Úkol zněl jasně. Dát do kupy portfolio akcií, které při troše štěstí mohou překvapit snad jen v dobrém. Vybírané tituly musely splňovat několik podmínek, které na první pohled mohly v očích drobného investora působit jako nejkratší cesta do pekla a váš makléř by se před vámi určitě neodvážil o takovém způsobu konstrukce portfolia mluvit nahlas.
Zaprvé: Akcie musí být drahnou dobu v nemilosti investorů, burziáni ji musejí přímo nenávidět. Nenávist je tu klíčová, protože představuje iracionální element, a tím i faktor obrovské slevy vůči fundamentům.
Zadruhé: Analytici, kteří se živí tím, že tyto akcie pokrývají svými názory a prognózami, jim dávají na současných cenách do vínku neuvěřitelně vysoký růstový potenciál. Buď tomu, co dělají, vůbec nerozumí, což je samozřejmě relevantní možnost, anebo jim prostě nikdo z aktuálně totálně pesimistických investorů nevěří.
Zatřetí: Firma musí být z odvětví, jehož perspektiva leží někde v rozmezí „lehce mlhavá“ až „děsivá“, ideálně z odvětví čekajícího na bolestivou konsolidaci nebo z branže, o které běžný teenager nevěděl, že existuje.
Začtvrté: Firma musí být tak trochu černou ovcí svého byznysu.
Zapáté: Diverzifikace je slovo používané pouze v lepší společnosti, nikoli zde.
Excesivní metodika výběru nám ukázala sedmičku akcií, kvůli kterým toho jejich akcionáři v posledních měsících mnoho nenaspali, nicméně doufají v obrat. Ambice je to pochopitelně značně troufalá, nicméně alespoň z pohledu analytiků relevantní. A jak známo, z nuly se roste velmi rychle. Když už se tedy jednoho dne začne. Následující sedmero akcií sice zrovna nepůsobí jako rodinné stříbro, může ale překvapit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
