V přepočtu o čtyřiačtyřicet bilionů korun za uplynulý rok přišli investoři na jedné z nejvýznamnějších čínských akciových burz v Šen-čenu. Právě o tolik se za posledních dvanáct měsíců zhroutila tržní hodnota čínských firem obchodovaných na této burze. Částka, s níž by český státní rozpočet dokázal vyžít více než dvě dekády, odpovídá takřka čtvrtinovému propadu tamního trhu od ledna 2023. A tento dramatický pokles není jen výjimečným příběhem loňského roku, trvá už třetí rok. Čínská burza přitom šla zcela opačnou cestou než zbytek planety. Světový akciový index MSCI mapující vývoj globálních trhů naopak investorům vynesl přes šestnáct procent. Soumrak čínské ekonomiky posledních let v tomto týdnu stvrdil i definitivní pád developerské společnosti Evergrande.
Jen těžko tak lze na současné burzovní mapě světa najít něco tak levného jako čínské akcie. Pro burziány ale zároveň představují i jeden z jeho nejsložitějších rébusů. Tradičním měřítkem tržní drahoty je cena, za jakou jsou investoři ochotni koupit jeden dolar zisku firem obchodovaných na burze.
Například na hongkongské burze, kde se obchodují mnohé velké čínské firmy, tato cena momentálně činí něco málo přes osm amerických dolarů. Čínské akcie jsou tak levnější o polovinu než japonské a téměř o dvě třetiny než akcie na Wall Street.
Jen s velmi malou nadsázkou lze konstatovat, že v posledním roce v Číně investorsky nefungovalo vůbec nic. Příkladem za všechny je akcie tamního technologického giganta Alibaba. Za poslední rok odepsala čtyřicet procent a prakticky se vrátila velmi blízko své upisovací ceně z IPO v roce 2014.
Alibaba má přitom nyní pětkrát vyšší zisky než tehdy. Čínský trh se tak zjevně nachází v situaci, kdy investoři ignorují signály, které standardní trhy obvykle považují za pozitivní. Důvodem je investorská frustrace z dlouhodobých ztrát a prostý fakt, že jakékoli naděje vkládané do čínských akcií se v posledních letech velmi záhy ukázaly jako liché. A to včetně účinnosti státních peněz ve velkém nalévaných do tamní ekonomiky. Právě k nim ale opět vzhlíží jedna z mála růstových investorských nadějí.
„Minulý týden přišla Čína s už několikátou várkou opatření pro podporu tamního akciového trhu. Za poslední rok proběhlo podobných pokusů několik a většina z nich vypadala, že teoreticky fungovat může. Strukturální změnu v trendu ale nepřinesla,“ upozorňuje ekonom společnosti XTB Štěpán Hájek.
Bankrot developerské společnosti Evergrande, jejíž hodnota ještě koncem roku 2017 přesahovala v přepočtu jeden bilion korun, zase poukazuje na slepou uličku čínské ekonomiky jménem nepřiměřené investice do infrastruktury a výstavby.
Čínští představitelé nyní plánují sehnat stovky miliard dolarů z místních fondů na nákup akcií. Minulý rok Čína například uvolnila podmínky pro nákup akcií pojišťovnám, omezila spekulace na pokles nebo nařídila státním fondům nakupovat veřejně obchodovatelné fondy ETF. Přes všechny vládní snahy čínský trh zcela propadl.
Experti připomínají, že kořeny slábnoucích čínských akcií leží hlouběji a jsou mnohdy systémové povahy. „Problémy odstartovaly už před pěti lety, když tehdejší americký prezident Donald Trump začal obchodní válku proti Číně. Ta se stupňuje dodnes a USA omezují Číně přístup k pokročilým technologiím,“ připomíná analytik investiční platformy Portu Marek Malina. Škála faktorů hovořících v posledních letech proti tamním akciím je ale ještě košatější.
„Z hlediska produkčních nákladů už není Čína tak levná, jak byla v minulosti. Zahraniční společnosti si to dobře uvědomují a třeba americké korporace už v řadě případů raději investují doma, případně v Mexiku,“ zdůrazňuje ekonom společnosti Finlord Boris Tomčiak. Čína tak musí při další ekonomické expanzi stále více spoléhat na svůj vnitřní trh a rozmach domácí spotřeby.
