Jaroslav Bukovský: Voucher na růst aneb rodí se nové Japonsko a burzovní svět to nepochopil
Představte si následující investorskou úlohu. Máte zbytný milion na zhodnocení a musíte jej utratit na jediné světové akciové burze. Podle čeho budete vybírat? Není to zdánlivě až tak těžké. Nejprve musíte „navnímat“ vitalitu tamní ekonomiky. Mrknete na růsty HDP za posledních pět let, uděláte si nějakou představu o trendu a kouknete se na pár na sobě nezávislých prognóz. Pak se podíváte na to, jaké byznysové slovo má daná ekonomika na globální ekonomické scéně. Pokud významné, vyjedete si prognózu pro globální růst. Nakonec se podíváte, jestli taková země netrpí nějakým očividným, čouhajícím errorem, který může co nevidět všechno zmařit. Ať už je to banánová politika, trapná skladba ekonomiky anebo mladí, co chtějí dva psy, ale nechtějí žádné děti. Když tímhle martyriem projdete, můžete mít vyhráno. A zároveň nemusíte. V některých zemích to prostě chodí jinak.
Toho dne pan Takada nepřišel do práce. Poprvé po třiadvaceti letech. Jednoduše proto, protože zemřel. Japonsko je víc jiné, než jste si mysleli. Totiž přesněji bývalo jiné. Něco zvláštního, zato však zásadního se stalo v polovině devadesátých let. Představte si, že Japonsko v roce 1995 vygenerovalo HDP v tehdejších cenách v sumě 5,5 bilionu amerických dolarů. Loni, tedy po 28 letech to bylo jen 4,2 bilionu dolarů.
Když to po všech stránkách zjednodušíme, tak za poslední tři dekády se v Japonsku nejen zhola nic nestalo, ale tamní ekonomika se dokonce o pětinu zmenšila. Tomuto ekonomickému potácení zhruba odpovídá i burza. Index Nikkei225 je aktuálně zhruba na stejné hodnotě jako v roce 1990. Wall Street je za stejnou dobu zhruba na patnáctinásobku. Všemi myslitelnými optikami jste na tomto trhu prostě nikdy nechtěli být. A přesto zejména poslední rok a půl patří burzovnímu Japonsku svět. Totiž až do letošních prázdnin. Tehdy možná svět pochopil, že Japonsko je na burzovním výsluní tak trochu možná pouhým omylem a že trh má v tomto ohledu co do činění se specifickým druhem davové psychózy.
Je pozoruhodné, že celé japonské „scvrknutí“ se odehrálo na pozadí prakticky nulových úrokových sazeb. Ty padly k nule právě v polovině devadesátých let. Jinými slovy: Představte si, že půjčky jsou skoro zadarmo, navíc dlouhá léta, a stejně vás to nenamotivuje k tomu, abyste si koupili byt či nové auto. Anebo abyste rozšiřovali svůj byznys. Z toho ale plyne pro budoucnost naopak potenciálně dobrá zpráva.
Pokud peníze zdarma nedokázaly ekonomiku nakopnout, tak ji ty vysoké zase symetricky nedokážou zadusit. A úroky právě začaly v Japonsku růst. Paradoxně je to dobrá zpráva. Proč? Protože burzovní svět nemusí chápat dobře efekt zvyšování úrokových sazeb. Protože nikdo Japonsku v posledních dekádách nerozumí. Nikdo pořádně nikdy nevysvětlil, proč peníze zdarma v Japonsku nikdy nepřinesly růstovou etapu pro ekonomiku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
