba ve Švédsku a Norsku – využilo rodičovskou dovolenou, pokud by měli adekvátní finanční podporu.

Přístup českých mužů k rodičovské je ale mnohem opatrnější. Průzkum Česko v datech z roku 2021 ukázal, že jednou z jejich největších obav zůstává finanční stránka odchodu na rodičovskou. Většina z mužů se bojí, že by plat jejich partnerky spolu s rodičovským příspěvkem na pokrytí výdajů domácnosti nepostačil. Kdyby se ale rodičovská podpora zvýšila ze současných 300 tisíc korun na 600 tisíc, více než třetina mužů by podle stejného průzkumu svůj postoj přehodnotila.

Čtvrtina v průzkumu oslovených mužů nicméně tvrdí, že by na rodičovskou nebo mateřskou dovolenou nešla ani tak. Druhým nejčastějším důvodem, proč otcové zůstávají v práci, je přesvědčení, že péče o dítě předškolního věku je tradičně úkolem ženy. To si myslí více než 20 procent českých mužů. Sociokulturní tlak na představu o mužské identitě coby živitele rodiny ale odrazuje od péče o děti nejen Čechy, ale muže po celém světě. Podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2021, který zahrnoval 27 nejen evropských zemí, se až 65 procent respondentů domnívá, že genderové stereotypy stále ovlivňují role mužů a žen. Více než polovina dotázaných je přitom přesvědčena, že tyto stereotypy limitují muže v jejich možnostech zapojit se do péče o děti a domácnosti.

Podle dat MPSV tvořili v roce 2020 otcové v Česku jen zlomek příjemců rodičovského příspěvku. A to i přesto, že jejich zájem stejně jako v dalších evropských státech o rodičovskou dovolenou roste. Průzkum Česko v datech ukázal, že s rodičovskou dovolenou má zkušenost pouze 3,5 procenta mužů, s otcovskou, která muže opravňuje k tomu, aby byl po narození dítěte dva týdny doma, 13,6 procent.

„Vzhledem k tomu, že příjem muže bývá obvykle vyšší než příjem ženy, lidé uvažují pragmaticky,“ komentovala výsledky šetření pro Česko v datech socioložka Hana Maříková ze Sociologického ústavu AV ČR. „Jak ukazují zkušenosti ze zemí, kde otcové pečují o své dítě celodenně, pokud výše náhrady za mzdu v podobě rodičovského příspěvku není nastavena jako univerzální dávka, nýbrž jako dávka, která má vztah k předchozímu příjmu jedince, pak se ochota otců odcházet na rodičovskou zvyšuje.“

Po návratu z rodičovské se začíná od nuly

Jeden z problémů, kterému mnohé ženy i muži po návratu do práce z rodičovské dovolené čelí, je, že se jich nedotkne valorizace mezd. „Za dobu absence rodičů v práci, což může být i několik let, se pravděpodobně odměny ve firmě zvednou. A ti rodiče, kteří se vracejí zpět, dostanou původní mzdu, která může být v porovnání s ostatními mnohem nižší,“ vysvětluje CSO společnosti GasNet Erika Vorlová. Je proto podle ní nutné mzdu po návratu narovnat tak, aby odpovídala odměně ostatních zaměstnanců. Na problematiku nedostatečné valorizace mezd vracejících se rodičů upozorňuje také NERV.

Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní pracuje na takzvané flexibilní novele zákoníku práce, která je podle mluvčího MPSV Jakuba Augusty zatím v meziresortním připomínkovém řízení. Ministr Marian Jurečka ji představil v polovině dubna a jednou z klíčových změn má být právě snaha o zjednodušení přístupu k práci během rodičovské. Jurečka chce umožnit matkám a otcům na rodičovské i nadále vykonávat stejný druh práce, jakému se věnovali do narození dítěte, například ve formě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce.

Zaměstnavatel by ale měl mít nově povinnost podržet rodičům jejich pracovní místo pouze do dvou let věku dítěte, namísto dosavadních tří. „Jde o motivační opatření, které doplňuje jiné již existující kroky, jako je například podpora částečných úvazků či dětských skupin,“ říká ministr. Rezort se novelou pokouší vyrovnat s nízkou nezaměstnaností, nedostatkem kvalifikovaných i nekvalifikovaných zaměstnanců i malou flexibilitou úvazků. 

Novela ale jen těžko napomůže řešení kariérních problémů souvisejících s rodičovskou dovolenou, které zažívají jak ženy, tak i muži. V případě partnerů, kteří byli před příchodem potomka na profesně srovnatelné výchozí pozici, se v Česku postup postup toho z nich, který zůstal doma s dítětem, většinou zastaví. A někdy je situace dokonce donutí najít si novou práci.

„Díky tomu, že mě můj partner podpořil a já z práce nevypadla na tak dlouhou dobu, jsem mohla postupnými krůčky kariérně růst,“ doplňuje svůj příběh výkonná ředitelka Raiffeisen Investiční společnosti Lucie Osvaldová. „On ale po návratu z rodičovské nechtěl hned pracovat na plný úvazek. Neměl tak možnost vrátit se do stejného bodu, ze kterého tehdy odcházel. Prakticky musel začít druhou kariéru téměř od nuly.“