Ten však prakticky nepřichází, protože koupěschopnost tamního obyvatelstva nesílí tak rychle, jak by se státu líbilo. Má totiž slabé základy primárně dané demografií. Politika jednoho dítěte způsobila, že populace země rychle stárne a rodí se méně lidí, než umírá. Čínské firmy tak zároveň nemají dostatečný prostor ke zvyšování cen a země chronicky tíhne k deflaci. To celé dohromady má za následek růstový útlum čínské ekonomiky, a tím pádem i tamějších akciových burz.
„V neposlední řadě čínským akciím nesvědčí politické riziko. Tamní autority jdou tvrdě proti některým technologickým firmám, odmítají přistoupit k rozsáhlejším stimulům a odehrávají se některé kroky, které nejsou přátelské vůči zahraničním investorům,“ uvádí ekonom Cyrrusu Tomáš Pfeiler další momenty přitěžující čínskému akciovému trhu.
Jak ukazují statistiky LSEG Datastream a Yardeni Research, byznys čínských veřejně obchodovaných firem slábne nebo přešlapuje na místě už několik let. V disciplíně tržeb na jednu akcii se čínské firmy zhoršují až na výjimku roku 2018 prakticky nepřetržitě od roku 2015 až do současnosti. Zisky na akcii, které jsou schopné generovat, jsou zároveň prakticky stejné jako v roce 2012. Za stejnou dobu přitom například firmy obchodované na americké Wall Street své zisky na akcii téměř ztrojnásobily.
„Věřil bych, že v současných cenách akcií už jsou známé problémy zahrnuty. Jenže USA výhledově zřejmě ještě podstatně omezí možnosti investovat do Číny, v samotné Číně se spustila vlna přesunu kapitálu za hranice a do Bílého domu se chystá znovu Donald Trump, šermující sankcemi proti této zemi,“ zdůrazňuje analytik Patria Finance Tomáš Vlk s tím, že čínské akcie považuje za příležitost pouze pro krátkodobější spekulace. „Pro dlouhodobého investora jde i na těchto cenách o velice rizikovou oblast, kam by neměl alokovat větší část peněz,“ varuje Vlk.
Takřka o bizarnosti cenové úrovně čínského akciového trhu svědčí i fakt, že hongkongský index Hang Seng se krátkou chvíli obchodoval na současných úrovních již v roce 1997, tedy téměř před třiceti lety. Láce čínských akcií už ale začíná lákat první kupce. „Z mého osobního pohledu se dostaly čínské akcie již na velmi zajímavé valuační úrovně a tak jsme naši pozici částečně navýšili,“ uvádí portfolio manažer J&T Investiční společnosti Michal Semotan.
Zároveň připomíná, že ceny čínských akcií značí ještě něco dalšího. „Věřím, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou a její negativní efekty budou mít na Čínu aspoň pro nejbližší období dopad ve směru zdrženlivosti vojenského ataku proti Tchaj-wanu,“ naráží na jeden z hlavních důvodů investorské opatrnosti vůči Číně Semotan. Čína ovšem láká i dividendami. Aktuální dividendový výnos čínského akciového indexu MSCI China je 2,9 procenta, což je oproti obdobnému globálnímu indexu s dividendovým výnosem 2,1 procenta téměř o polovinu více.
Alespoň papírové vyhlídky jsou prý navíc solidní. „Podle konsensu analytiků by ziskovost na akcii veřejně obchodovaných čínských firem měla v dalším roce vzrůst o 13 procent. Firmy v globálním indexu by přitom měly dosáhnout růstu korporátních zisků jen o pouhá čtyři procenta,“ připomíná Malina. Způsoby, jak „zobchodovat“ čínský trh, jsou prý primárně výběrové či nepřímé.
„Investoři by měli v Číně vybírat takové akcie, kde typicky například masivně investuje tamní vláda,“ upřesňuje Tomčiak. Pro investory čekající na zotavení čínské ekonomiky může být podle něj atraktivnější investovat do amerických a evropských společností s vysokými tržbami v Číně, jako je například francouzský výrobce luxusního zboží LVMH.
